Kidomil

Filmů o superhrdinech už vzniklo obrovské množství, ale dalo by se říct, že téměř všechny jsou úplně stejné, a o tom samém. Liší se jen hlavní protagonisté a jeho schopnosti, ale všechno ostatní je identické. Proto jsou filmy jako Kickass a Watchmen tak úžasné, protože se nedrží zajetých kolejí a nepsaných pravidel o tom, jak by měl takový film o superhrdinech "správně" vypadat. Strážci jsou brutálnější, temnější, sexuálnější a velkou část děje tvoří i politika. To vše vytváří mnohem reálnější a důvěryhodnější svět, než na jaký jsme u filmů tohoto typu zvyklí.

Kritika v tomto komentáři slouží POUZE k vysvětlení, proč jsem filmu daroval "pouze" 4 hvězdy a ne 5. Nechci aby moje připomínky budily dojem, že jde o špatný film. To opravdu nejde. Počiny jako Mad Max se v kinech objevují málokdy. Zajímavé na něm je, že jde o velice autorský snímek, který je zároveň nemálo komerční, což vysvětluje, proč bylo Millerovi poskytnuto šílených 200 mega na realizaci tohoto projektu. Ale teď k nedostatkům. Rozhodně jsem nečekal, že u filmu s minimálním dějem se budu muset tak moc soustředit na to, co se děje na plátně, jako právě v Maxově případě. Jak už jsem zmínil, tak to nebylo způsobeno komplikovaným příběhem, ale obrovským množstvím akčních scén. V každé takové scéně probíhalo mnoho úkonů na více místech najednou (i když je dělilo většinou jen pár metrů) a režisér se správně rozhodl tuto časovou shodu dějů provázat rychlými střihy. Ono sice není tak těžké sledovat takovouto scénu, ale pokud takto vypadá celý film, tak už je to obtížnější. Mnohokrát se mi v druhé půli filmu stalo, že jsem se ztratil v prostoru a nevěděl, co se to na plátně zase děje. Ironicky se druhý nedostatek týká právě akčních scén v druhé půli stopáže. První půle obsahovala neuvěřitelně originální nápady a realizaci akčních záběrů. Akční scény druhé puloviny si sice udržely tempo té první, ale bohužel už nenabídly nic nového, což je právě u filmu, který se pyšní svou šíleností a originálností docela škoda.

Jake Gyllenhaal si poslední dobou vybírá čím dál zajímavější a originálnější projekty, ale každý je vždy o něco divnější, než ten předchozí. Po zhlédnutí jeho žhavé novinky, pro mě televizní zprávy už nikdy nebudou, jako dříve. Uvědomuji si, že žádný film není absolutně reálný, ale každý je založen alespoň na zrnku pravdy. A toto zrnko mi zůstane v mysli ještě hodně dlouho. Obyčejní diváci televizních zpráv si normálně nepředstaví, že mnohdy ta zvěrstva z místa činu jsou mnohem horší za kamerou než před ní. Co to musí být za lidi, že než aby pomohli zraněným lidem, tak je radši natočí na kameru ? Slídil toto ještě posunuje a další level - čím krvavější jsou záběry, tím jsou žádanější. Dále se Dan Gilroy snaží podstrčit divákům myšlenku, že není správné věřit všem aktuálním novinkám prezentovaným v televizi, či na internetu. Že vždy za každou reportáží stojí člověk a že každou si tak mohl kdokoliv upravit podle obrazu svého. Na druhou stranu poukazuje na užitečnost internetu. Každý na něm dokáže najít úplně jakoukoliv informaci, pokud chce. Právě tam se nachází odpověď na téměř každou otázku. Ví o tom všichni, ale jen málo lidí toho skutečně využívá.