Snorlax

Rozhodně to není taková katastrofa, jak se někteří kolegové snaží naznačit. Na Lelouche příliš přímočarý film bez dějových skoků, dokonce i bez skoků mezi jednotlivými páry. Ale opět to je sympatický příběh. To bychom měli ke kladům. Lai se rozhodl oprášit původní geniální melodii, proti tomu bych nic neměla, jenže on jí musel spáchat nové, bohužel hnusné aranžmá. A co je nejhorší? Jediný pěkný chlap ve filmu nosil hnusně velké brýle přes celý obličej.

Denner s Villeretem se snad hledali, vytvořili tak dokonalý pár, až člověk žasne. A Lelouch vytvořil jednu ze svých nejlaskavějších komedií. Za zmínku stojí cameo Bruna Coquatrixe, který se objevuje v zákulisí své Olympie a spokojeně pokuřuje doutník.

Lelouchovi není nic svaté, tropí si legraci z La Resistance, z manželského soužití a z tradic. Rufus byl nad očekávání skvělý, poněkud zanikla nenápadná hudba.

Lelouchova epopej se opět obrací k celoživotnímu námětu pana scenáristy, velké osudové lásce. Již podruhé Lelouch navázal na dřívější film (poprvé tak učinil ve filmu Šťastný nový rok, do nějž zakomponoval ukázky z Muž a žena), zde se vše vrací ke snímku Celý jeden život. Podobně se i zde splétají osudy několika lidí. Lelouch se vyznává ze své padesátileté lásky k filmu a jak jinak, než způsobem pro něj typickým, na rozvinutých postupech nové vlny založeném. Pro milovníky Harry Poterů, Iron manů a obdobných filmů tohle rozhodně není. Tak na Ces amours-là prosím nečumte, protože tady se nečaruje na plátně, ale na režisérské stoličce.

Námětem klasická francouzská detektivka, zpracováním klasický Lelouch. Poprvé použil kameru na autě a na motorce, oboje bylo velmi zajímavé. Rozhodně nejvtipnější momenty nastaly při práci komisaře se psem.

Jedním slovem zklamání, dvěma slovy velké zklamání. Netušila jsem, že Lelouche je schopen natočit povrchní červenou knihovnu a ještě se tvářit, že tím chtěl vzdát hold Piaf. Ještě štěstí, že krom zamilované slípky v podání Bouix se před kamerou Bouix objevila i v roli Margot coby nejdůležitější osoby paralelního příběhu. A ten druhý pár byl alespoň zajímavý, typicky Lelouchovsky se prazvláštně seznámil a podivně probíhal jejich vztah.

Dobře zahrané a zrežírované drama o malé české povaze.

Opět se projevila touha pana režiséra po natočení muzikálu. Asi by si ho měl konečně dopřát. Zde vytvořil jednu z nejzajímavějších spletitostí, takový sympaticky vtipný film o natáčení filmu. Nápad na vydělávání peněz je skvostný, jeho provedení taktéž. Ale jednoznačným favoritem zůstává scéna výběru premiéra nejmenované africké země. To by se mělo zavést i u nás. A jen tak mimochodem, pan režisér si střihl cameo, jednou v roli režiséra, podruhé kameramana, tedy ve své kůži.

Hudebně návrat ke klasice, Puccini, Verdi a Strauss. Příběh je to hodně zajímavý. Připouštím, že dosud jsem si myslela, že nejodpornější doktory máme my, ruka natažená a dokud v ní není dostatek peněz, klidně si umři. Ale to, co předvedla tato lékařka, to je ještě větší hnus. Moc se mi líbila diskuze na cestě do Lurd na téma rozdílu mezi americkým a francouzským filmem. A Lelouche má pravdu. Ještě je škoda, že nás nenechal dokoukat z okna hotelového pokoje až do rána.

Zvláštní manýra padesátých let v podobě vypravěče mi nevadila jako u Deníku venkovského faráře, ale i zde ji považuji za rušivou. Navíc vypravěč rušil celkem fádní příběh venkovanky, která se pronudila do maloměšťácké paničky volných mravů. Hodně dobrá byla Moreau se svým mírně pohrdavým a hlavně lehce nadzdviženým horním rtem.