Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Horor
  • Akčný
  • Animovaný

Obľúbené filmy (10)

Moja sestra je vlkolak

Moja sestra je vlkolak (2000)

Jedné noci za úplňku sestry Ginger a Brigitte napadne temný noční přízrak a jednu ze sester kousne. Zanedlouho se začne měnit v krvelačnou bestii. Jak se bude děj dál odvíjet už není třeba ani naznačovat. Příběh si všímá hlavně psychologie obou děvčat. Hlavně Ginger, která se mění nejen fyzicky. Její sestra to s ní nebude mít vůbec jednoduché. Je třeba také dodat, že snímek se vůbec nesnaží kopírovat obdobné filmy, netlačí na pilu a nechává všemu volný průběh až do grandiózního finále, které stojí za to. A můj názor je, že takhle nějak by měli vypadat lehce pojaté 'horory', kde napětí stoupá sice pomaleji, ale jistě. A kde není potřeba špičkových efektů k tomu, aby vše působilo věrohodně. Co se týká obsazení, neumím si představit lepší herecké sestavy než jsou Katharine Isabelle a Emily Perkins. Nejvíce ze všeho se mi líbí vztah sester a jejich dokonalá zvrácenost, která filmu značně dodává něco originálního. Nutno také podotknout, že tento snímek se řadí mezi jeden z nejlepších filmů s vlkodlaky své doby. Řeknu to asi takhle; tenhle film jsem poprvé viděla někdy v 11 letech, kdy jsem si ho ještě stihla nahrát na nostalgickou VHS kazetu a už tenkrát, od prvního shlédnutí, jsem měla jasno. Tenhle snímek už navždy bude mojí srdcovkou a asi se mi nikdy nepodaří vysvětlit proč. Kdyby se dalo hodnotit nad rámec, udělala bych to a vůbec bych se za to nestyděla. Děkuji tvůrcům, že teď existuje film, který mě svou atmosférou a hudbou dokáže vždy vrátit do nostalgie a mých dávných vzpomínek. - "Out by sixteen or dead on the scene, but together forever."

Titanic

Titanic (1997)

Titanic si mě získal už jako malé dítě, kdy jediné co mě tenkrát zajímalo nejvíce bylo, jak se ta loď potopí. Dnes na film samozřejmě nahlížím rozumnějším způsobem. Pro mě tento počin nemá ve světě kinematografie žádnou konkurenci. Úžasná výprava, do detailu propracované interiéry a exteriéry. Zkáza něčeho tak velkolepého, majestátního a luxusního je neuvěřitelná a způsob ztvárnění tragédie největší lodi na světě, která se potopí během pár hodin, prostě bere dech. Pak tu máme efekty, ty jsou přímo nadpozemské. Titanic se řadí mezi můj velice úzký okruh nejoblíbenějších filmů už od jakživa. Fascinuje měnnaprosto vším; hereckým obsazením a jejich profesionálními výkony, nádhernou atmosférou jak na lodi tak krajiny kolem a ze všeho nejvíce určitě hudbou Jamese Hornera. Hudba tohoto snímku se mi zaryla pod kůži, do srdce, a asi se mi nikdy nepodaří vysvětlit, jak krásné a hřejivé pocity ve mě tato hudba vyvolává. A to i navzdory tomu, že jsem měla možnost tento snímek vidět již nespočetněkrát. Možná je to i tím, že mám k tomuto filmu jaksi osobnější vztah, ale tak jako tak, naprosto mě okouzlil. - "Come Josephine, in my flying machine. Going up she goes, up she goes."

Malá rybka

Malá rybka (2020)

Emma a Jude, dva mladí, do sebe hrozně zamilovaní lidé. Všechno je tak jak má, život je hezký. Co špatného se může stát? Little Fish je krásný, melancholický a hodně citově založený snímek, jež se zamýšlí nad otázkou, zda je lepší paměť ztratit uplně a smířit se s tím, nebo sledovat, jak vaši nejbližší pomalu ale jistě zapomínají, kdo vlastně jste. Příběh Emmy a Judea se odehrává uprostřed pandemie, kde každého bez ohledu na věk nebo zdravotní stav může postihnout nemoc NIA (trvalá ztráta paměti). Zpočátku je nám nabídnuta pěkná introdukce, kde Emma vypráví o všech následcích této nemoci a také některých lidech, kteří si tímto museli projít. Ovšem tou dobou ještě netušila, že brzy bude mít možnost poznat na vlastní kůži jaké to doopravdy je. Když totiž NIA postihne i lásku jejího života Judea, pomalu si začíná připoustět onu smutnou a nenávratnou realitu; že to co bylo a zatím je, se pomalu ale jistě blíží ke konci. Režisér zde hezky míchá časové linie, skáče z jednoho momentu na druhý. Jde na to jemně a prostřednictvím impresionistického našeptávání, kdy nás za pomoci nádherné hudby na pozadí provádí těmi nejkrásnějšími momenty a vzpomínkami, které spolu hlavní protagonisté zažili. Vrháme se tak do vodního parku, napříč padáčkům padajícími k zemi až po zakázané polibky v nočním klubu a malé rybce v městském akváriu. Tyto okamžiky, které se na první pohled nemohou zdát prachobyčejnějšími, tak získávají v průběhu filmu důležitý význam. Kinematografie je moc krásná, stejně tak jako hudba. Chemie mezi hlavními postavami je nenucená a tak hezky přirozená. Film je jemný, plný emocí, pocitů, a je inspirativní. Příběh těchto dvou lidí zdůrazňuje, že skutečný svět kolem nás je vlastně jen výtvorem naší vlastní mysli, kterou tvoří převážně vzpomínky. A co bychom byli bez vzpomínek? Tento snímek se bude v mém srdci určitě ozývat ještě dlouho. - "They say you can't forget the feelings and I still believe that."

S láskou, Rosie

S láskou, Rosie (2014)

Mohou se do sebe zamilovat lidé, kteří se znají již od svých pěti let? Tak s takovou otázkou pracuje romantický příběh o Rosie a Alexovi, kteří jsou právě z tohoto důvodu k něčemu takovému, jako je vzájemná láska a společný život, slepí. Jenomže jak už to v životě bývá, nic není jednoduché. A s takovým přesvědčením bojuje právě Rosie. Snímek vás chytá za srdce a dává realistický pohled na lásku, život, sen a naději. Love, Rosie jsem poprvé viděla někdy v roce 2015 a ne uplně jsem mu věnovala pozornost. To byl možná ten důvod, proč jsem si nedokázala dát vztah Alexe a Rosie dohromady a film jsem považovala za zcela zmatený a průměrný. Jenže pak jsem tento film viděla znovu, kdy jsem mu tentokrát věnovala plnou pozornost a konečně jsem měla možnost si ho naplno užít a pochopit. Takže napodruhé jsem nakonec zjistila, že je tento snímek něco naprosto úžasného. Určitě dávám velké plus za to, jak je přátelství Alexe a Rosie ztvárněno, velice realisticky a vůbec ne přehnaně. Více sympatičtější herecké obsazení už se také povést nemohlo. Collins a Claflin mají mezi sebou takovou chemii, že místama vám vše přijde jak jejich hraná realita. Shrnuto podtrženo, tento snímek je originální, svižný, milý, a zábavný. Nemám co bych vytkla. Nechyběl jak skvělý soundtrack, tak černý humor a nebo i ty srdceryvnější scény. Love, Rosie je jednoduše nádherný film o přátelství dvou nerozlučných lidí, kteří se přes všechny překážky života snaží najít cestu jak k sobě, tak i k lásce, která už od začátku brala všechno do svých rukou. - "I'm Rosie, and this has got to be one of the happiest days of my life."

Nezabudnuteľná cesta

Nezabudnuteľná cesta (2002)

Hodně krásný film, který hraje na všechny emoční struny a hraje na ně opravdu příjemně a jemně. Tlak zahraný na emoce diváka je sice hodně patrný, ale přitom zbytečně netlačí na pilu a postupně se tak rozehrává příjemná hra dvou lidí, kteří se do sebe zamilovali. V jejich nelehkých osudech jim nejde jejich lásku nepřát. Někomu se může zdát, že je to zbytečně přeslazené; špatný chlapec se zamiluje do dívky, která je nadpřirozeně hodná a vzorná, přesto je osudem potrestaná těžkou nemocí. Rozbíhá se tak souboj protikladů. Po pomalém rozjezdu se rozvíjí milostná romance s předvídatelným závěrem. Přesto si ale myslím, že finále některé diváky přeci jenom trochu zaskočí, neboť to nebude přesně tak, jak se očekává. Dalším velkým plusem filmu je kvalitní scénář a skvělé herecké výkony dvou hlavních představitelů. Po dlouhé době jde o romantické drama, které není jen o sexu, ale hlavně o lásce, pocitech, zodpovědnosti a snaze dokázat něco víc. Hlavně nezištně milovat. "But our love is like the wind. I can't see it, but I can feel it."

Pre moju sestru

Pre moju sestru (2009)

Silné životní drama o dívce, která umírá na leukémii a její rodině, která její boj nechce vzdát. A tak na radu lékaře zplodí přes zkumavku další dceru, které lékaři upraví chromozomy tak, aby se na 100% shodovala se svou nemocnou sestrou. A tuto dívku rodiče plánují 'využívat' pro záchranu nemocné Kate. Ve svých 11 letech se ale dívka vzepře a rodiče zažaluje pro neoprávněné používání jejího těla. Už si nadále nepřeje, aby za ní rozhodovali, zda dál podstupovat zákroky pro záchranu své sestry, jelikož momentálně už je to opravdu riskantní. Když jsem film viděla porvé, měla jsem naprosto sevřené hrdlo. A ano, je pravda, že některé snímky se snaží u diváka vyvolat emoce uměle. Tento příběh je ale uplným opakem. Je tak čistý, krásný, bolestný a láskyplný, že malá zásoba kapesníků vám opravdu stačit nebude. Smrt je přirozená součást života a tento snímek ji vyobrazuje jako určité vysvobození z útrap a bolesti a ne pouze jako životní tragédii. Několik podobných filmů jsem už viděla, ale tento je svým citlivým příběhem stále velice originální. Hodně se mi líbilo, že byl film rozkouskovám do různých časových intervalů, kdy má divák možnost vidět, co se odehrává v minulosti a co se odehrává právě teď v přítomnosti. Je to natočené velice přirozeně a herecké výkony všech aktérů musím jen pochválit. Hudbě nelze nic vytknout, už předem bylo jasné, na jakou strunu se bude hrát. Pro mě to je naprosto krásný, realistický, dojemný film, u kterého mohu upřímně prohlásit, že se mi zaryl do paměti. Jediná věc, která se mi na filmu nelibila, byl postoj Cameron Diaz coby mamimky. Připadalo mi, jakoby si druhou dceru, pořídili opravdu jen na 'náhradní orgány". A ano, má svou dceru ráda, ale za takovou cenu se narodit, to je hnus. Na to jsem spadla do emočního kolapsu, protože na jednu stranu jsem jí přála aby soud vyhrála, a na druhou stranu mi bylo její sestry Kate nehorázně líto. Hlavně když vám film celou dobu ukazuje, jak krásný vztah spolu sestry mají. Ovšem tento zápor není vina ani herců, ani filmu jako celku, ale spíše toho faktu, že tohle se na světě opravdu děje a vy si to během filmu plně uvědomujete a máte z toho akorát nervy. Už dlouho jsem nemohla sehnat drama, které by mělo přesně to, co se od dramatu očekává. My sister's keeper mi dal přesně to co jsem od takového žánru potřebovala. - "Remember that summer when I went away to camp? And I was so scared that I'd miss you guys, so before I got on the bus, you told me to take a seat on the left side right next to the window so I'd be able to look back and see you there? I get the same seat now.”

To nie si ty

To nie si ty (2014)

Jeden ze snímků zabývající se závažným onemocnění ALS (amyotrofická laterální skleróza) a také tím, jak dvě zcela odlišné ženy, našly to nejcennější na světě, opravdové přátelství. Popravdě jsem vůbec netušila, co od filmu očekávat. Předpokládala jsem, že to je jedno z dramat, které se zaručeně bude snažit hrát na city. Ale ne, tenhle snímek je narozdíl od jiných velice realistický, milý a netlačí na pilu. Průběh filmu je pomalejší a nechává diváky se seznámit s hlavními protagonisty a nahlédnout tak do jejich života. Rozhodně nehrozí, že by se vás tento snímek snažil citově vydírat už od samého začátku. Je to film plný emocí, naděje, smutku, náklonosti a skvělých hereckých výkonů. Emmy Rossum podala velmi silný herecký výkon a hned za ní skvělá Hilary Swank a její neuvěřitelně fantastický herecký výkon; ono zahrát někoho kdo trpí onou zmiňovanou nemocí, asi není uplně nejlehčí úkol ve scénáři. Všechno jsem jí věřila. Shrnuto podtrženo, tento film je příběhem o neobvyklém přátelství a o tom, že i uplně dva odlišné světy se nakonec mohou střetnout a svým způsobem se navzájem 'zachránit'. Tento film má prostě to, co se má od dramatu tohoto rázu očekávat a to ve větší než přiměřené míře. Jo, a abych nezapomněla, kapesník mějte u sebe, na konci ho budete potřebovat. - "Thanks for the manolos, and for teaching me how to cook. But the biggest thing that I have to thank you for is that you didn't let me fuck this up, cause no one in my life has ever done that for me."

Vanilkové nebo

Vanilkové nebo (2001)

Kde končí realita a začíná sen? Nebo je naopak celý život Davida Aamese jeden nekonečný sen? Nebo jedna velká noční můra? Po letech od svého vydání se mi tento film dostal do rukou a naprosto překonal moje očekávání. Nevěděla jsem, co očekávat a dostala jsem mnohem víc. Příběh je zajímavý, neobvyklý, poutavý a skrývá v sobě tolik významů, kolik jen dokážeme pobrat. Celkový děj filmu se nám snaží říct a poukázat na to, že všechna naše životní rozhodnutí nás poznamenávají jak pozitivně, tak hlavně také negativně. Dále pak na to, že i přes všechny ty strasti, jsme schopni zajít opravdu daleko, jen abychom měli chvilkový pocit štěstí a mohli tak smysluplně žít. Ale život se bohužel velice rád staví do cesty a bere nám tak vše, co jsme si za ta léta tak pracně vybudovali. A pak najednou ze dne na den ztrácíme vše, co pro nás kdy mělo v životě nějaký smysl. Opravdu jsem nečekala něco tak snového, jako je zrovna tento snímek. Dále zde také najdeme spoustu zajímavých momentů, dialogů, překvapení, odhalení, dobré herecké výkony a naprosto parádní kameru s užasným soundtrackem. Velice krásný film, s kouzelně melancholickým závěrem. Místy jsem skutečně nedokázala potlačit úsměv. - "I'll see you in another life, when we are both cats."

La La Land

La La Land (2016)

Jedná se jak vizuálně tak hudebně o jednoznačně nejhezčí a nejemotivnější zážitek, jaký jsem kdy měla možnost prožít. S čistým svědomím mohu říct, že muzikály v lásce opravdu nemám, ale tenhle snímek je prostě něco jiného. Ocitáme se ve snovém, extrémně barevném světě, kde se náhodně setkávají dva samotáři, kteří si obrátí své životy naruby jen aby se nakonci zase mohli odloučit. Prostě tak trochu jiný muzikál, kde konec je jiný, než čekáte. Dialogy jsou jiné, než čekáte. Herci jsou jiní, než čekáte. Hudba je tak trochu jiná, než čekáte, ale i přesto je jednoduše až geniálně nakažlivá. Příběh je krásně zpracovaný, plný metafor a barevnosti, což pěkně charakterizuje vztah dvou mladých zamilovaných lidí, kteří si jdou za svými sny. Atmosféru dále podtrhává výborný jazz a taneční kreace. Pro mě osobně má právě nějak takto 'zasněný' film vypadat. Film, který nejen ukazuje krásu a radosti lásky, ale s postupnou gradací ukazuje také její křehkost a zranitelnost. - And if, in some distant place in the future, we see each other in our new lives, I will smile at you with joy, and remember how we spent a summer beneath the trees, learning from each other and growing in love."

Ona

Ona (2013)

Hlavním tématem tohoto snímku je citový vztah osamělého muže s virtuální realitou. A ten spočívá v tom, že hlavní představitel má ve svém telefonu operační systém, který obsahuje hlas reálné ženy. Projevy jsou tak živé a zásadní, že vznikne veliké osobní pouto, které nakonec přejde až ve vážný citový vztah. Citové projevy jsou tak hlavní příckou příběhu. Po vizuální stránce je souhra budoucnosti s retrostylem. Všude tzv. chytré přístroje, ale móda a vkus dob minulých. Tempo vyprávění nikam nespěchá, vše má podmanivou atmosféru za doprovodu jemné hudby, do které je vsazena smysluplná filozofie melancholického příběhu o odcizení a vztazích mezi muži a ženami, při kterém vzniká otázka, kde je hranice virtuálního robotického pocitu a vědomí. Dokáže umělá hyperinteligentní bytost povznést člověka k tak radikálnímu citu jako je láska? Snímek ale asi není pro každého. Já si ale myslím, že ze vztahu Joaquina Phoenixe a tajemného hlasu Scarlett Johansson se narodil docela zvláštní a mimořádně zdařilý počin, který upoutá originálním námětem i povedeným zpracováním. - "Sometimes I think I've felt everything I'm ever going to feel. And from here on out, I'm not going to feel anything new, just lesser versions of what I've already felt."