Renton

Scénář: Philippe Blasband, Sam Garbarski, Martin Herron .. Irina Palm, jeden z mnoha restů Karlovarského filmového festivalu, který se zpožděním doháním díky současnému uvedení do širší kino distribuce. Právě z tohoto restu se vyklubala opravdu zajímavá podívaná. Pro zdraví a štěstí dětí je třeba (se) honit a to někdy i do důsledků. Pozvolné vyprávění o osudech členů jedné rodiny se díky výtečné hudbě podmanivě vleče a dává vyniknout tu vážným tónům, tu slastně odlehčeným až pronikavě vtipným. Z postav mne více než Irina zaujal bordelpapá Miki, který vzhledově i podáním dosti připomíná Walter Matthau v nejlepší formě. Luisa (Dorka Gryllus) mohla také dostat o něco více prostoru nebo alespoň dotažení její vedlejší linie. To je ale jen drobnost. Jinak to bylo opravdu jemné .. ehm jemná podívaná.

Scénář: Billy Wilder, I.A.L. Diamond .. Wilderova laskomina pro skutečné labužníky. Někdy je opravdu těžké sehnat byt..

Scénář: Craig Brewer .. Láska skrývá všechny chyby, kdy člověk dělá věci, které nechce. Chytré, osobité, bolestné. Do nálady skvěle padnoucí teskná hudba, neboť ta je tou hlavní složkou, na níž se vše rozvíjí, je pověstná třešnička a to pod ní je neskonalá pochoutka. Pudová Christina Planet Terror Ricci versus drsný Samuel kazateL Jackson v partii na téma spoutaná mysl, nespoutané tělo. Režisérův záměr vyzní možná moc sladce(?), ale po většinu času je jeho hra vskutku výstavním kouskem s hutnou atmosférou a zkrátka vším, co je pro působivou podívanou třeba.. Inu, vášeň vodou neuhasíš.

Scénář: Don Payne, Mark Frost .. Stejně bezpohlavní jako první díl. Fantastická parta je prostě skupina, která sama nezvládne vyřešit velké problémy a tak jim musí pořád někdo pomáhat. Kdo však nepomáhá je pak Tim a jeho ubohá režie. Tlučhuba Story se v rozhovorech chvástal tím, že se poučil z chyb jedničky a dvojka bude mnohem lepší (což na druhou stranu nebylo tak těžké, protože jednička byla zatraceně špatná). Po tomto stejně pomrdaném výsledku bych mu doporučil: 1) dát výpověď svému psychoterapeutovi, za to že mu nakecal, že se dokáže zlepšit a najít si konečně někoho, jenž ho dokáže konfrontovat se smutnou realitou. Nebo: 2) odchod ze scény, neboť na jeho místo čekají stovky průměrných, přesto stále lepších rutinéru.

Scénář: Steve Oedekerk .. Bože, to byla kardinální ubohost. Steve Carell se pitvoří jak dement a není to v jeho podání ani jednou vtipné. Morgan Freeman cedí božská moudra, ale není tak přesvědčivý jako minule. Ubohost a plytkost scénáře podtrhuje nudná režie, která sází na několik stupidních a opakovaných vtípků (kousnutí do rozkroku, kladivo a prst). Jinak jen suše a bez nápadu předkládá tu kupu morální a pobožné vaty, která by sama o sobě někde pěkně na hromádce tu povodeň pohltila a nějaká Archa vlastně nebyla třeba… The 40 Year Old Virgin Mary :-)

Scénář: Sean Ellis .. Teorie obchodu s časem a umělecká fascinace krásou křivek v jednom balení.

Scénář: Frank Cottrell Boyce .. Voda je nad peníze .. nebo co tím přesně chtěl pan scénárista říct, nepobírám. Ještě že to v rukách měl Danny Boyle, který než odletěl rozpálit vyhasínající Slunce, zastavil se na jedné Britské škole, kde nám představil dva bratry, kteří ztratili maminku a právě se stěhují s otcem do nového domu.. Toho mladšího, hlavní postavu příběhu, (de)formují objevující se biblické postavy a hlavně bágl plný peněz, který, jak on se domnívá, mu seslal Bůh, aby skrze něj pomohl chudým. Dosti šílený příběh, kde jedinou složkou pro uvedený žánr sci-fi je hra s myšlenkou, že Británie přechází na eura. Ale vlastně je to svým způsobem celé krásná hra. Boyle je totiž výrazně hravý, precizní, vizuálně barvitý umělec a tak je sledování snímku i díky výtečné doprovodné hudební složce velice příjemné.

Scénář: Lawrence D. Cohen .. Carrie White je nevinná zrzavá holčička s jednou netradiční psychickou schopností… Kua, ten De Palma umí vtáhnout do děje už jen samotným nahlédnutím do dámských sprch, kde se celkem nenápadně roztáčí kolo následných událostí. Pak si hraje chvíli na Psycho s kurevsky nábožensky fanatickou matkou a posléze zase předkládá teenagerskou story o ošklivém káčátku (takové plesání musí dostat každou) s nechutně hořkou tečkou a fatálními následky. Působivější (o nějakém strachu nemůže být řeč, ta škatulka horor mi přijde trochu nadbytečná) než samo finále příběhu je však Cariin trpký život, kde je pod tlakem šílené výchovy jako zhrzená a ostýchavá dívka vystavená obrovské výzvě jít na ples. Životní rozhodnutí to bylo. Carrie je opravdu působivý a především smutný snímek, který povznáší přes zdánlivou plochost skvělá režie s toliko typickou prací kamery a výtečná hudba, která vše účelně dobarvuje. 85%.

Scénář: Brad Bird .. Neznám lepší místo, kde snít, než je Paříž. Jak Pixar, jako neporazitelné tvůrce nejlepších animovaných filmů, miluji, díla pana Birda mi dělají trošku větší problémy než ty ostatní. Jeho sázka na vyhlášenou francouzskou kuchyni a přímé zapojení krys do života lidí (v jiných snímcích bylo tohle vždy oddělené, a lidé hráli jen neuvědomělé křoví pro hračky, rybičky atp.) je totiž dosti nahraně, k tomu samotný děj je veskrze předvídatelný. Navíc snímek v balancování mezi podívanou pro děti a dospělé často a výrazně sklouzává až k vyloženě dětinské zábavě. Navíc ono přímé propojení zvířat a lidí je samo o sobě dosti přitažené za vlasy (a to doslova, protože tahání za vlasy má ve filmu klíčovou roli). Formálně jsou však Ratatouille opět na výbornou. Animace postav, pokrmů i lahodné záběry na kouzelně stylizovanou Paříž sice neberou dech nějakou revoluční technikou, ale dýchá z nich láska k řemeslu a typická tvůrčí uvolněnost a pečlivost v detailech. Výsledný pokrm z vyhlášené restaurace je pořád za (byť slabší) 4*, zejména proto, že kvalita konkurenčních fast vývařoven je pořád nevyrovnaná, ale už jsou ta (průsvitná krysí) ouška zlehka odřená. 75%.

Scénář: Gary Rydstrom .. Bezvadné. Každé povolání obnáší nutné zaškolení, i únos.