obitus

Mé první setkání s režisérem Adriánem Garcíou Bogliano a velmi pravděpodobně i poslední. Ne, že by mi Sudor frío připadal nepovedený, naopak, jen to nějak není zcela můj půlitr piva. Film neustále osciluje mezi exploiťákem plným napětí a parodií sebe sama. Ta druhá poloha se objevuje hlavně v místech, kdy se domem, ve kterém se odehrává celý děj, pohybuje dívka politá nitroglycerinem a snaží se aby nevybuchla. Velkým plusem je opravdu povedený hudební podkres a některé scény, jako třeba fake videochat, kterým zabijáčtí důchodci lákají do svého doupěte důvěřivé dívky. Před kameru posadí blonďáka, kterému chybí nejen jazyk aby nekřičel, ale taky všechny končetiny, aby se moc nepohyboval. V rámci exotičtější produkce jistě zajímavá podívaná.

Umírněná a zábavnější verze Srpskeho filmu, ze ktere budou fanousci maximalnich uchylaren zklamani. Jinak jde o pohled na zivot jedne ne zcela funkcni rodiny s tatikem, ktery uz delsi dobu nezavadil o praci a tu a tam mu preskoci. Asi do dvou tretin mi film pripadal vylozene slabej, ale od nocni casti se sektou se vysvihl lehounce nad prumer. BTW Intosi si v deji urcite najdou nejake podobenstvi o hovne.

Jestliže v první polovině se díky náznakům a pohledům do prázdných chodeb daří občas budovat atmosféru, po zjevení duchů to jde celkem do kytek. Místo atmosférického strašení se přejde na primitivní lekačky, které by dokázal natočit leckdo. Na druhou stranu, kdyby podobný film vznikl u nás, jsem o poznání nadšenější.

Stejně jako většina dalších diváků, i já byl překvapení, ale mé překvapení pramenilo pouze z toho, že Tom Six umí i točit a dokáže vykouzlit pořádně hutnou atmosféru. Především první polovina filmu, ve které nespustí kamera své oko z Martina, je povedená a dokáže diváka správně napnout. Poslední zhruba třetina je pak jen nudné sraní do huby, které je natočené zručně, ale orptoti jedničce nepřichází prakticky s ničím novým, pouze ctí obecně uznávaná pravidla druhých dílů. Docela se těším, až režisér opustí stonožkové a nutně už vyčerpané téma a zkusí natočit něco nového. Klidně bez výkalů a zvratků.

V rámci filmů, které se prohnaly After Darkem určitě to nejlepší. Ústřední bratrské duo je dostatečně creepy a jeho vylomeniny relativně originální. Děj je v zásadě hodně primitivní, ale jeho provedení tenhle fakt poměrně dobře maskuje a jako bonus tu máme několik hezkých rodinných scének. Fajn kousek.

Mladá reportérka se se svým kolegou vydává dělat reportáž z natáčení porna, aby nakonec byla konfrontována se zombie, duchy, svou mrtvou sestrou a šíleným zabijákem. Zní to trochu šíleně, ale autorům se nějakým způsobem podařilo to všechno poskládat do celkem fungujícího celku. Rozhodně nejde o žádný velký zázrak, na druhou stranu, současná Itálie poměrně zaostává za zbytkem horrorově vyspělé Evropy a podobné filmy onu propast sice nepřeskočí, ale alespoň se zachytí na jejím okraji. Jen tak dál. A klidně víc zombie.

Estigma je takový ten film, který je vám od počátku sympatický svou zvláštní atmosférou a netuctovým dějem, ale u kterého se zhruba od poloviny nemůžete dočkat závěru, protože je to prostě děsně utahané a bez jediného vzrušení. Příběh mladíka, který víceméně nechtíc zabíjí lidi pomocí síly svých myšlenek není sice nijak objevný, ale jak jsem psal, atmosféru to má a zabíjí ho především nulová gradace. Podobných horrorů, většinou stejně neznámých a mnou neprozkoumaných, jsou ještě tisíce. Doufám, že většina z nich bude zábavnější.

Vzpoura mutantů má všechny předpoklady být ideálním filmem pro lidi jako jsem já. Šílený vědec s tváří Donalda Pleasence unáší za pomoci svého znetvořeného sidekicka vysokoškolské studenty, aby je křížil s rostlinnými geny a vytvořil tak superbytost, která je schopná provádět fotosyntézu a přitom má všechny výhody živočichů. Kromě zbývajících študáků se mu to snaží překazit partička z cirkusového obludária, která je hraná opravdovými lidskými "zrůdami". Prostě mňamka. Bohužel film z nějakého důvodu, který se mi nepodařilo odhalit příliš nefunguje a já se u něj místy dost nudil. I když je fakt, že záběry kdy můž-rostlina pojídá bezdomovce jsou k nezaplacení. Další zářez do chudého, ale zajímavého subžánru botanických horrorů.

Snímek, který odděluje fanoušky gialla od obyčejných diváků.

V rámci určité profesionální soridality nehodnotím, i když jsem přesvědčený, že Sean z natočeného materiálu vykřesal naprosté maximum. Sice jsem se neúčastnil celého natáčení (můj pobyt byl kratší a náhoda, která nás s režisérem svedla dohromady byla více než šílená), ale musím říci, že jde o naprosto profesionální záležitost. Komfort, který měli herci (byť jen malých rolí) se nedá s žádnou českou produkcí srovnat a Sean Byrne tak vytvořil ideální podmínky, které daly vyniknout talentu každého z nás. Díky, Seane.