Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Krimi
  • Akčný
  • Dokumentárny

Obľúbené filmy (10)

Casablanca

Casablanca (1942)

Slavný příběh ženy mezi dvěma muži v druhou světovou válkou zmítané marocké Casablance vznikl v roce 1942 na motivy divadelní hry Everybody comes to Rick’s, která však byla skutečně uvedena na jeviště až v osmdesátých letech – studio Warner Bros. práva na hru koupilo dříve, než stačila být uvedena. Režíroval v té době již v Hollywoodu zavedený Michael Curtiz, v hlavní roli kavárníka Ricka se blýskl Humprey Bogart, jeho lásku Ilsu neodolatelně ztvárnila Ingrid Bergmanová a roli Victora Lázsla (který je podle scénáře Čech!), třetího vrcholu milostného trojúhelníku, přesvědčivě zahrál Paul Henreid. V dalších rolích jim zdatně sekundují Claude Rains v roli kapitána Louise Renaulta, místního přátelského policisty, či Conrad Veidt v roli vysokého nacistického důstojníka. Kavárník Rick Blaine vede Rick’s Café Americain v Casablance, kam z Evropy proudí zástupy uprchlíků, málokdo se však dostane z Maroka do Států kvůli vízům. Vzpomíná na svou starou lásku Ilsu, která mu před lety v Paříži zmizela a on se později spolu se svým černošským přítelem, klavíristou Samem, odjel do Casablanky, protože v Paříži přestávalo být bezpečno. Jednou ze své kanceláře v kavárně uslyší Sama hrát píseň As Time Goes By – Jak plyne čas, což byla v Paříži pro oba milence zásadní píseň. Vyjde ven a uvidí Ilsu v doprovodu jejího manžela Victora. Victor patřil mezi přední české odbojáře a už v době Ilsina románku s Rickem byl jejím manželem. Ona jej však pokládala za mrtvého a Ricka náhle opustila, protože se s ním znovu setkala. Když se jim po letech podaří odjet do Casablanky, vyhledají Ricka, protože potřebují výstupní víza potřebná k odletu a Rick je díky svým konexím může získat Nostalgicky zpracovaný nádherný příběh vyznívá díky skvělým hereckým výkonům velice přesvědčivě a až do slavné závěrečné věty „Myslím, Lousi, že tohle je začátek nádherného přátelství“ si vás chytí; celý film má krásnou atmosféru, díky které si málokdy všimnete lepenkových kulis, ve kterých film vznikal. Mezi Rickem a Ilsou to sympaticky jiskří, ale okolnosti jejich opětovnému shledání nepřejí. Motiv tragické lásky je korunovaný nádherným závěrem, ve kterém Rick nechá Ilsu nasednout do letadla s Victorem („Nám navždy zůstane Paříž“) a zajišťuje filmu nesmrtelnost – Casablanca totiž nezestárla navzdory tomu, jak plyne čas, odpustíte-li mi lacinou slovní hříčku. Nuže: jeden z nejklasičtějších filmů světové kinematografie je vedle loňského filmu Ztraceno v překladu Sofie Coppolové asi tím nejmilejším, co mi kdy film nabídl, a i pro všechny ostatní nenapravitelné romantiky jistě stojí za vidění. Pět hvěziček a ještě něco navrch. A na závěr jedna demytizace: v Casablance NIKDY NEZAZNĚLA věta "Zahraj to znovu, Same!" - to je mystiikace vzešlá z filmu Woodyho Allena.

Roztomilý člověk

Roztomilý člověk (1941)

Naprosto dokonalý scénář s tím nejlepším myslitelným hereckým obsazením - výsledkem je jeden z nejlepších českých - co českých, světových! - filmů té doby - co té doby, všech dob!

Vše o Evě

Vše o Evě (1950)

VŠE O EVĚ je výjimečný film. Je výjimečný kvalitou, ale i v dalších ohledech. Je výjimečný tím, že nemá daného hlavního hrdinu - hlavním hrdinou je minimálně čtveřice postav: něžnější polovina manželského dramatického týmu (výtečná Celeste Holmová), stárnoucí divadelní diva (Bette Davisová), významný divadelní kritik (George Sanders dostal Oscara) a konečně kariéristická mrcha skrývající se za obrazem milé dívenky (Anne Baxterová). Je výjimečný tím, že díky jeho délce na konci filmu máme pocit, že postavy dobře známe, a cítíme s nimi. A konečně je výjimečný tím, že v něm Marilyn Monroe podává na maličké ploše poměrně slušný výkon. Na film VŠE O EVĚ se určitě podívejte. Jak už jste asi pochopili, je výjimečný.

Kristian

Kristian (1939)

Jeden z mála českých filmů, které se mohou směle měřit s hollywoodskou produkcí té které doby, a nádherná romantika...

Kočičí hra

Kočičí hra (1982)

Örkényho hra je vlastně dost obyčejná a i v této inscenaci je znát, že potřebovala nekompromisnějšího dramaturga - místy se značně opakuje. Výkony Dany Medřické, Vlasty Fabianové a Luby Skořepové z ní však i v tomto nijak zvlášť dobrém záznamu (který se z divadelní hry snaží udělat televizní film, a proto stříhá místo přestaveb a nemá diváky - přitom reakce publika musely být do značné míry tím, co stimulovalo dění na jevišti!) dělají malý klenot hodný vaší pozornosti. I když - opakuji - pokrácení textu by rozhodně nemohlo ublížit.

Diabolské ženy

Diabolské ženy (1955)

Asi nejnapínavější film, jaký jsem kdy viděl. Těžko mu vyčítat, že si od té doby několik filmů "vypůjčilo" jeho senzační pointu, která tak teď už není tak překvapivá... Atmosféra děsu je v něm totiž naprosto neuvěřitelná.

Ovládací panel
43 bodov