Daertelon

Vůbec to není o jídle. Teda je, ale jinak. Akorát jsou vedle něj na jídelníčku ještě postavy, emoce a události. Ten film jako by byl svým vlastním výkladem, šablonou svého konceptu, který dokonale zapadá do celistvé myšlenky - je to Menu o mnoha chodech, které se nejdříve příjemně rozvíjí, napíná nás a šponuje, sužuje mezi tím, jak moc si vychutnáváme pokrm, co máme na talíři, a tím, jak moc se těšíme na ten další. Pak přichází zlom, chuťové pohárky jsou zmatené, nové ingredience zapínají mozek, přemýšlíme. A šéfkuchař nás má právě tam, kde nás chtěl mít. Do homeostázi hypnózy stále ještě přikované strhujícím dějem vtrhne vichřice a rozdrásá ji. Přehodnocujeme svůj postoj, sumarizujeme banket, váháme, očekáváme vyvrcholení, dezert. Místo něj přichází fenomenální, ostrovtipné finále. Výsměch. Bizarnost a absurdita. Zážitek není separátní, vnímá se jako jedinečná syntéza. Boží.

Film si vzal zajímavý koncept a vyždímal z něj vše, co šlo. Je to hodně hluboké a na zamyšlení, zádumčivé a temné, přitom zajímavé a napínavé. Skvělý casting, i když komorní, tomu dává šťávu.

Nářez, v kině jsme zarostli do sedaček, úžasně nepříjemný zážitek. Hodně připomíná Sinister, ať už motivem, zápletkou, skladbou příběhu a postav, atmosférou, hudbou. Všechno super. Hudba obzvlášť poutavá. Někdy klišé, ale většinou opravdu povedená zábava. Konec o kus slabší, ale cením závěr.