Martin_L

Mám dojem, že to co ve filmu symbolizuje "Pálavský sen" mezi víny, představuje tento snímek mezi filmy. Filmové řemeslo, tedy především zdařilá kamera, která výborně pracuje se světlem, jednu hvězdičku obhájí, ale tím to končí. Ve scénáři se nic neděje a pokud ano, je vám dopředu jasné, jak to dopadne. Postavy mají černobílý obsah a vývoj jejich chování je nepřirozený. Zkrátka jako propagační klip malebné jižní Moravy je to příliš dlouhé a plné neumělého product placementu a jako celovečerní film nepříliš povedené. Jedno shlédnutí bude na dlouhou dobu postačovat.

Trabantí expedice vždy baví a jsou super. Byť tvůrci tentokrát zainvestovali do techniky a obrazová složka seriálu byla perfektní, z nějakého důvodu mě seriál bavil o něco méně, než předchozí. Nevím proč, ale Jižní Amerika byla lepší.

Rapl patří k televizním událostem roku a stačilo mi vidět prvních pár dílů, abych zjistil, že jde o jeden z nejlepších detektivních seriálů, jaké se u nás kdy natočily. Temná stylizace tady není na obtíž a divákovi nevadí, že ve skutečnosti i na Jáchymovsku občas svítí slunce a koncentrace zločinců a sociálně patologických jevů tu (snad) není taková, jako v Raplovi. Herecké výkony skvělé, dobrý scénář, perfektní kamera. Příběhy mají tempo, možná bych uvítal nepatrně menší zaměření na soukromí postav, ale ne výrazně. Jediné, kvůli čem bych možná uvažoval o odebrání jedné hvězdy, je titulková melodie. Je s podivem, že Tadeáš Věrčák, který celý seriál doprovází vynikající scénickou hudbou, dokázal pustit do světa tak příšernou melodii, jako je píseň na úvod a závěr každého dílu. Ale přeci jen to není tak zásadní věc, abych z pěti hvězdiček slevil.

Bezva ženská na krku je příjemný odpočinkový film v nejlepším smyslu, jaký tento pojem může nabývat. Byť motivy ženy mezi dvěma muži, krásky a zvířete či měšťanky na vsi jsou banální a průhledné, zpracování baví a film má spád. Díky výkonům představitelů hlavních i vedlejších rolí, skvělé kameře a zdařilému hudebnímu doprovodu se člověk pro jednou nemusí stydět za snímek, který nedeklaruje hlubokou myšlenku, ale plně dostává svému žánru. Tvůrci ukřičených grotesek s dialogy postavenými na vulgarismech by se mohli od autorů Bezva ženské mnohému naučit, pokud by chtěli. Celkově tedy mírně nadprůměrný film a velmi solidní tři hvězdičky.

Nostalgická exkurze do amerických reálií konce osmdesátých let a zajímavá hudební režie. Jediné dva klady tohoto snímku, u kterého jsem se od začátku až do konce nudil. Předvídatelný děj, i přes "akční" zápletku vlekoucí se scény, nelogicky se chovající postavy a to vše doražené příšerným dabingem MGM. I když má film docela vysoké hodnocení, já si nedokážu pomoct - prostě odpad.

Celkově spíše průměrná detektivka. Zdařilý a napínavý začátek se postupně rozřeďuje až do závěru, ze kterého čpí až trapně propagandistická zápletka zatlačující film o deset let nazpět. Scénář není úplně špatný, ale divák dokáže v několika scénách až příliš snadno odhalit, co se bude dít dál. Za shlédnutí to ale přesto stojí. Jednak kvůli výkonům ústřední dvojice kriminalistů a jednak kvůli pohledu do doby, kdy se jezdilo jinými Octaviemi než známe dnes. Potěší i některé kameramanské detaily, např. záběr z příjezdu na první místo činu snímaný z ruky.

Na Dámu ve zlatém jsem zašel do kina vlastně úplnou náhodou. "Židovská emigrantka žijící v Americe vede soudní spor o navrácení uměleckých děl" - podle popisu by to žádný trhák být neměl. Opak je pravdou. Skvělá Helen Mirrenová vás chytne za srdce a příběh vás dojme tak, až se tomu budete sami divit. Soudobá dějová linie je ve vhodných chvílích střídána vzpomínkami na předválečné Rakousko, ve kterých si užijeme i opravdové napětí. Hudba Hanse Zimmera je dokonalá, zamrzí jen velmi náznakové zasazení děje do druhé poloviny devadesátých let s mnoha současnými rekvizitami (naproti tomu iluze roku 1938 je dokonalá). Film vás přiměje přemýšlet nad tím, že i přes vysouzené desítky či stovky milionů jsou věci, které se restituovat nedají a to, co mnohé národy zkusily ve dvacátém století, je bude poznamenávat ještě hodně dlouho. Připomínání totality není nikdy dost a tento snímek to navíc dělá tak, že je to skutečný filmový požitek.

Domácí péče je velkým filmovým překvapením letošního roku a důkazem, že máme spoustu skvělých herců a hereček, kteří mají i dlouhá léta smůlu v tom, že nedostanou příležitost své kvality ukázat. Alena Mihulová předvedla dokonalý výkon a věřím, že se tím nastartoval její comeback mezi přední filmové protagonisty. Jejímu civilnímu ztvárnění zdatně sekundují i Bolek Polívka, Tatiana Vilhelmová a Zuzana Kronerová i nespočet herců a hereček v drobných rolích. I když je film vlastně velmi smutný, tak jsem se na několika místech opravdu od srdce zasmál jako u mnoha komedií ne. S humorem je nakládáno jako se vzácným kořením, který nemění, nekazí, ale dokresluje celkové vyznění filmu. Zajímavostí je absence scénické hudby, veškerý doprovod obstarávají jen muzikanti přímo v ději. V některých záběrech je syrová ruční kamera až příliš roztřesená a obtěžující a působí "přeumělecky", ale jen místy, pak se kameraman naučil vystihnout správnou formu. Takže celkově snad není nic, co by tento snímek mohlo shodit z pětihvězdičkového piedestalu a těším se příští rok na pořádnou sklizeň na Českých lvech.

Série dokumentů EXPO po česku stojí za shlédnutí především kvůli tématu, kterému se zatím příliš televizní tvorba nevěnovala. Jednotlivé díly ale trpí kolísavou kvalitou zpracování i celkovým režijním pojetím a divák tak nabyde dojmu, že historiografickou část zpracoval někdo jiný a jinak než část věnovanou současnosti nebo nedávné minulosti. Nejlépe z tohoto srovnání vycházejí druhá a třetí epizoda věnující se světovým výstavám v letech 1967, 1970, 1992 a 2000, které jsou plné dobových svědectví a dokumentů a člověk je sleduje jedním dechem. Úvodní díl o Bruselu působí trochu rozpačitěji a "odflákle", což platí i o předposlední části. Závěrečný díl pak vypadá jako průměrné cvičení studenta filmové školy. Celkově shrnuto: Zajímavý a hodnotný počin u kterého kulhá řemeslné zpracování. Snad někdo další pozvedne hozenou rukavici a téma světových výstav a české účasti na nich bude pojato lépe a ve větší stopáži než 5x 26 minut.

Dovolená v Protektorátu dokazuje, že i televizní formát reality show nemusí být jen hloupá voyeristická podívaná, kdy idioté před obrazovkami sledují idioty na obrazovkách. Když si člověk uvědomí, co mělo být cílem tohoto pořadu, tak bude s výsledkem nad míru spokojen. Rozumný člověk pochopí, že stoprocentně nasimulovat válečné podmínky, kdy šlo lidem na každém kroku o život, zatímco protagonistům této soutěže jen o milion ve zlatých mincích, samozřejmě nejde. Ale když se smíříme s domácím učitelem, nákupy až do domu nebo nepřetržitou dodávkou elektrické energie bez výpadků, tak uvidíme zábavnou a poučnou hru, do jejíhož děje se soutěžící nechali překvapivě vtáhnout, mnohdy jako by si ani neuvědomovali, že je nikdo ve skutečnosti nepopraví, děti neodtáhne do Říše a dům nevyplení. Žijeme v době, kdy je velmi obtížné přimět lidi, aby se zajímali o svou vlastní minulost. Pokud tento neotřelý a originální nápad povede k tomu, že lidé budou mít daleko větší zájem o dějiny národa, pak by šlo o velmi úspěšnou záležitost. Za mě tedy velmi solidní čtyři hvězdičky.