kockodan

Fujtajxl!

Starý nerudný debil se v 59 letech po vyhazovu z práce ne a ne zabít páč ho furt někdo vyrušuje (noví sousedi, staří sousedi, jejich vlezlý fakani.. atd), z toho má asi plynout ta komedie, ke mě však žádná nedoplynula. Spíš křeč. A to hlavně v podobě "milé, rozšafné a lidsky vroucí" Syřanky s echt švédským uvědomělým a progresivním manželem. Do toho sladkobolné flashbacky ze staroušova dětství, mládí a ranné dospělosti, a k nim tklivé smyčce. Jakože asi balanc mezi komedíí a schmaltzy dojákem. Dal jsem tomu přesně 49 minut a na druhou hodinu do konce mi už fakt nezbývaly síly. Jestli tohle je podle Švédů komedie, tak to tedy potěš koště. Pravá tragédie je ovšem 81% v červených zde! Ode mě 25% a to jen proto, že mám dnes dobrou náladu!

Léto u prima strýčka plné erotického poznávání, chtěného, i nechtěného pro malého chlapce, který přichází kvůli nemoci o zlou a neschopnou magor-matku i o milovaného psa se kterým je kvůli rajzování po pěstounech násilně odloučen. Rány a nepřízeň osudu zpracovává velmi statečně, jak jen to houževnatá duše malého dítěte dovede. Hlavní hrdina tento chvílemi zdlouhavý a místy i dosti nudný příběh držel hravě nad vodou svým bezprostředním herectvím a neuvěřitelnou přirozeností ve výrazu. Vše bylo maximálně přesvědčivé a tak určitě klobouk dolů i režisérskému vedení. Jeden z nejlepších dětských herců jakého jsem viděl. Za nudu a rozvláčnost a často i držení diváka na jednom místě aniž by se příběh smysluplně vyvíjel dál, dávám 2 hvězdy dolů. Stopáž max. do 1h:20m by filmu slušela více. 75%

Tragická hrůzostrašnost nejhoršího amerckého sitcomového ranku. Vrcholně nesympatická Justina Machado s trapnou Ritou Moreno tvoří opravdu cringe-worthy základ této bezúsměvné taškařice, která v roce 2017 posouvá vývoj žánru sitcom o několik mílových kroků zpět. Goofy lesbická teenager dcera trapně přehrávala, a pitvořila se v každém záběru obličejovými "reakcemi" na každé dění a repliku okolo ní... Z té jsem opravdu rostl. Navíc na lesbičku byla až moc feminní, a proto totálně nepřesvědčivá. Mladý syn v podání Marcela Ruize byl jediným protagonistou jehož herectví a výraz mi nevadil. A to je co říci o 15 letém debutantovi. První tři episody jsem u tv proseděl absolutně bez jediného úsměvu, o smíchu, či výbuších huronského řevu se absolutně nedá mluvit. Pilot byl asi nejtragičtější. Těsně před koncem jsem si uvědomil, že jsem se za celých 45 minut ani jednou nepousmál! Pár legračních situací a replik zajistil v nekolika následujících dílech Schneider, ale to je asi tak vše. Dlouhatánské prostoje, čekání protagonostů po replikách na smích obecenstva, špatný rytmus, úmorná předvídatelnost a 100 krát omleté gagy ze stovek klasických sitcomů let minulých. Kdyby hlavní hrdinky nebyly trapačka s nesympaťačkou dal bych o hvězdu navíc? To bohužel ani omylem! Originál neznám, ale předpokládám, že to byl klasický sedumdesátkový sitcom, který by už dnes neobstál, ani humorem, hereckými výkony, časováním ani tehdejšími tématy. Tím, že ho oprášili po 40 letech, napsali do něj dnešní progresivní mileniálská "palčivá" gay a gender témata, ovšem vůbec nezměnili fakt, že opět nebstojí. Rozhodně ne s nevtipným psaním a tímto podprůměrným castem. 35%

Ve scénách z Ballů jako bychom se přenesli přímo do dokumentu Paris is Burning o 30 let zpět. Filmařská dobová akurátnost je zde dechberoucí. Už jen za to 5 hvězd. Storyline se rozvíjí naprosto skvěle a přináší velké možnosti pro růst a vývoj postav. Už teď vidím v seson 5 nebo 6 kdy Damon (Ryan Jamaal Swain), skončiv úspěčně taneční školu, se stane proslulým tanečníkem a jeho fotr bude jen závidět a snažit se vetřít zpět do jeho života, a nárokovat si jeho peníze a slávu. Mimochodem scéna kdy homofobní otec Damona zmláti opaskem za to že je gay a poté ho i za podpory religiózně pomatené matky vyhodí z domu, je přesně to co se stalo režisérovi a tvůrci Ryanu Murphymu když udělal coming out svému otci. Ten ho také zmlátil řemenem do krve. V Pose se probírá nedávná minulost z počátků nákazy HIV/AIDS, ale i tehdejší diskriminace všeho a všech co nebylo v New Yorku 80. let bílé, bohaté (nebo alespoň middle class) a heteronormativní, a také důležitost rodiny v jakékoliv podobě, a pro mladého člověka mít podporující zázemí a někam patřit, citit se tam akceptován takový jaký je. Žádná rodina, ať už jakkoliv náhražkovitá není méněcenná, či podřadná té původní. A když původní je dysfunkční, pak jakákoliv komunita suplující podporu, pospolitost a lásku je jí vysoce nadřazená a má rozhodující funkci mezi životem (na ulici) a smrtí (tamtéž). Za mně tedy Tens all across the board! 100%!

Svých 25% bych asi nejlépe shrnul do jediné věty: Příliš Japonsko-Americké a Wesovsko-Andersonovské. A ano, Grandhotel Sračko-trapno-Budapešť jsem taky nenáviděl od minuty 1 až do té poslední! Stejné to mám se Švankmajerem a jeho imbecilní animovanou "poetikou" a "vtipem" k zblití, kterýžto mi Andersona hodně připomíná, i když ten narozdíl od Švankyho v Čoklím smeťáku aspoň neznásilňuje živé herce, nýbrž hnusné, japonsky krkající gumové paňácy s chybějícíma zubama. Od Švankmajera jsem bohužel shlédl Otesánka a snad jen kratičký trailer ke Spiklencům slasti a je mi z toho blivno dodnes. Takže trauma z nudného, nanicovatého, vyblitého a rádoby uměleckého Švankmajera jsem si teď tak akorát rozjitřil a znova umocnil Andersonem. Tyto masturbační křeče těchto a jim podobných uměleckých úchylů mě opravdu neberou. Jediné pozitivum je, že teď už na 100% vím, že na Andersona již nikdy více!

K smrti trapný TV seriál.

Můj absolutně top nejoblíbenější dětský seriál. Tenkrát jsem ani nechápal, že se jedná o sérii něčeho. Prostě když tahle parta kluků a jeden záludný, prohnaný a nečestný kocour byli na obrazovce, mé dětské srdce zaplesalo! Toužil jsem jako dítě někdy někde takovou zaradu najít! Absolutní špička české televizní tvorby pro děti! Doposud nepřekonaná!

Jen zajímavý vizuál u mě opravdu nestačí. Spousta příběhů neměla žádnou katarzi, pouze strašení (těch nejmenších) bez ladu a skladu, a bez jakéhokoliv smyslu. Spousta postav neměla svůj účel a byla nepochopitelná a nevysvětlitelná, jako třeba příšera v lese, Beatrice a její zakletá ptačí rodina, Woodsman, apod. Asi se seriál chtěl tvářit že je plný metafor a jinotajů, které ale asi nakonec žádnými světobornými metaforami nebyly. Prostě jen vykradené a přizpůsobené nejstrašidelnější pohádky od bratří Grimmů, přes Andersena až po lidové strašidelné povídačky u ohně. Zdálo se mi, jakoby se každá epizoda vizuálně a dramaturgicky prvních pár minut docela dobře rozeběhla, a uprostřed či chvíli před koncem ztratila dech a toálně vyšuměla bez katarze, rozuzlení, vysvětlení, průlomu, nebo jen obyčejného osvědčeného happy endu. Tím, že nadšení ze začátků pár prvních epizod vždy vyšumělo s jejich koncem do ztracena, jsem jaksi začal skepticky očekávat i ty další, i když jsem tedy nakonec všech deset dílů absolvoval, ale se stále menším a menším nadšením. A ani zahradu a žádnou její zeď jsem nezaregistroval. Pak tedy i název celého seriálu mi nějak uniká... Dětem to asi vadit nebude, mně ale chyběla jakákoliv substance. Ono je to těžký pro někoho kdo je zmlsaný z dětství i po 40 letech stále geniální a nepřekonanou Pojarovou Zahradou, na kterou tohle teda ani omylem nemá. Slabých 45%.

Tak nevím. Herecké výkony se mi líbily, některé dialogy již mnohem méně, a u některých scén jsem se vyloženě pobavil. Dialogy kdy mluví jeden přes druhého a každý o něčem jiném mi připadaly přitažené za vlasy, málo věrohodné a hodně křečovité až divadelní. To se prostě nepovedlo. Bitka bratrů na trávníku v campusu VŠ před výstavou otcových děl byla ovšem dokonalá! Nejvíc se mi asi líbil Stiller, Sandler bohužel svůj stín herecky nepřekročil, podal standardní Sandlerovský výkon na jaký jsme zvyklí. A bylo tak asi dobře. Bral jsem jeho přítomnost na plátně asi jako v Punche-Drunk Love, kdy vyloženě nevadil, a občas i docela překvapil. Jak se nedalo přehlédnout, celý film měl velice Allenovsko-newyorkovsko-židovsko-konverzačně-pseudo-intelektuálsko-bohémsko-rodinný nádech, který už se dnes docela přežil (právě díky Allenovi), takže z tohoto důvodu v myslích těch co jej shlédli brzo zapadne, a po roce si na něj sotva kdo vzpomene, natož aby mu vytanula nějaká scéna, či hláška, či o čem že to vlastně celé bylo a kdo v tom všechno hrál. Žádná postava nebyla stěžejní a o nic tam vlastně nešlo, ani o fotra na smrtelné posteli, ani o jeho dílo, ani jeho nejposlednější manželku-alkoholičku, ani o jeho tři děti, jejich rodiny, úspěchy a neúspěchy v jejich životech, a i prodej 'rodinného' domu plného vzpomínek mi byl jaksi kardinálně ukradený. Asi tak za 65%.