Tsunami_X

Nečekejte naivní béčko. Netvor z černé laguny je solidní sci-fi horor točený převážně v exteriérech a se zajímavým dějem. Hluboko v amazonských pralesech objeví vědec ruku (o fosílii se jaksi nejedná) ve skále. Pochopitelně ji nemůže zařadit k žádnému druhu a tudíž se se svým nálezem rozjede okamžitě za svým přítelem. Už cestou ho pochopitelně napadne, že by se mohla uspořádat nějaká ta expedice. Přítel je nápadem výpravy do hloubi Brazílie nadšen. Brzo skupina nachází bohatého mecenáše a dalšího zapáleného vědce. Vše je připraveno k vyplutí. Mezitím si netvor nachází své dvě první oběti a to domorodé pomocníky, kteří zůstali střežit místo zajímavého nálezu. Naše parta přijíždí na kocábce jménem Rita s kapitánem, který v prvních deseti minutách preferuje ruský přízvuk, který je ovšem následně zcela pryč (??!). Po neúspěšném hledání navrhuje kapitán cestu do Černé laguny, ze které se ještě nikdo nevrátil živý, ale co už. Následují dvě nudné potápěčské scény, přičemž při té druhé už se alespoň dočkáme zobrazení celého monstra. To se musím přiznat je asi největší klad celého filmu. Maska je povedená a žabí muž dokonce v obličeji předvádí mimiku(bodejť by ne, když na svou dobu stála celková úprava pomerně extrémní sumu a to 12 000 dolarů). Pravda na konci si režisér mohl práci s detailní záběrem odpustit, ale i tak je to příjemné překvapení. Monstrum ze zřejmě zamiluje do ženského osazenstva Rity, čímž je mladá, šik a dost často vřeštící slečna. Následuje pár peripetií, opět se dost potápíme (sluší se podotknout, že na podmořské natáčení byl přibrán druhý režisér) a konečně se něco začíná dít. Monstrum opět útočí. Další domorodec, kterému nebylo věnováno prakticky žádné okýnko filmu, mizí. Mecenáš si jde tvrdě za svým a chce netvora sprovodit ze světa(tvrdí, že to bude nejlepším důkazem o jeho existenci). Naopak frajer a přítel fešné slečny je opačného názoru. Chce si ho jen vyfotit a u té příležitosti si zafilozuje (zapindá) o tom, že ve vesmíru je neskutečně mnoho životů a co když je toto jeden z nich. Taky ho napadne, že vlastně nemusí být nijak zlý, protože přece jenom jsme mu vlezli do jeho přirozeného prostředí. Což je pochopitelně pravda. Netvor je trefen harpunou a mizí pod hladinou. Partička dostane dobrý "ekologický nápad" a to že do vody by se mohl nasypat nějaký ten jed. To je ovšem neúčinné, ale i tak se netvora podaří polapit. Záhy však uniká. Na lodi vznikne roztržka, která je korunována dost teatrálním pěstním soubojem. Ujet není kam, jelikož netvor zatarasil jedinou únikovou cestu dřevem. Takže zpátky do vody......Stvoření jsem fandil od začátku až do konce, protože když vám někdo přijede do baráku a začne tam dělat bordel, není to nikdy nic příjemného. Tento film je takový pravěk survival hororu (příklad za všechny je Predátor) a spoléhá na postupné odhalování monstra, omezený (paradoxně volný) prostor a určitou partu lidí. Proto trochu vadí, když se nás na konci režisér pokusí vylekat netopýro-ptákem zavěšeným na dratkách. Jak už jsem řekl, valná většina záběrů je točena v exteriérech. Sice je tu sem tam nějaká ta zadní projekce a papundeklová jeskyně, ale skutečné prostředí dodává snímku šmrnc a zajímavost. Na konci proto převládají kladné pocity. I když fandil jsem trochu jinak.

Moje první Gozdilla a hned tak kvalitní. Samozřejmě je to myšleno trochu v úvozovkách protože Gojiry se normálními měřítky moc posuzovat nedají. Inu když to v Japonsku dělají schválně naivně a přesto dosahují puncu kultovnosti, něco na tom bude. Tentokrát se nám monstrum objeví v ledu, který povážlivě roztál a problém je na obzoru. G se vrací instinktivně domů a tímto domovem je právě japonsko. Vzniká nemalá panika a nastává čas na otázku "použít atomovou bombu?". Situace se však brzdy dramaticky obrátí, jedna výprava totiž dorazila na ostrov zvaný Kong.....Režisér Honda je na Godzilly profík a ví jak diváka pobavit. V devadesáti procentech případů jde o miniatury, ve zbytku se někde mlátí chlapi v kostýmech. King Kong je spoustán a uspán díky nějakému dryáku domorodců, což jsou mimochodem na hnědo nabarvení japonci, ale předtím ještě stihne rozmšmelcovat gigantickou chobotnici. Toto zvíře je vyjímka, protože na většině záběrech se skutečne jedná o pravou chobotnici, která byla hozena mezi domečky aby to trochu pobořilo. Když se ovšem dostaneme do nějaké té konfrontace, je to vyřešeno dosti šalamounsky čímž myslím, že se většinou pracuje s posunutím Konga do velké vzdálenosti nebo se ukáže jen jedno chapadlo, které někoho drtí. Tímto to trochu ztrácí na půvabu. K velké opici se dá jen poznamenat, že její herecký projev je fenomenální a mimika tak neskutečně komická, že jsem se každou chvíli válel pod stolem. Poté co opičák usne, je spoután (jak to nám bohužel nikdo neukáže) a vlečen na několika (!!!) kládách do japonska. Když nám chce režisér ukázat celou loď, jen slepec si nevšimne, že jde o model, na kterém stojí rozkošní igráčci. Godzilla už mezitím dorazila do své domoviny a ničí vše co jí přijde pod ruku (makety). Armáda proto promptně vyšle dětské tančíky, které chlap v gumové masce zcela luxusně rozšlape. Mezitím se dozvídáme, jaké mají monstra mozky (king kong je ehm gorila a proto o dost vede) a vědec nám na dětské knížce o dinosaurech (!!!) ukáže kdože jsou ti ještěři ke kterým G patří. První souboj je jednostranný a rychlý. Kong se pokaká a bere do zaječích (rozuměj do Tokia) kde se tak trochu opakuje samostatný film o velké opici včetně femme fatale (loutky). Zdemolována miniatura metra (opravdu dost legrační) a monstrum uspáno. Následně zavěšeno na balónky a vrtulníky odvezeno k opakovanému souboji. Kdo vyhraje už neprozradím, ale snad vám hodně řekne replika "elektrika dodává King Kongovi energii" po které jsem opět v křeči odpadl. Monster movie je můj oblíbený žánr a co načali v USA 50. let, dotahují v zemi vycházejícího slunce k naprosté dokonalosti. Jak už jsem řekl na G se musíte cítit, buď tomu krásně naivnímu kouzlu podlehnete, nebo vám to bude připadat jako nudná a hloupá filmařina s naprosto dementními triky. Já jsem ten první případ.

Humanoids from the deep je remakem stejnojmeného hororu z roku 1980 pod kterým jsou podespány zajímavá jména jako Roger Corman (produkce) či James Horner (hudba). Remake je to televizní, tudíž je zainteresovanému divákovi jasné jaká bude například vizuální stránka a co můžeme čekat od hlavních představitelů. Tak tedy.........Za účelem zvýšení zisku se na malém městě přisypává do moře jeden hormon (zřejmě radioaktivní, jinak si to označení sudů nedovedu vysvětlit), ten má za účinek gigantické ryby. Pochopitelně vše je nekalé a v rámci možností tajné. Zelení protestují (tuší nějakou čertovinu) a zlí hoši si mastí kapsy. To ovšem ještě nevědí, že jeden vojenský pokus se živí právě (!!!) tímto hormonem. Jedná se o rozkošné mutanty, kteří papají lidi. Tuto pasáž jsem nějak nepochopil, jelikož hormon byl zřejmě jejich hlavní složka potravy a v moři ho bylo poměrně dost, tak proč tedy ještě žrát nebohé civilisty. Ale budiž. Po několia ztrátách na životech se začíná koněčně něco dít....Film zcela okatě těží z Jaws a jemu podobným snímkům. Není se co divit. Televizní rozpočet není největší a to co člověk nevidí, je přece to nejstrašidelnější. Herci jsou legrační. V tomto druhu filmů skoro všichni nosí džisky či flanelové košile, hází šipky v jedné hospodě a mají "lososový" zábavní park, ale označení burani se brání jako čert kříží. No alespoň je čemu se smát. Děj celkem jede a zhruba v polovině přichází změna v pravdě nečekaná. Dostáváme se ke krvi a brutalitě. Není to sice žádná síla, ale tolik krve a ukouslou nohu bych v TV americkém filmu tedy určitě nečekal. Tudíž obrovský plus. Začnou se nám zjevovat i tzv. "rybí lidé" jak poznamenal způsobem u kterého jsem myslel, že se poseru smíchy, jeden z hlavních protagonistů "sympaťák" Matt. Rybí lidé postupně získávají čím dál tím větší sympatie publika, protože zcela nepokrytě jdou tvrdě za svým. V tomto případě chtějí asi vymítit celou vesnici (ehm malé město) z povrchu zemského. A pochopitelně se zavolá na pomoc armáda, a pochopitelně armáda ničemu nevěří......Mutanti (humanoidi) mi trochu připomněli závěrečnou bytost z klasické sci-fi This Island earth. Mají obrovksou hlavu a pár chapadel či co to je. Mimochodem jejich reprodukční systém je asi nejzábavnější složkou filmu. Oni totiž unáší ženy (zajímalo by mě jak dlouho dokázaly vydržet pod vodou, protože do jejich úkrytu to muselo být dost daleko a po žádném mořském souboji nebylo na hladině nic vidět) a (světe pozor) przní je za účelem malých mutantíků. Teda u tohole jsem opět lehl v křeči, protože když člověk vidí něco takového, jako je "reprodukční centrum" nemůže to v něm vzbudit jiné pocity než smích. A to je možná hlavní klad tohoto díla. Akce je poměrně hodně, smějeme se celkem často a režisér nám neservíruje žádné dlouhé a nesmyslné dialogy. Tedy nesmyslné ano pokud vypadají jako tento. Matt: "Proč jedeš tak pomalu?" Tatínek: "Teď máme šanci je dostat" Matt: "Ale takhle tam nedojedeme dost rychle". No a kdoby chtěl víc než se příjemně pobavit, odreagovat a zasmát se.

Poměrně rozmáchlá scéna, solidní triky a navíc je to celé v barvě a neustále někde citované. Bohužel výsledek neodpovídá očekávání. První polovina je klasicky konverzačně nudná, druhá se zase nese ve znamení šokujících objevů a cesty na vzdálenou planetu obývanou „cool“ albínskými mimozemšťany. V kombinaci se slabšími hereckými výkony, zjevnými technickými hrubkami a nepříliš strhujícím tempem z toho vychází lehký podprůměr jehož spolehlivě předchází jeho pověst.

Příběh pojednává o jedné běžné liverpoolské rodině v poválečném období. Film je rozdělen do dvou částí - s otcem alkoholikem a po jeho smrti. V první části (Vzdálené hlasy) se setkáváme s jeho tyranií a krutostí, které se jeho děti snaží ubránit svou pospolitostí a nerozdělitelností. Druhá polovina se nazývá Klidné životy a ukazuje nám osud rodiny po otcově smrti. Životní tápání dětí, nešťastné sňatky dcer a rodinné vztahy, kterým dotyční chtěli vždy předejít. Katarzní místo je v našem příběhu hospoda a prostředkem zpěv. Zcela jistě film nepracuje s žádným novým či nějak ideově úžasným tématem. Davies spíše spoléhá na vyprávění, které připomíná zažloutlé fotky v rodinném albu (ať už to je v kompozici scén, či na samotém základě té které události) a nostalgické (nikoliv však patetické, idealizované a sentimentální) vzpomínky našeho života. Hlavním problémem, který jsem nedokázal překousnot byly již výše zmiňované písně. Režisér si pochopitelně vybral hudbu svého srdce a nemám nic proti tomu aby ji párkrát použil. Ovšem zde se nám dostalo míry více než vrchovité. Tempo příběhu není nikterak rychlé (stopáž je ideální) a když Vám do toho někdo už po páte dá nějakou tu britskou lidovku, začíná to být poměrně iritující. Nicméně jinak snímku nemám co vytknout. Chvílemi naturalistická sonda, s vhodně a zajímavě zvolenou stylizací, která ukazuje těžký život poválečné VB s tak trochu feministickým nádechem.

Vesmírný obr se svým zvětšovacím paprskem přichází! Poušť, poušť a zase jen ta poušť! Zatraceně sexy hrdinka v zatraceně sexy oblečku (že by pin-up girl?) a její oddaný komorník! Příbytek vyšší třídy vybavený všehovšudy stolem a dvěma židlemi! Tarantino! Nádherné tělo! Strach!

Uměle vybudovaný kult a nesnesitelná nuda v kombinaci s nezvládnutou filmovou stránkou tvoří z tohoto díla produkt, který stojí maximálně za odškrtnutí na poli rarit, ale jako samostatný celek a bez davové/divácké hysterie v žádném případě nefunguje a zklamanému příjemci přináší pouze tupou oživenou fotografii bizarních výjevů.

Televizní kočkování zatracovaných existencí z posledního dílu hvězdné ságy, které nabídne dětem silný a chlupatý zážitek, těm starším poněkud triviálnější rozvedení vesmíru za dalekými galaxiemi a zaslepeným fandům minimálně jeden orgasmus.

Hudba, strhující trénink, ideologická nadsázka a skryté poselství. Nejlepší díl.

Hříchy televizního mládí aneb jedna velká expozice města, jeho obyvatel a majestatních průjezdu Škody Favorit za doprovodu stejně majestátní hudby, kterou ČT produkovala v předpotopních dobách, tedy dříve než někdo z vedení přišel na to, že lehčí je vykrádat. Ale slzičky opravdu ne....