1Vojta1

O něco zrychlené Breaking Bad ve mdle béžové barvě bez prorockého vedení Vince Gilligana i zbytku všech věcí, které dělali BB tak výjimečným dílem. Trpí syndromem první a poslední epizody, které se jako jediné dají označit za zábavné verze čehosi, čím měl asi být i zbytek série. Proč točit horší verzi něčeho, co zde máme již přes dekádu, mi zůstává záhadou.

Špatní prohráli jak nejvíce mohli, dobří vyhráli jak nejvíce mohli, přes 3 hodiny mého života byly pryč a já mohl jít konečně domů. Efekty, jakkoli přelomové, jsou jen polovina práce. Ve scénáři je to celkem podobná, přesto o něco horší kostra prvního dílu. Soundtrack byl od minula takřka nedotčen, ani po této stránce se člověk tedy nemá moc na co těšit. Budiž filmu připsáno k dobru alespoň těch pár cool nových futuristických udělátek, co si lidé přivezli na svém druhém turnusu sekání pralesů. Působí na plátně stejně dobře, ne-li lépe, jak minule. Po emocionální stránce to ale celkem selhává, protože si stejně člověk reálně nepamatuje příliš postav a upřímně ani nemusí, protože jsou v tomto filmu místní evidentně nesmrtelní, tak proč se o ně vůbec bát? Nakonec budete stejně rádi, že vás po tom neskutečně utahaném, nekonečném zakončení pustí konečně z kina domů.

Ačkoli hezky natočeno, 1899 naprosto selhává v mystériu, na kterém je celý příběh založen. Divák nad ním ani nemá šanci začít přemýšlet, protože si první polovinu seriálu musí každým dílem zapamatovávat víc a víc věcí a jen slepě doufat, že se je někdy uráčí někdo vysvětlit. Je to jako počítat extrémně složitý příklad, kde si musíte pamatovat více a více podmínek, stejně však po jeho vyřešení dosáhne člověk většího zadostiučinění, než po konci tohoto seriálu.

Atmosféra, jako z jiného světa. Naprosto skvěle zakomponované sci-fi prvky do velice solidního vztahového dramatu. Všechny tři hlavní protagonistky jsou více než dobře zahrané a na zbytek castu si také nejde stěžovat. Člověk pak už klidně přehlédne i těch pár zaškobrtnutí ve scénáři.

Koktejl biblických splašků převrácených naruby a zamíchaných s nějakými pravidly fantasy světa. Díky naprosto nekonzistentnímu ději se postavy, u níž jsme si mysleli, že jsou pro děj stěžejní, vytrácí do ničeho a místo nich přicházejí nové, ještě více nezapamatovatelné. Charaktery a vzhledy postav jsou bizarní jen proto, aby byly bizarní. Pak už jen stačí obsadit do rolí známých biblických postav herce tak, aby nás to na oko překvapilo a nastal ten půlsekundový moment, kdy se divíme, že Satan vypadá právě TAKTO. Zbytek už asi zapomněli scénáristé domyslet. Sandman má své momenty a menšina předních postav je kupodivu nakonec i opravdu zajímavá.

Po velmi nadprůměrné první a lehce nadprůměrné druhé sérii přichází výtvor, který si vytahuje chyby a přešlapy z předchozích sérií a opakuje je v mnohem větším měřítku. Vychází z toho tak vyložené Béčko plné klišé a neschopných postav, které budeme muset snášet až do překvapivě dobře dotaženého konce.

Chatrné osobní linky charakterů, někdy až prkenní herci, dvě hvězdy ( Simon Pegg, Mark Rylance), které to táhnou a tak uvěřitelný a znepokojující příběh, až z toho mrazí. Nemilosrdná lekce závažnosti a dopadů kybernetické války, kterou si nikdo nemůže dovolit prohrávat.

Od Essex Serpent dostanete jen napůl to, co očekáváte. Samotným monstrem se seriál zabývá tak málo, že je název neadekvátní. Místo toho se zabývá postavami, u nichž polovina nemá ani s Essexem mnoho společného. I s relativně dobře obsazeným Tomem Hiddlestonem se pak jedná o pouze lehce nadprůměrné drama o osudech postav z několika společenských vrstev na konci devatenáctého století.

Generická hudba, generická kamera, generický střih, generické vedlejší (a značně otravné) postavy pro odlehčení situace, to vše spojené s jednou velkou reklamou na nový produkt automobilky Lincoln nám dá dohromady generickou kriminálku z velmi klasické lokace. Přesto jsem se několikrát přistihl, že se u toho dost bavím. Sympatický advokát vysvětlující základy ze soudního prostředí v Americe nakonec totiž má ledacos do sebe.

Jak film o tak bizarní a zároveň extrémně důležité události ve druhoválečné historii dokáže být i přes velmi pestré a zábavné obsazení tak nemasný a neslaný, to mi zůstává záhadou. A možná nakonec právě to je na Mincemeatu nejpozoruhodnější. Selhal tak při pokusu o vystoupení ze řadovosti mnohých druhoválečných filmů a člověk si ho bude akorát plést s úspěšnější Enigmou.