Daertelon

Očekávané, nadupané, dramatické... blah. Je to vlastně dvouhodinová nuda, kterou sem tam rozptýlí do mírného zaujetí akorát historické nedostatky, ať už na detailech nebo v příběhu. Nudné, pateticky epické, nenabízí to žádný silný zážitek, spíš se ho to snaží za každou cenu vnutit. A navíc úplně zbytečně brutální, přespříliš, asi v důsledku té naléhavosti emotivního strhnutí, které se teda fakt nepovedlo. Nuda prostě. A nezachrání to ani Michael Caine!

Vůbec to není o jídle. Teda je, ale jinak. Akorát jsou vedle něj na jídelníčku ještě postavy, emoce a události. Ten film jako by byl svým vlastním výkladem, šablonou svého konceptu, který dokonale zapadá do celistvé myšlenky - je to Menu o mnoha chodech, které se nejdříve příjemně rozvíjí, napíná nás a šponuje, sužuje mezi tím, jak moc si vychutnáváme pokrm, co máme na talíři, a tím, jak moc se těšíme na ten další. Pak přichází zlom, chuťové pohárky jsou zmatené, nové ingredience zapínají mozek, přemýšlíme. A šéfkuchař nás má právě tam, kde nás chtěl mít. Do homeostázi hypnózy stále ještě přikované strhujícím dějem vtrhne vichřice a rozdrásá ji. Přehodnocujeme svůj postoj, sumarizujeme banket, váháme, očekáváme vyvrcholení, dezert. Místo něj přichází fenomenální, ostrovtipné finále. Výsměch. Bizarnost a absurdita. Zážitek není separátní, vnímá se jako jedinečná syntéza. Boží.

Film si vzal zajímavý koncept a vyždímal z něj vše, co šlo. Je to hodně hluboké a na zamyšlení, zádumčivé a temné, přitom zajímavé a napínavé. Skvělý casting, i když komorní, tomu dává šťávu.