o.n.d.r.a.

Fantastický seriál. Ještě že jsem se nenechal odradit zdejšími nesmyslně nízkými hodnoceními.

Asi nejnechutnější věc, co jsem kdy viděl. A že jsem toho viděl hodně.

Tíživý bytový minimalismus. Film bez jakýchkoli zkratek, bez doříkávání, s velmi dlouhými scénami a názvem, který jsem doteď nepochopil. V kině jsem trochu trpěl, ale o to silněji to do mě zarostlo a teď se to rozvíjí jak leknín v pravé plíci.

Fascinující studie sebeklamu a skrytého pocitu vlastní výjimečnosti, který ničí mezilidské vztahy. Nic tu není černobílé. Ano, je to kláda, ale stojí za to.

Pečení je radost. Hera je pečení. Chvilkama je to trochu nablbý, ale filmů o metalu je málo a tenhle fakt stojí za to. A ta úvodní scéna patří k nejdrsnějším, co jsem kdy ve filmu viděl. We dance like marionettes... (FebioFest)

(FebioFest) Přes řadu nelogických momentů, "červených sleďů" a nedovysvětleností poměrně zajímavá upírna. I když celkově spíš zklamání, ale to hlavně kvůli vysokým očekáváním. Pozn. Nemůžu si pomoct, ale ten český překlad názvu je blbě.

Po tomhle snímku na mě padla těžká existenciální deka. Fakt krutá zpráva o stavu společnosti. Děs, kýč, běs.

Svižně natočená filmová anekdota, která spoléhá na divácké presupozice.

Já vím, že to odstartovalo kdovíco, ale i tak... hodně nudné, fakt že jo.

Nevím, proč by mi tenhle seriál neměl napoprvé sednout, jak se tu v komentářích objevuje. Podle mě to je pecka od prvního dílu. Nikoli revoluce, ale přesto velmi kvalitní záležitost. A Caviezel taky dobrej... všechny ostatní převyšuje (doslova).