klukluka

Považuju to za třeskutě originální počin, respektive za vysoce hodnotné umělecké dílo na téma psychiky, kterou má ve skutečnosti jen málokdo z nás plně pod kontrolou. Někdy děláme věci, které bychom, kdyby nám o tom někdo jen vyprávěl, nedokázali pochopit. A přece jsme to my, kdo potvrdí přátelství na facebooku člověku, o němž, ne že pouze tušíme, my to víme, my víme, že nám převrátí život vzhůru nohama. Většina audiovizuálních děl - odhadem takových 99,99% pojednává o lidech, kteří přesně vědí, co dělají, kam směřují, a tam i jdou. Sobík se od nich v tomhle ohledu odlišuje, protože Donny jedná často iracionálně. Ale někdo z masa a kostí snad ne?? Tak proč působí kino, který podchytí tenhle prachobyčejnej každodenní standard, tak neobyčejně..?

Tomuhle seroši se děje hrozná křivda a v době, kdy se premiérově vysílala první série, jsem se na ní podílel i já. Dnes to odčiním: za 5! Jestli to má nějakou vadu, tak jen tu, že je to ZASE kriminálka. Tahle je ale výborně úplně všechno, hlavně je ale skvěle napsaná. A ještě pochválím tu holčičku- dává to famózně.

Šikovní jste👍 A pasři od nás ze Štatlu jak só šikovný. Po tomhle serošu nás Pepíci budou hejtit jak nezřízení.

Dnes jsem prožil báječnej večer s Denzelem Washingtonem a jeho třemi vyrovnávacími góly. To prý v překladu mimo jiné znamená slovo equalizer. Jednička je báječná, dvojka o poznání slabší, ale pořád ještě nadstandard a trojka představuje úpadek. Z úcty k DW jí dám 3 pecky, ale do té třetí se musím trochu nutit a původně jsem ji tomu dát nehodlal. Vadilo mi, že se to po vystřílené sicilské farmě tak vleklo (ta rehabilitační pasáž). Napotřetí už se z toho pochopitelně taky vytratil moment překvapení, to je bolest sequelů, za to jsou další mínusový body, protože nepřišli s ničím, čím by to nám divákům vynahradili. Moment, kdy se z imobilního důchodce na dovči stal konečně znovu vraždící superhrdina, pro mě byl tentokrát vysloveně zklamáním, rozhodná scéna ve sklepní restauraci byla uhozená. Moc se mi líbila ústřední lokace, ale to v hodnocení akčního filmu příliš nezohledňuju- navíc už tuhle berličku nadužívali. Vynaloženého času nelituji, s DW je mi fajn, má v sobě (vždycky) cosi magickýho, ale myslím si, že ten slabší scénář bez velkýho humbuku padá tak trochu i na jeho starou hlavu, respektive na unavený tělo osmašedesátníka, kterej je ale i tak pořád v obdivuhodné kondici a s trochou naivity mu lze věřit, že sám napravil celej jih Itálie, aby už tady carabiniéři a Corrado Cattani nikdy neměli žádnou práci.

Viděl jsem už asi 90 dílů a všechny byly hrozný. Tuhle větu jsem si vypůjčil ze 14. epizody, která byla stejně jako většina z těch celkem dvaadvaceti protkaná skvělýma gegama, jejichž vynalézavost mě nepřestává udivovat. Co za vtipný lidi tohle vymýšlí? Jak je možný, držet tu pomyslnou laťku pořád takhle vysoko? Ta jedna pecka chybí jen proto, že už jsem z toho trochu uondanej, že už tomu nevěnuji absolutní pozornost. Ale vím, že mi snídaně bez Brooklyn 99 budou chybět…

Běda mužům, kterým žena vládne. Pan Vichr i jeho případný předobraz je pro mě jasnej adept na seppuku. Ztratil toho MOC, dostal míň, než nic. Ohromně se mi to líbilo, konec (poslední věta z úst Pavla Baťka) mě totálně rozsekal. Výborný, výborný, výborný!

V nějaké profi recenzi jsem si přečetl, že dílo srovnatelných kvalit se v ČR natočí jednou za 10 let. Já je tomu filmu neupírám, některých jsem si i vědom. Zároveň jsem si ale vědom toho, že podobně laděných věcí už jsem viděl X, že to na mě působilo klišovitě, že jsem v tom nacházel lapsy (získat zpět byt darovaný mentálně nemocnou paní by pro doktora práv neměl být nejmenší problém, stejně tak by pro solventního člověka neměl být problém sehnat pro nemocnou matku ústavní péči), že mi to přišlo poměrně nezajímavý, málo uvěřitelný, zdlouhavý a celkem laciný. Navíc mám velice nerad exekutory a na poctivé NEVĚŘÍM (!!!). Zkrátka mě tenhle film se dvěma gramatickými chybami ve dvouslovném názvu (alespoň si myslím, že v něm jsou) nenadchnul. A hodně mě těší jediná věc: že nemusím chodit do kina s tím profi recenzentem, co si z Tancuj Matyldo cvrknul do kalhot. Jenom bychom se kvůli tomu navzájem rozčilovali.

Měli si víc pohrát s castingem- místo Dansona by se mi v té roli líbil někdo, kdo se Lemmonovi aspoň trochu typově podobá. V Hollywoodu by to nemusel být až takovej problém. Jinak ten vcelku banální příběh opět ozvláštnili jakousi vzácnou diagnózou. Rozšířili mi tím obzory, ale přišlo mi to zbytečný. Už jen to synovo odhodlání být tátovi nablízku v posledních měsících jeho života na úkor všeho ostatního je samo o sobě dostatečně nevšední a mně osobně by to na film stačilo.

Slunce, seno, teambuilding. To zbabělý dementi před filmem vnímám jako výraz největšího pohrdání všem, kdo tomu dají lepší hodnocení, než odpad! Dopadlo by to stejně i bez nápovědy. P.S.: Osobně jsem se kdysi přesvědčil o tom, že si Anna Polívková zakládá na vlastní důstojnosti. Má na ni ale ještě nárok?

Nevím, jestli si zaslzím rád (viz úvodní text k této epizodě), ale zaslzel jsem si (a ne málo). Moje první (náhodné) setkání s Plným hnízdem nezůstane setkáním posledním.