odpadlik123

Fascinující Sollimovo dílo, vlastně ne tak úplně western, ale pozoruhodný dobrodružný film, který by se mohl klidně odehrávat jindy i jinde, a ne jen na divokém západě, a stále by měl tu myšlenku, kterou má. Charakterní lovec zločinců Corbett čili Lee se na popud Waltera Barnese vydává po stopě vraha a násilníka, zde vlastně debutujícího, Cuchilla čili Tomase Miliana. Pozoruhodné charakterové vykreslení postav dospěje k překvapivým výsledkům a neomylný lovec lidí si sám zkusí, že není všechno takové, jak na první pohled vypadá. Hrdinové (vlastně dva najednou a proti sobě) jsou skutečné postavy, Milian hrající domorodce, který se vyválí snad ve všem, zakusí na sobě pokryteckost okolí, a přesto je připraven svému pronásledovateli přichystat nejedno nepříjemné překvapení si vlastně určil, že v budoucnu bude ztvárňovat takovéto lidové hrdiny a Lee podle mě ve své nejlepší a nejzajímavější roli opatřené satirickým pohledem na svět jen dokázal, jaké že je eso. Amerika zřejmě pochopila přílišnou charakternost osob a sebemenší náznak lidskosti u hrdinů vystřihla (jakožto i závadné postavy typu opilého Camardiela), jakoužto verzi samozřejmě přebrala naše televize. Jediné pravé Vyrovnané účty jsou tedy ony kompletní. Každý i v malé roli nezapomenutelný (i Fernando Sancho či Nieves Navarro), skvělý příběh, nepopsatelný závěr a můj nejoblíbenější Morricone. Tenhle film nemá chyb (snad by jen mohl být o cca 3 hodiny delší). A úplně jiné, než Leone.

Kultovní dílo kultovního režiséra. Zdá se vám Mexická revoluce nudná? Ctihodnému švédskému prodejci zbraní Francu Nerovi taktéž, rozhodl se tedy obohatit tyto veselé muže zásobou střeliva a svými nevyčíslitelnými zkušenostmi. Netřeba povídat, že Paco se změnil na Vasca Tomase Miliana, jenž je sympatičnost sama a ti dva dohromady nemají konkurence a odolávají statečně revoluci ze strany Monga J. Bódala (jenž si chce nahrabat), profesora Xantose F. Reye (jenž chce mírový postup!) či osudem zlomenému zhulenému Jacku Palanceovi (jenž chce prachy, pomstu, a aby to nebylo málo, ještě svého sokola). Tučňákův příjezd do San Bernardina tedy vyvádí ze stereotypu úplně všechny, akce a nápady by vystačily na další dva filmy, Morricone k tomu, Corbucci zde vynalezl nejpozoruhodnější způsob mučení, levici nahradil satirický náhled. Geniální úvod, geniální závěr, co tedy může být v prostředku? Čistě geniální komedie a nejlepší náhled na revoluci pod zatraceně parným sluncem. Vascův vizionářský výklad revolučních ideálů je pak zcela nejlepší replikou ze všech špaget. Závěrem: A ano, geniálnímu mistru Corbuccimu bych přála na tyto výtvory celý život i po smrti často koukat – z toho by totiž umřel smíchy každý. Sakra, to by mu člověk záviděl...

Nejlepší western. Oproti velkovýpravnému GBU takový civilní, a to je na něm zrovna fajn. Drsný vyznavač pončo-módy Monco (Clint, kterého tady vyždíme každej včetně malýho kluka) chovající se tak trochu jako tele a elegán plukovník Mortimer (Lee) tahající ho z bryndy a přes všechno stále trpělivý spolupracovník. Každý z jiného důvodu - pozorování plakátu, kdy Monca upoutává horní suma „10.000 dolarů“ a plukovník je konsternován nápisem „dead or alive“ ho může krásně objasnit - oba za stejným cílem: El Indiem. Nejprve konkurenti, posléze kolegové, dva nejslavnější špageťáci uzavírají rovné partnerství a pomocí perfektní taktiky, letitých zkušeností a Clinta lítajícího jak hadr na holi čelí odpornému nepříteli. Plukovník opatřen suchým humorem, Clint se nebere vážně (a prospívá mu, když ho někdo občas stírá), mariánkář El Indio, v nečekané roli sám Leone a dokonce Carlo Simi a prakticky nejlepší Morricone plus nezapomenutelné hrající hodinky. "... Jeden zvenku, jeden zevnitř. Jeden z nás se bude muset dostat do lndiovy bandy." - "Proč se díváš na mě, když říkáš "jeden z nás"?"

Neprávem neznámý, až zneuznaný kousek, kultovní spojení dvou mistrů rychlých koltů Gianniho Garka a Willyho Bergera s elegancí a vkusem parodujících jistou klišovitost nabízející jinak vážnější role. Dva bratři nepoznamenaní krutostí Divokého západu se navrací domů do oblasti s extrémně rozšířenou chronickou olovnatostí. Přes svůj (na všechny strany propagovaný) pacifismus chtějí zabránit okrádání pokojných rančerů včetně jejich otce, čímž se dostávají do prekérní situace. O jejich život se totiž začínají enormě zajímat dva pozoruhodní chlápci (každý tak trochu z jiné strany): nepřekonatelný Straniero "Camposanto" Gianni v Sartanovském ladění (na což upomíná i jeho karetními motivy opatřený hrneček při památné lekci střílení), extrémně satirickým náhledem na svět opatřený charakterní pistolník a neméně neodolatelný vandrák Duke Willy ve vyšívaných zbytcích unionistické uniformy, jenž nezabíjí, když z toho nemá prospěch a citově lpící prozměnu na svém památečním hrnečku, po jejichž přátelských výměnách názorů se mrtvoly jen kupí. Bratři jsou sice pometla a jejich Mexičané by mohli budit určité obavy, ale všichni sem zapadají perfektně, vůbec neruší a nekazí tuto velikou jízdu dvou velkých mužů spaghetti westernu, jejichž střety se nedají nazvat jinak, než památnými a jen přestřelka v lomu je zcela zjevnou parodií na jejich spolupráci v prvním sakra vážném Sartanovi. Nicolai by za památnou hudbu zasluhoval na rakvi alespoň zlaté rukojeti, veškeré výkony nepopsatelné, vyzdihuje např. Franca Ressela, jenž zřejmě za velké zásluhy žánru povýšil a je zde ctihodným (neumírajícím!) zasloužilým soudcem. Tedy, velice dojemný filmík vzbuzující pocit blížícího se konce špagety západu. Ale žádné obavy, Cizinec vždycky dorazí včas! "Salve, Cobra Ramirez!"