Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Animovaný
  • Horor

Obľúbené seriály (9)

Gwimul

Gwimul (2021)

Páni. Vlastně očekávání nebylo žádné, ale musím říct, že tohle je po delší době seriál, kterému vlastně ani nevím co bych vytkla. Herecké výkony úplně ohromující, však za to taky Ha-kyun Shin získal zcela oprávněně cenu pro nejlepšího herce a Jin-goo Yeo mu dost slušně sekundoval... a ta chemie mezi nimi. Jejich společné scény byly to nejlepší, co seriál mohl nabídnout. No a příběhově taky bomba. Nezaznamenala jsem ani žádné typické korejské klišé. Tvůrci využili každou sekundu, nebylo tam žádné hluché místo. Pro mě je tohle rozhodně jeden z nejlepších seriálů.

Navillera

Navillera (2021)

Hodně jsem se na tenhle seriál těšila a nezklamal mě. Úžasný příběh o tom, že nikdy není pozdě si začít plnit své sny a dělat to, co člověka baví. Song Kang a In-hwan Park byli ve svých rolích skvělí a měli spolu úžasnou chemii a když se pak k nim přidal ještě Bok-rae Jo, byla to dokonalost. Hodně mě překvapil právě Song Kang, který, jak bylo patrné, do své role šel na 100% a přípravě věnoval obrovské úsilí. Když tančil, byla to radost pohledět a asi bych byla nikdy neuvěřila, že není profesionální tanečník. Počet epizod byl tak akorát a ač jisté momenty byly srdcervoucí, nikdo diváka nijak citově nevydírá. Vlastně se mi i líbilo, že seriál neřeší žádné milostné vztahové drama a plně se soustřeďuje na vztah mladého tanečníka a starého pána a rodinu. A nakonec to vše dokresloval úžasný a citlivý soundtrack. Nejvíc se mi líbila od Taemina ,,My Day" a od Kim Kook-heona ,,Butterfly".

Láska padá z nebe

Láska padá z nebe (2019)

Dlouhou dobu jsem měla od tohoto druhu tvorby pauzu a takhle jednou při procházení Netflixu jsem narazila na pár korejských projektů a oslovil mě především tento kvůli Ye-jin Son, od které jsem kdysi viděla tři její jiné projekty, a která mě už tehdy okouzlila svými hereckými schopnostmi. Stopáž jednotlivých dílů je sice masakr, ale nedala bych pryč ani minutu. Naprostá dokonalost. Ústřední dvojice ve svých rolích exceluje. Zamilovala jsem si i Hyeokův oddíl. Brilantně vyvážené vážné momenty s těmi vtipnými. Četla jsem, že tvůrci spolupracovali přímo s lidmi ze Severní Koreje (žijící v Jižní Koreji) a že vykreslení toho života tam je velmi věrné. Také mě mile překvapilo, jak Korejci celé to téma celkem citlivě zvládli vůbec uchopit. Jako třešnička na dortu pak působí povedený soundtrack.

Mezi kapkami deště

Mezi kapkami deště (2018)

Dlouho jsem váhala jestli dát plné hodnocení či nikoliv. Rozumově bych to viděla na 4 hvězdy, ale pocitově nejde jinak než dát plné hodnocení. V první řadě musím vyzdvihnout ústřední dvojici. Son Ye-jin je úžasná herečka a vlastně jen kvůli ní jsem na tenhle seriál začala koukat. Ač by to člověk zpočátku neřekl, tak s Jeong Hae-inem měla skvělou chemii a i on byl ve své roli prostě skvělý. I přes reálný šesti letý věkový rozdíl k sobě ti dva úžasně pasovali. Bylo úžasné sledovat počáteční fázi sbližování přes zamilovanost až po zjištění, že někdy prostě láska nestačí (a nebo ano?). Těm dvěma věříte každou sekundu. Seriál také otevírá hned několik v Koreji ošemetných témat. Ad1 věkový rozdíl, kdy je žena starší, Ad2 rodinné zázemí, Ad3 sexuální harašení na pracovišti. Tím tato na první pohled obyčejná romance dostává úplně jiný rozměr. Nejednou jsem přemýšlela nad tím, že v některých ohledech by se měla naše a korejská kultura sejít někde na půl cesty. My bychom se mohli učit té jejich uctivosti. Tady zase dnes už nikdo nekouká na to kolik tomu druhému je a z jaké pochází rodiny (pokud nebudeme zacházet do extrému). A v Americe i celkem obyčejné chování mezi mužem a ženou může být chápáno všelijak a chlap aby se bál ženskou pozvat na kafe. Rozhodně je jedině dobře, že tento seriál tato témata otevřel. Co musím také vyzdvihnout, tak naprostou reálnost celého počinu i co se týká vývoje vztahu ústřední dvojice pojatý tak mile a nenásilně, ale zároveň se nevyhnul ani intimitě. Soundtrack možná trochu netradiční, ale skvěle pomohl dokreslit atmosféru. Přiznám se ale, že občas mi trochu vadilo jak se to natahovalo. Kdyby každá epizoda měla tak o cca 20 min míň (možná i celý díl), určitě by to pomohlo. Ale to jsou prostě Korejci.

Priatelia

Priatelia (1994)

Mám pocit, že tenhle fenomenální seriál jsem plně docenila až v dospělosti, ale rozhodně se mi líbil už jako malé holce. Co mi přijde naprosto skvělé, že i když to člověk vidí po 101, tak stejně je to pořád stejně vtipné.

Teória veľkého tresku

Teória veľkého tresku (2007)

Trvalo mi celkem dlouhou dobu si najít k tomuhle seriálu cestu... dnes si doma průběžně pouštíme tenhle seriál, když nikde nic nedávaj (což je celkem často).

Devětatřicet

Devětatřicet (2022)

Díky Son Ye-jin de facto sázka na jistotu. S Jeon Mi Do měla úžasnou chemii a hodit ji do páru s Woo-jin Yeon... prostě paráda. Hrozně jsem si jejich scény užívala. Navzdory diagnóze jedné z postav žádné přehnaně citově vyděračské scény... tohle prostě Korejci na rozdíl od Američanů umí. Jen mi nějak úplně nesedl závěr seriálu.

Wangyi doen namja

Wangyi doen namja (2019)

Jin-goo Yeo exceluje v dvojroli klauna a krále. Jak mi přišel v Hotelu del Luna nevýrazný, tak tady jsem z něj byla doslova nadšená. Tvůrcům se podařilo vyhnout i typickým korejským klišé a ani jsem neměla pocit, že by měl seriál prázdná místa, já jsem spokojená.

The Last of Us

The Last of Us (2023)

TLoU jsem hrála a musím uznat, že HBO dokázalo velmi dobře tu atmosféru ve hře dostat do seriálu a je vůbec znát, že si tvůrci dali dost záležet. Trochu jsem měla problém s Bellou Ramsey, ale nakonec jsem si na ni celkem zvykla. Pedrovi Pascalovi role Joela skvěle sedla. Jsem ráda, že se o hudbu postaral právě Gustavo Santaolalla, který se postaral už o nezapomenutelný herní soundtrack.