Vavča

Klasik filmové hudby neuvěřitelným způsobem popohnal OST kupředu, před ním byla filmová většinou unylá, nezajímavá, nepůsobila moc důležitým dojmem, on dal svými skladbami filmům nový rozměr. Klasiky jako Král Králů, Ben Hur, Julius Caesar, Ivanhoe, Quo Vadis, El Cid by měly být základem pro někoho, kdo se zajímá o filmovou hudbu, její historii, vývoj. Miklós byl dle mého nepostradatelný, díky němu jsme dnes tam, kde si hovíme nyní. Mimo jiné schopný skladatel moderní vážné hudby.

Jeden z prvních autorů OST, který je absolutně fenomenální, oslovil mě před lety, fascinuje dodnes. Paní Yoko Kanno má neuvěřitelný žánrový rozptyl - jazzrockový Cowboy Bepop s různými stylovými odchylkami, našlapané technicistně dokonalé soundtracky série Ghost In The Shell, kombinující elektronické prvky, pop rock, jazz, něco symfonických aranží, zasněný atmosférický ost Wolf's Rain se skvělými písněmi, výborným openingem, endingem, romanticky rozervaný, epický orchestrálně klenutý, mohutně znějící ost k Visions Of Escaflowne jsou jen namátkové práce, kterými mě dostala. Dle mého jedna z nejdůležitjěších postav filmové hudby posledních 16 let. Spolupracovala s řadou orchestrů, vyprodukovala velké množství převážně vysoce kvalitní hudby, skládala alba, jednotlivé songy pro špičky hudební scény jako Akino Arai, Maaya Sakamoto a další.

Ostatní autoři recyklují, Zimmer skládá, tak nejčastěji zní glosy na tohoto plodného autora filmové hudby, která je vskutku kulervoucí. Inception, Gladiator, Thin Red Line, Piráti z Karibiku, Black Hawk Dawn, Krvavý přiliv. Mohutné aranže, zatěžkána dechová sekce, parádní rytmické změny, nečekané nápady, vynikající aranže smyčců, žesťů, valivý drtivý zvuk orchestru, hrající do plných. Málokdo umí vygradovat skladby tak mistrně jako on.

Můj oblíbenec, který všem ukázal jak je možné využít smyčky, syntetizátory, jak vrstvit zvukové stopy. Hymnické Dobytí Ráje, melancholická minimalistická Antarctica, geniálně atmosférický Blade Runner, mohutně znějící Alexandr, dnes už klasika Chariots of Fire. To vše jsou alba mezi jinými, které mohu vřele doporučit. Naposled nejvíce ukázal svůj talent na desce Mythodea, doufejme, že nás ještě udiví svým hudebním talentem v blízké budoucnosti.

Dlouholetý veterán a klasik japonské OST scény. Jeho díla možná jsou nejen neuvěřitelně rozmanitá, jeho typický rukopis zaručeně nespletete. Je velkým fanouškem rockové, klasické, lidové hudby, kombinuje žánry s neuvěřitlenou lehkostí. Za Gundam kde skloubil arabské stupnice a motivy v symfonickém hávu si vysloužil přezdívku Abdúl. Udivili našlapanými OST k různým filmům - klasicky epické hudbě v Seven Swords, evokující dokonale hrdinství, nebo rytmicky sevřenými, kratšími skladbami pro akční nářez Princess Blade, nebo Dragon Tiger Gate. V anime šokoval dokonalou schopností spojit, folkkové motivy, symfoniku v titulu Serei no moribito. Složil mnoho kvalitní hudby pro dnes klasické filmy Ghost In The Shell, exceloval nedávno v Ip Man nebo anime Fate Stay Night. Neznat Kenjiho tvorbu je hřích!

Nová krev japonské scény. Naprosto mě složil do mdlob svým ost k seriálu Mao. A zejména k seriálu Triangle osudové motivy, melancholické, zasněné melodie, rychlé vypalovačky, je tu smíchán jazz, rock, symfonická hudba, ale jaké nápady(aranže, využití syntetizátorů, piana, basových linek)!!! Platí to často i pro jeho další práce, vynikající je anime Gundam Unicorn, kde ukazuje jak má znít moderní filmová symfonická hudba, s rázovitými vojenskými pochody, do toho trocha rockové rytmiky, něco kytar, něco syntetizárů. Další zajímavé tituly jsou Iryu, Boss, Soul Link, Crescent Love, Taiyou no uta, Soul Link. Rozhodně má velkou budoucnost.

 Vynikající skladatel, který vyniká hudbou především k epickým filmům jako Tři království, 14 Blades, White Vengeance, ale má ost i k celé řadě dalších povedených titulů jako Fire of Conscience, Dragon Squad, Just One Look, Beast Stalker, a mnohé další. Jestli má někdo jeho ost od http://www.csfd.cz/film/284222-osamely-valecnik/ ať mi dá prosím vědět, stejně jako v případě, že má soundtracky i k jiným jeho filmů. Vždy jsem si stěžoval, že Čína a Korea má oproti Japonsku zoufalý nedostatek skladatelů. Nicméně Tan Dun, není jediný schopný skladatel v Číně, takže šanci by měl dostat i Henry Lai, má svoji vlastní tvář a postupy, nikoho nekopíruje, ví si rady s rozdílnou škálou nástrojů i náladami, není to tak, že by sám sebe vykrádal, nebo opakoval svoje motivy. 

Další veterán japonské scény, který má svůj typický rukopis, specifický styl malých aranžích symfonických, kombinovaný eletronikou, lidovými nástroji. Má na kontě docela dost povedených prací 2000 A.D., In The Mood For Love, Onmyoji I, II, 2046, wuxia eposy House of Flying Daggers, Curse of the Golden Flower, Fearless, romanticky zasněný ost pro thriller Daisy z roku 2006. Poslední OST k True Legend bylo celkem ok, snad nám brzy ukáže své schopnosti v plné síle.

Mistr hudby z indického subkontinentu a také tvůrce hudby pro Dannyho Boyla.  Uchvátil mě OST ve filmu Bojovníci mezi nebem a zemí. V Indii mě přejel jeho soundtrack k Rockstar, mistr orchestrální hudby, ale i písní, velice univerzální autor, který podle mě zvládne cokoliv a jeden z nejlepších skladatelů současnosti. I přes jeho nesporný talent se nemohu zbavit pocitu, že ho přetěžují, velmi se mi líbí jeho OST k velkofilmům, v zahraničí by si ho měli více všímat, nejen v Indii.

I přes výhrady, že její rukopis je až příliš generický, tak svoje místo ve světě anime OST má jisté. Komornější Noir, Madlax, rozmáchlé epické 4CD OST k Tsubasa Chronicle. Hack/Sign působí skoro jako herní rpg soundtrack, moc hezké plochy a témata, epické i komorní dle potřeby. Je pravda, že časem začala být generická, ale za několik jejich prací jsem ochoten dát ruku do ohně. Míchá dovedně motivy piana, komorního orchestru, elektronické efekty, prvky vážné, filmové hudby. preferuje ženské hlasy. Má cit pro komorní aranže, sborové zpěvy, využití ženských vokálů.