Borrtex

Na začátku filmu Andrew (Miles Teller) poslouchá CD Buddyho Riche. Buddy Rich byl bubeník nechvalně proslulý svou vznětlivou povahou a pravidelně nadával a slovně urážel své kolegy z kapely za to, co považoval za horší muzikantské umění; to předznamenává Fletcherovo hrubé zacházení se svými studenty.

Ve scéně na rande s Nicole (Melissa Benoist) zazní v pozadí píseň, kterou Andrew (Miles Teller) pozná jako od Jackie Hill z roku 1938. Žádný takový jazzový umělec se jménem Jackie Hill ale neexistuje. Tato píseň, stejně jako mnoho dalších skladeb, které ve filmu zazní, jsou dílem skladatele filmu Justina Hurwitze.

J. K. Simmons získal za roli Fletchera celkem 47 různých ocenění.

George Clooney (kapitán Bosche) se ve filmu objeví jen na jednu minutu, přičemž polovinu této doby je slyšet pouze jeho hlas.

Natáčení probíhalo také na hoře Dancer Mountain, kde byl tak nerovný terén, že karavany a vozidla filmařů nemohly vyjet nahoru. Přeprava dvou set padesáti herců a komparzistů a dvou set členů štábu na kopec trvala dvě hodiny.

Terrence Malick měl během stříhání filmu vypnutý zvuk a místo toho poslouchal CD od americké rockové kapely Green Day.

Při promítání filmu ve Vatikánské filmotéce 4. prosince 2019 Terrence Malick vzácně vystoupil na veřejnosti, aby film sám uvedl.

Natáčecí štáb čítal asi 30 lidí.

Kromě zemědělské práce působil Franz Jägerstätter také jako kostelník v místním kostele. Uklízel, zvonil a připravoval svatby a pohřby. Vše bez nároku na odměnu.

Produkce byla natočena digitálně na kamerový systém Red Epic Dragon. Kamera byla vybrána pro svou schopnost zvládnout výrazný kontrast ve scéně, zachovat detaily ve světlech i stínech obrazu a zároveň zachovat realistické barvy.

V obsazení se objevují výhradně evropští herci převážně z německy mluvících zemí – Rakouska, Švýcarska a Německa.

První film Terrence Malicka od Nového světa (2005), který má lineární děj.

Přestože se děj odehrává za 2. světové války, na kameře nezazní jediný výstřel.

Terrence Malick strávil střihem tohoto filmu téměř tři roky.

Historické vybavení na mlácení pšenice bylo zapůjčeno z Western Development Museum v kanadském Saskatchewanu.

Když Terrence Malick získal na festivalu v Cannes cenu za nejlepší režii, stal se prvním oceněným Američanem od dob Julese Dassina za film Rififi (1955).

Pro detailní záběry kobylek dodalo kanadské ministerstvo zemědělství tisíce živých kobylek.

Kvůli zpoždění byl rozpočet filmu překročen a producent Harold Schneider musel na pokrytí dodatečných nákladů zastavit svůj dům.

Existují pouze dvě 70mm kopie filmu. Jedna je k dispozici pro výstavy, druhá nikdy neopustila archiv Paramountu.

Filmové kopie, zvětšené na 70mm formát pro opětovné uvedení, byly nešťastnou náhodou ztraceny, když byla špatně interpretována interní zpráva společnosti Paramount, která požadovala zničení přebytečných kopií filmu Bouřlivé dny (1990).