LiVentura

Peter Sellers (Clouseau) vydržel v této sérii hrát jen díky neúnavnému režiséru Blakeovi Edwardsovi, který jej od dílu Návrat Růžového pantera (1975) usilovně přemlouval, aby jím nenáviděnou roli znovu přijal. Sám Sellers se negativním vztahem ke svojí známé postavě netajil (údajně mu zničila kariéru dramatického umělce) a Pomsta Růžového pantera byla pro něj ukončením spolupráce.

Hudební motiv filmu od Pavla Blatného je stejný jako druhý ústřední hudební motiv u filmu Klec (1973), ke kterému Blatný také skládal hudbu.

Seriál Taggart se stal slavným také díky velkému charisma ústředního hrdiny, zásadového a tvrdého šéfinspektora skotské kriminálky Jima Taggarta, zosobněného hercem Markem McManusem. Ten však během roztočených dílů - prakticky na počátku seriálu - zemřel v Glasgow na akutní zápal plic jen osm měsíců po své milované ženě. Jeho postava se tak objevuje jen v prvních 5 epizodách. Seriál byl tomuto herci věnován.

Role inspektora Brunela připadala samotnému Linu Venturovi směšná a již nikdy více se nechtěl pustit do natáčení podobného mysteriózního příběhu, přestože byl s podobnými nabídkami později osloven.

Ve filmu zazní ve třech momentech (při likvidaci chudé vesnice, při odpálení mostu a zásobníků nafty) tklivá hudba Ennia Morriconeho z jiného snímku Bitva o Alžír (1966).

Herec a režisér Massimo Troisi byl jedním z nejzajímavějších mužů filmového plátna, svou krátkou kariéru zakončil veleúspěšným spoluautorským snímkem Pošťák, při nemž už, po namáhavé a těžké operaci srdce v USA, fyzicky nestačil, a tak byl dublován při scénách nevyžadujících přímo jeho přítomnost. Phillipe Noiret ho velmi obdivoval za naprosté odhodlání film natočit při takovém zdravotním stavu. Život nakonec Troisiho opustil přesně jeden den po oficiálním ukončení natáčení. Zesnul v Římě při odpolední siestě.

Snímek Hra s ohněm je realizací slavného autora a režiséra Alain Robbe-Grilleta, velmi talentovaného inteligenta, který však své přednosti někdy až moc stavěl na odiv ostatním a odrazoval je tím od spolupráce. Ve snímku hlavní role ztvárňují Jean Louis Trintignant a Phillipe Noiret, který byl svým prvně jmenovaným kolegou dlouho k tomuto počinu přemlouván. Noiretovi se nelíbil přístup Grilleta k hercům, k penězům a k režisérství jako takovému. Považoval jej za sebestředného manipulátora, který mnoho mluví. Inu, nakonec na naléhavé přesvědčování kolegy Noiret souhlasil a dostal se tak k jedné ze svých nejhorších rolí v herecké kariéře. Grillet nesplnil lidské ani finanční závazky, které byly všem zúčastněným slibovány a oba velcí mužové jiných světů se už nikdy nesešli na společném projektu.

Mistr Voska dostával i příležitosti mimo hranice naší malé vlasti - tehdy naprosto nevídaná spolupráce s NSR, v NDR rovněž natočil dva filmy. Německá strana si Vosku oblíbila a byla by mu nabídla nemálo dalších rolí v německých snímcích, kdyby však náhle neodešel z tohoto světa. Jednu dobu jej dokonce honorář z jednoho německého filmu zachránil od "hluchého místa", nebyla pro něj v tu chvíli práce. Jeho jméno totiž bylo evidováno v "knize zakázaných umělců". Takto si náš národ tehdy likvidoval velikány a držel je zkrátka.

Milý Phillipe Noiret roli Michela Descombesa pod taktovkou přítele Bertranda Taverniera velmi rád přijal, dokonce později přiznal, že pokojný řemeslník ze Saint-Paul, jenž zachraňuje svého syna, vztah s ním, je jedna z nejkrásnějších filmových úloh, kterou kdy Noiret sám dělal. Dokonce, a to je málo známo, je tato úloha hodináře přenesena i do dalšího snímku, kde však sehrává jen vedlejší roli a dovysvětluje případ svého syna.

Hlavní role lékaře-pacifisty, který po brutální vraždě své dcery a ženy zaujme opačné stanovisko a začne jednoho po druhém likvidovat členy nacistického komanda na malém hrádku, se měl nejdříve, dle slov scenáristy Pascala Jardina, zhostit Yves Montand, jenže jemu se scénář ani role nelíbila, a tak odřekl. Dalším osloveným v pořadí byl Lino Ventura. Tomu se nabídka velice líbila, jenže konstatoval, že v jeho případě by jako pacifista u diváků neobstál, a sdělil Jardinovi, ať se poohlédne po někom méně nápadném, kdo si drží ve filmech úroveň nenásilného filosofského chlapíka s příjemným obličejem. Odmítnutí také okomentoval slovy: „Nejsem typ, který by spekuloval, jestli zabije všechny chlapy jednoho po druhém. Já je zabiju najednou a potom se uklidním.“ Scenárista tedy hledal a narazil na Philippa Noireta, který přijal.

Jedná se o jeden ze snímků z trilogie tzv. noir filmu Staré Francie. Dalšími dvěma snímky jsou Le Silencieux a La 7eme cible Claudea Pinoteaua.

Tento koprodukční film měl původně režírovat Joe Strick, ale pro neschopnost držet se scénáře a přání produkčního studia byl nahrazen slavnějším Georgem Cukorem.

Málokdo ví, že slavný snímek Jih proti Severu měl původně celý režírovat George Cukor, jenže se svým zaujetím a typickým přístupem k hercům nezalíbil Clarku Gableovi (Rhett Butler). Ten intervenoval u produkce a film pak byl rozdělen mezi několik režisérů.

Snímek vzbudil ve své době kontroverzi v podobě znázornění na filmovém plátně tehdy neveřejného homosexuálního vztahu dvou mužů. Velká společenská debata však byla přerušena opožděnou, avšak příznivou reakcí mnohých slavných a uznávaných členů umělecké obce.

Při natáčení se stala smrtelná nehoda jednomu herci vedlejší role (měl roli záporného bojovníka) - srazil si vaz při jedné z mnoha akčních scén. Smrtelné zranění si způsobil sám a v přednatáčecí zkoušce. Tato tragická událost se stala v nepřítomnosti samotného Bruce Lee, který se již s několika takovými nehodami setkal, a vždy jím velice otřásly.