Tsunami_X

Já ty jeho zmrdy žeru.

Tradičně neskutečnej Lancaster v dramatu vzestupu a pádu jednoho netradičního showbyznysu. Konečně jsem naplno docenil religiózní stanovou kulturu, plamenné kazatele a dotek boží co dokáže vrátit zrak. Dobrej film k pochopení Americky dvacátého a jednadvacátého století, protože lidi se mění, ale kázání zůstávají. A nebojte se. Zdánlivě dlouhá stopáž uteče jako ten nejkratší žalm.

Možná by se dalo argumentovat tím, že tenhle film má historickou hodnotu a své dějinné místo. Papírové předpoklady ale nepřebijí jeho absenci tempa, nadbytek snových/retrospektivních pasáží a celkový „staged“ dojem. Právem pozapomenuto.

Filipínská Apokalypsa. Na rok výroby neskutečně tvrdé válečné drama s kopci mrtvol, pokřiveným apetitem a feelingem při kterém máte chuť jít a dívat se. Bez východiska.

Na začátku se člověk trochu obává, aby z toho nebyl moralistní koncert, ale Douglasova komplikovaná figura rozjíždí ve druhé půlce tak zásadový teror, že člověk jen valí bulvy jak tvrdej uměl být Wyler na počátku padesátých let. Chvíli ACAB, chvíli antická tragédie, ale hlavně precizní studie jedné pokřivené osobnosti. Na tohle nezapomenu.

Douglas, Kirk Douglas. Skoro byste od něj čekali, že si objedná něco s dovětkem, že to chce protřepat a nemíchat těsně předtím, než poskáče všechno co se kolem něj hýbe na obou stranách Atlantiku. Pak si nahodí lyžáky, sjede všechny kopečky v okolí, vysměje se pomalým SS klučinům co neměli tak dobře namazáno a při měsíčku instaluje jednu vybušninu vedle druhé. To vše s výbornými exteriéry a kvalitní širokoúhlou kamerou. Čisté válečné uvolnění.

Tohle se musí líbit i starýmu Eastwoodovi. Revenge, heist, lehce B a já nevím co ještě biják, u kterýho jsem myslel hlavně na Zabíjení (1956), Charlese Bronsona, starý noiry a tezi, že každý si zaslouží druhou šanci. Od Ritchieho je to vlastně až neskutečná auterská resurekce, která vás s plnou silou udeří vždycky, když dojde na extrémní násilí a McQueenovskou stojatost. Klobouček. Takhle se v padesáti utrhnout z řetězu, to je slast.

Facka těm, kteří si bláhově myslí, že z krize středního věku se dá utéct prostřednictvím dobrodružných eskapád.

Když na začátku zaboří ten meč do sněhu, tak už můžete klidně brečet.

Nejlepší. Kdo by řekl, že se v sedmatřiceti budu těšit na každý nový díl pořadu mladýho kluka, který zdánlivě jen trollí internet. Vše pro dobro světa a Martina Mikysku.