Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Dráma
  • Komédia
  • Krimi
  • Sci-Fi

Recenzie (160)

plagát

Tokyo Vice (2022) (seriál) 

Ne, že by to byl tak špatný seriál, ale vzhledem k hodnocení jsem čekal pecku a... dostal docela nudu. První díly ušly, ale nikde tam nevidím ten slibovaný náhled pod povrch tokijského podsvětí. Přijde mi, že tam jsou v Tokiu jen dva gangsteři a dva policajti, hlavní hrdina, který ze začátku musel být pořád v práci a psát tam sračky do novin. Po dvou dílech přestal úplně psát a furt jen někde chodí a celé je to takové unylé... Samotná jakuza mi tam přijde jako spolek amatérů a z toho věčnýho klanění mě chytly záda, takže za tři ***.

plagát

Bod obnovy (2023) 

Nebudu to protahovat a budu nadhodnocovat - asi už byly natočeny lepší futudramata a příběhově mi to přišlo trošku slabší, ale 1. * za kulisy Prahy v budoucnosti, 2. * za použití krásné hudby Clauda Debussy - Suite bergamasque je nádherná skladba a k filmu pasovala jako prdel na nočník, 3.* za Václava Neužila jako (skoro) hlavního arcipadoucha, 4.* za to, že je to po dlouhé době film, v němž Langoš nesbalil o třicet let mladší kočku, a 5. * za odvahu udělat takhle skvělý český (a slovenský) scifi. Moc se mi to líbilo a doufám, že to otevře dveře dalším tvůrcům, protože N.Y. nebo L.A. v budoucnosti už mě nudí, ale vidět tak futuristický Frýdlant nad Ostravicí, Nové Město pod Smrkem, Veverskou Bitýšku nebo dokonce Bruntál - to by bylo něco... Jen tak dál a houšť...

plagát

Metóda Markovič: Hojer - Možnosť liečby (2024) (epizóda) 

No, nevím, nevím...  Nerad něco haním, jen protože to natočila Nova, ale podle toho hodnocení jsem očekával minimálně Případy 1. oddělení - 80. léta. To jsem ale nedostal. Dostal jsem relativně pomalu se táhnoucí díl pro mě trošku podivného seriálu, který jako by nevěděl, co vlastně chce. Jelikož jméno vraha stojí v názvu, chybí tam napětí z hledání, jelikož je to dělané podle skutečnosti v 80. letech v Československu, chybí tam akce, nejsou tam nijak vykresleny metody policejní práce a hlavní hrdina všechno dostane jakoby naservírované talíři. Vyšetřovatel tam vlastně ani s nikým nechce mluvit a všude posílá nesympatického "mladýho" nebo o něco sympatičtějšího "staršího", kteří mu nosí jména, až se jednou jedno jméno sejde dvakrát... Možná to odsuzuji příliš brzy, ale zatím mě to příliš nechytlo, nikdo mi tam nepřijde sympatický a nejlépe na mě zatím kupodivu působil Vojtěch Kotek, z které ho mě jako z psychopata opravdu zamrazilo.  Nezmínit nelze ani snahu o dobovost. Vše sice vypadá krásně ošuntělě (např. oproti Vyprávěj), ale přesto trošku uměle a hlavně je to - stejně jako např. v novácké IVETĚ, kterou nepovažuji vůbec za špatný počin - takové kulisní, kdy je tam dobová vždycky jenom jedna místnost... Kdyby byl dobrý a napínavý příběh, tak by to asi ani nevadilo, ale musím říct, že vzhledem k relativně nezáživnému ději jsem si toho všímal víc, než např. u Devadesátek, kde by se asi taky dalo ledasco vytknout, ale jak měl děj spád, člověku to bylo celkem šumák... Tři hvězdy za to, že se snaží ukázat příběh člověka, který si vybral fakt hnusný a fakt náročný povolání...

plagát

Úsvit (2023) 

Ne, že by to byl vyloženě špatný film a i opravdu odporně ahistorickou mluvu a ukazování fakáčů ve 30. letech bych přetrpěl, ale největším průšvihem této asi detektivky, je to, že tam v podstatě o nic nejde. Manželka ředitele továrny dvě hodiny vyšetřuje, snaží se přijít všemu na kloub a všem pomáhat, ale za prvé jí všechnu její snahu vždycky překazí manžílek, který cokoliv, co mu řekne, někomu vykecá, a za druhé se nakonec ukáže, že o její pomoc vlastně ve skutečnosti nikdo nestojí a že díky jejímu geniálnímu zásahu došlo k rozpadu jednoho mileneckého vztahu a propuštění jednoho zaměstnance z továrny. Na první pohled tedy film působí, jakože bojuje proti tmářství a za právo na jakoukoli sexuální identitu, na druhý pohled ale člověk zjišťuje, že největší krávou je tam právě ta sluníčková manželka ředitele, která svým neotřesitelným přesvědčením o své pravdě a jím konaném dobru zcela ignoruje potřeby místního hermafrodita/ky a díky její urputnosti a dobroserství se mu/jí rozpadne i ten malý kousek šťastného života, který měl/a. Nelze si nevšimnout, že ač jsou tam všichni okolo - s Marthou Issovou na špici - vykreslováni jako tupí homofobní hajzlové, ve skutečnosti tam identita, sexualita či orientace matky (o otci nemluvě) dítěte vůbec nikoho nezajímá. Naopak. Díky zásahu hochů z 2. oddělení Hlavního štábu (zde si dovolím jedno obrovské historické CHACHACHACHA) se všechno během pár dní uklidní, všechno se svede na komunisty (což osobně považuji za více než v pořádku a morálně opodstatněné) a vůbec nikomu tam vůbec nic nehrozí. Nikdo tam oběť vyšetřování manželky ředitele neodsuzuje a neostrakizuje, všichni se naopak s pochopením snaží hermoušovi/ce pomoct zmizet a nevystavovat jí veřejnému posměchu nebo dokonce trestnímu stíhání. A to je, myslím, nejdůležitější vyznění filmu: Aktivní aktivistický debil je horší než třídní nepřítel... Za mě tři hvězdy za pěknou Elišku Křenkovou, krásnou přírodu a opravdu neuvěřitelné hlasy slovenských zpěvaček.

plagát

Rebel Moon: První část – Zrozená z ohně (2023) 

Nevím, nevím. Asi se z CSFD stal hateclub Zacka Snydera. Já jsem ale moc chamtivej, abych platil členství, a tak se mi ten film líbil. Je jasný, že to není žádný intelektuální zázrak, ale jako Star Wars pro 21. století mi to bohatě stačí. Hlavní hrdinka se umí dobře rvá, zbytek z jejích 7 statečných je taky docela zajímavý a padouch je správně padouchovatý. Nic jiného od něčeho, co se odehrává ve vesmíru (pokud to není Star Trek) neočekávám. Navíc je hezký vidět, jak koně z Harryho Pottera někomu rozšlápnou hrudník. Byl to skvělý průměrný film z vesmíru, kterému dávám plnej počet, protože tak málo, jako to má tady, si to opravu, ale opravdu nezaslouží...

plagát

Krev a zlato (2023) 

Skvělá vyvražďovačka, ke který není moc co dodat. Hlavní záporák sice mohl umřít později a krutěji, ale i pohled skrz hlavu na to, jak polyká, byl skvěle vymyšlenej. Moc se mi to líbilo a konverzační pasáže jsem využil k odběhnutí někam pryč, takže jsem si užil hlavně akci. Fakt skvělej počin - Němci jsou už od seriálu Unsere Mütter, unsere Väter fakt dobří ve válečných filmech a baví mě mnohem víc než ty americké... Paráda.

plagát

Párty Hárd (2019) 

Nevim no, nějak to není můj styl humoru. Dvě hvězdy za Grundzu.

plagát

Star Trek: Picard - The Bounty (2023) (epizóda) 

CSFD je plná přepálenejch hodnocení úplnejch sraček a i slepýmu, mentálně nedomrlýmu a jinak přírodou potrestanýmu fanouškovi Star Wars je jasné, o co v tomhle dílu autorům jde, ale na mě to prostě funguje. Můžeme si říkat, jaký jsou tu nelogičnosti, jak je to odporně podbízivý a jak jsou tam všichni herci v rolích dětí hlavních hrdinů otravní, ale to je právě ono! Stará parta je celá pohromadě a zase si tam hrajou svojí starou hru, která mě v devadesátkách uchvátila. Nejde jen o to, že jsou zase všichni spolu, ale i o to, že jsou to tak dobře napsané postavy, že všechny ostatní (kromě Sedmé, která je boží vždycky) postavy nové absolutně zastiňují a já si dodnes nepamatuju jméno nikoho z nich. Je to prostě stará dobrá nová generace a kdo dá při takovym znovusjednocení míň než čtyři hvězdy, je smrdutej fereng.

plagát

Operace Rudé moře (2018) 

Bez týrání přiznám, že moje hodnocení nebude zcela objektivní, protože jsem přibližně v čase 00:35 hod. usnul a film sledoval až do času 01:23 hod. se staženými roletami, dokud mě neprobudil výstřel z RPG a vlastní chrápání. I přes celkem vysoké procentuální ohodnocení mi film nepřijde záživný a kromě všech těch nedostatků, které byly zmiňovány v ostatních příspěvcích (nerozeznatelnost vojáků, jejich nesmrtelnost a vcelku béčkově natočené akční scény) mě doslova sraly všechny záběry z toho jejich Titanicu. Když pominu všechny ty Číňany, který tam stáli, jako by měli v prdeli zaraženou pěst až po loket (a výrazy ve tváři tuto eventualitu rovněž podporovaly), byly nejhorší ty kartonový kulisy, který měly představovat můstek a vnitřek lodi. Je samozřejmě fajn, že jsem se díky tomu rozpomněl na Star Trek: Original Series, ale jinak to bylo absolutně absurdní. Furt jim tam něco svítilo a blikalo, občas tam běhaly nějaký zelený řádky na monitorech, aby bylo vidět, že loď pluje a tuším, že tam byly i mikrofony jak k obecnímu rozhlasu. Když se tam kapitán lodi obracel s dotazy na komisaře (a naopak), protože politickej komisař je pro každej útok čínský armády to nejdůležitější, málem jsem začal zvracet žlutý hvězdičky a doufal, že jim jako na Enterprise taky vybouchne pár těch papundeklovejch konzol. Když k tomu připočtu i děj, kterej mi kvůli mojí man-opauze pořád trošku unikal a doteď nechápu, kdo byli rebelové, co to bylo za uranovej koncentrát (asi nějakej produkt čínskejch uranovejch koncentráků) a proč zachraňovat pár čínskejch občanů, když jich jsou další dvě miliardy, nejednalo se vůbec o dobrý film. Srpem, který definitivně podťal tohle propagační kladivo čínskýho námořnictva, byl závěr, u něhož sice čínské publikum zažívalo minierekce, ale ve mně vzbudil opravdovou hrůzu, protože je jasný, že Čína svojí politikou směřuje přesně tam, kam směřovalo i Japonsko o nějakej ten pátek dřív. A za tenhle až hororovej závěr nemůžu dát nic jinýho než jednu *.

plagát

Vlak do Pusanu (2016) 

Dle zdejšího hodnocení jsem čekal zombie pecku, ale dostal jsem ochotnické efekty, ochotnické výkony a ochotnicky nesnesitelný postavy. Mám jihokorejskou kinematografii hrozně rád, ale v zemi, kde nikdo nemá střelný zbraně, by se filmy o zombících neměly natáčet. Když zombie film, tak s ustřelenejma hlavama, to je minimum. Tady jsem jen s úšklebkem trpěl. Od těhle filmů nečekám psychologický drama, ale křupající lebky. Tady mám jen ukázku nudy.