Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Dokumentárny
  • Animovaný
  • Krimi

Recenzie (3 975)

plagát

Tenet (2020) 

Intelektuální výzvu Tenet určitě nepředstavuje a patří k snímkům, které si užijete tím lépe, oč méně budete přemýšlet o časových paradoxech, motivech filmových hrdinů a jejich cestě za porážkou bondovského zlosyna. Jako popkornovka, která úmyslně připomíná příběhy agenta 007 ve sci-fi kabátku, a jako akční spektákl ale Nolanův snímek opravdu funguje. Díky Johnu Washingtonovi tak vlastně máme prvního "nebílého" Bonda v historii. Pobavil jsem se dynamickým úvodním přepadením opery, kdy Nolan vyšel ze skutečného teroristického aktu, potěšil mě i Kenneth Branagh, který svého padoucha záměrně přehnaně buduje jako monstrózní zrůdu komiksových rozměrů. Celkový dojem: 65 %.

plagát

Egypťan Sinuhet (1954) 

Když jsem před mnoha lety četl Waltariho rozsáhlý román, byl to pro mě po všech stránkách hluboký zážitek. Waltari Sinuheta pojal jako možnost přiblížit západnímu čtenáři všechno, co v době vzniku románu bylo o starém Egyptě a jeho kultuře známo. Egyptologie se sice rozvíjí, nové objevy by možná trošku revidovaly obsah Waltariho textu, ale přesto věřím, že kdybych se k četbě vrátil, rozhodně nebudu zklamaný. Curtizův film je pouhou historickou připomínkou určité kapitoly vývoje americké studiové kinematografie. V 50. a 60. letech tyhle nákladné kostýmní projekty ze starověkých říší letěly a představovaly výkladní skříň tehdejší produkce. Co naplat, k vrcholům Egypťan Sinuhet určitě nepatří a dnes už přímo vadí mělkost a osekání mnohavrstevných románových motivů. Je to prostě kostýmní biják z 50. let... Celkový dojem: 40 %.

plagát

Svadobný hosť (2018) 

Čtvrtou hvězdičkou Svatebnímu hostu úmyslně vycházím vstříc, protože se mi zdá poněkud podhodnocený. Nicméně zdrženlivým nadílkám rozumím, protože režisér se nedokázal rozhodnout, jaký žánr vlastně točí, a označení thriller je poněkud zavádějící, resp. neuspokojivé. K tomu totiž nedokáže Winterbottom náležitě budovat a udržovat napětí. Je to prostě hybrid, který osciluje mezi dramatem (kterému ale na druhou stranu schází hlubší psychologický profil obou hlavních postav) a již zmíněným thrillerem. Snímku ale pomáhá exotické prostředí Pákistánu a Indie i téma dohodnutých a vynucovaných svateb. Herecky bez problémů, jak půvabná Radhika Apte, tak Dev Patel odvádí, co se od nich očekává. Celkový dojem: 65 %.

plagát

Drive My Car (2021) 

Ne, nebudu házet superlativy a v hodnocení zůstanu výrazně rezervovaný. Jsou režiséři, kteří adaptaci několikasetstránkového románu úspěšně vměstnají do dvouhodinového bijáku, Hamagučimu se adaptace povídky o jedné desetině rozsahu roztáhla do tří hodin. Zvládl jsem zhlédnout snímek na třikrát a to není dobrá vizitka. Neustále jsem totiž měl dojem, že sleduji šneka, který si vzal dovolenou a opravdu nikam nespěchá. Film se vleče a i když rozehrává zajímavé motivy ohledně uměleckého tvůrčího procesu a psychologická rovina vyrovnávání se s odchodem blízkého člověka je podnětná, na vyšší hodnocení to opravdu nevytáhnu. Celkový dojem: 55 %. Jímá mě hrůza při představě, na kolik by se v rukou režiséra protáhla adaptace nějaké tlusté bichle ruského klasika 19. století.

plagát

Světáci (2023) (divadelný záznam) 

Divadelní světáci sklidili od uživatelů databáze chladné  a spíše odmítavé reakce z prostého důvodu. Popularita filmového zpracování, kdy režisér Podskalský angažoval nejlepší komediální herce oné éry, je příliš vysoká a film je navíc obecně známý do té míry, že dochází k nevyhnutelnému srovnávání, ze kterého - zcela logicky - nemůže brněnský soubor vyjít vítězně. Pokud si ale uvědomíte, že divadelní kus používá jinou estetiku a využívá jiný styl herectví, oprostíte se od vzpomínání na herecké legendy minulosti, výsledek bude nejspíš výrazně lepší. Já si Světáky užil, zejména trojlístek zedníků pobavil a snesl vysoká očekávání, ani choreografie a scéna mě nezklamaly. Za mě 75% celkového dojmu.

plagát

Spy/Master (2023) (seriál) 

Pod scénářem jsou podepsáni dva tvůrci, neměl jsem ale pocit, že výsledek je plodem jejich spolupráce. Spíš mi přijde, že každý psal polovinu a nedomluvili se na základních pravidlech. První díly se nesou v duchu rafinovaného soupeření čtyř tajných služeb, mezi kterými obratně proplouvá a rozehrává své hry dvojitý agent Viktor, který už zase touží změnit vlajku svého chlebodárce. Je to napínavé, uvěřitelné a podepřené neokoukanými rumunskými herci.. Ve druhé půli se to překlopí v naivní popkornovku  se schématickými postavami a absurdními nápady jako je přepadení amerického velvyslanectví rumunskými špióny. Nehodnotí se to lehce, přikloním se ke kompromisním 3 hvězdičkám a 55% celkového dojmu.

plagát

Léda (2011) (divadelný záznam) 

Na tak kvalitní soubor, jakým disponuje Činoherní klub, je s podivem, že dramaturgie vytáhla tak obstarožní divadelní kus, který by se hodil do reportoáru nějakého vyloženě komerčního souboru. Chápu, že každé divadlo musí mít v záloze něco nenáročného, ale i to se dá nastudovat a upravit, aby výsledný efekt byl lepší. Petr Nárožný ve 72 letech je už na sukničkáře, který utáhne tři ženy na vařené nudli, přece jen přestárlý, Mojmír Maděrič svého podváděného manžela podává jako trapného slabocha a Nela Boudová přehrává, až to pěkné není. Snad jedině Dana Černá zaslouží palec nahoru a Ondřej Vetchý má komediální talent na rozdávání, takže tihle dva zachraňují třetí hvězdičku. Celkový dojem: 55 %.

plagát

Režim - Victory Day (2024) (epizóda) 

Tytam jsou časy, kdy v domácí i světové politice převládala předvídatelnost a politici se dali zařazovat do šuplíčků s příslušnými visačkami. Fenomén populismu a "neliberální" demokracie se silně autoritářskými rysy přímo volá po uměleckém zmapování, jenže po prvním nástřelu mám pocit, že se se svými cíli a s publikem spíš mine. Seriál chce být satirou, jenže mu chybí uměřenost a vyladěnost. Často je prvoplánově směšný a přestylizovaný a to ustojí málokterý tvůrce, tohle by zvládl možná Wes Anderson nebo Terry Gilliam v nejlepší kondici. V prvním díle vidím zjevné limity, Fears už je dávno za zenitem. Jestli existuje důvod věnovat Režimu přece jen pozornost, je jím Kate Winslet v hlavní roli. Psychicky labilní dominu jí věřím, roli kancléřky si labužnicky užívá a nechává vyniknout svému hereckému typu. Už kvůli ní dám šanci ještě jedné epizodě a uvidíme...

plagát

Temný prípad - Nočná krajina (2024) (séria) 

Komentář bych měl zahájit něčím pozitivním. Dlouho jsem přemýšlel, čím bych López potěšil, co bych pozdvihl a ukázal palec nahoru, ale nedařilo se mi. A přece jsem na to přišel. Délka. Skromných šest dílů dovolilo ušetřit diváka od dalších nesmyslných scénáristických lapsů, znemožnilo mu trávit další čas se špatně napsanými nedůvěryhodnými postavami a zabránilo mu podivovat se nad logickými kotrmelci v ději. Při standardní osmidílné stopáži bych šel možná na pouhou jednu hvězdičku. Jestli byl Temný případ něčím vyjímečný, pak scénáristickým uměním Nica Pizzolatty, který stál za předchozími sériemi. Rozdíl je drtivý. Třetí série byla sice poznamenaná průměrnou režií, ale Pizzolattův vliv uchránil sérii od průšvihu. Issa López je sice podprůměrná scénáristka, ale jako režisérka ví, co divákům naservírovat, aby nestrádali pocitem nudy, takže používá to, co viděla jinde a o čem je přesvědčená, že to funguje. Jako diváci byste si mohli zahrát hru, kde všude posbírala inspiraci. Chvilku si připadáte jako na vědecké základně Carpenterovy Věci, chvilku čelíte severským démonům ze série Teror a dalo by se dlouho pokračovat. Pizzolatto si s diváky hrál, ale byla to sofistikovaná hra, Issa López sklouzává k laciným kejklům, aby udržela divákovu pozornost. Herecky průměrné, Jodie Foster si se svou postavou neví rady, jde vyloženě proti jejímu hereckému typu. Závěrečné rozuzlení bych považoval spíš za neuctivý vtípek na účet diváka. Pokud o ději moc nepřemýšlíte, pak si série dvě hvězdičky obhájí. Celkový dojem: 40 %.

plagát

Duna: Časť druhá (2024) 

Vlastně žádné překvapení. Villeneuve za pět, Herbert za jedna. Dohromady za tři. Villeneueovi nemůžu upřít úžasnou schopnost vytvářet podmanivé obrazy a zhmotňovat fantastické knižní světy, jenže co naplat, Herbertova Duna s obřími červy a prapodivnou kombinací kosmických lodí a středověké společnosti vybavené sečnými zbraněmi na mě vždycky působila nefunkčně. Prostě se do toho světa nedokážu ponořit, neumím si ho vychutnat a nejsem schopný ho ocenit. Je mi líto, že podobné velkorysé zpracování neuplatnil Villeneuve se svým talentem na desítky jiných titulů sci-fi literatury, na kterých žánr ve skutečnosti stojí. Takový Piknik u cesty ve Villeneuvově podání by byl neodolatelnou chuťovkou. Ale co naplat. Celkový dojem: 60 %.

Ovládací panel
109. naj používateľ Česko
209 bodov