emma53

Po zhlédnutí filmu bych se vyjádřila stejně jako maminka Andyho, když řekla: "Mám pocit, že jediné věci co se kdy změnily jsou šaty a hudba". Pomalu, ale jistě jsem se stala taky třináctiletou a prožívala jsem s nimi jejich úsměvné, ale i smutné chvilky. Kouzelné chvilky s Andym a Mary Clear se střídaly s vážným obviněním, které se pomalu začalo vinout kolem tak oblíbeného učitele Simona. Ed Harris nám tady předvedl jakým je úžasným hereckým mistrem ve svém oboru. Dojemný příběh o lidské důstojnosti, toleranci, předsudcích, ale i šikaně a kde jsme mohli sledovat, jak si postupně jednotlivé postavičky vytváří svou vlastní identitu. Téměř od začátku jsem byla zvědavá na Stanleyho zpěv při jeho vystoupení na Talentovém večeru a jak to dopadlo, to už se musíte podívat sami. Věřte mi, že se při některých momentech možná neubráníte ani slzám. Vřele doporučuji.

"Odlož ten let a všichni si to užijeme, pozveme nějaký další lidi, zapaříme a opijeme se. Jo, uděláme grilovačku.......trošku si zahrajeme fotbálek ......." a pod...... Odkud já jen ty slůvka znám, jsou mi velmi povědomá :-) Ale Andres měl hlavu úplně jinde než u nějaké grilovačky a pařby. Možná to byla chyba, kdo ví. Příběh, který se může stát a nebo stal komukoliv z nás. Rozhodně velmi silně zabrnkal na mou romantickou strunu. Ty chvilky Andrese s Beatriz byly tak smutné a když k tomu připočítám tu úžasnou atmosféru nabitou chemií a emocemi, měla jsem skoro chuť dát výhybku. Ta scénka u akvárka byla dokonalá, protože přesně vystihovala oba dva, kterým se to množství krásných rybiček ve formě vzpomínek míhala hlavou právě jako ony v tom akváriu. A na konci, když mluvila Beatriz, jsem skoro přestala dýchat, jak jsem byla napnutá a současně dojatá. Jednou jsem slyšela, že když se jedny dveře zavřou, otevřou se jiné. Zavřely se však opravdu?

Asie se mně zarývá pod kůži čím dál víc a to jsem si ještě nedávno myslela, že to je část země, která mě bude filmově zcela míjet. Chyba lávky. Asi je to i tím, že z jejich filmů cítím víc té niterné čistoty, která mě mnohdy u jiných filmů schází nebo se s ní tak často nesetkávám..Připouštím, že jde o příběh, který není extra složitý, ale ta průzračnost v jejich vztazích mě pokaždé doslova ochromí. Tenhle film není vyjimkou. Shizuru, kterou jsem po prvních záběrech nejenže přejmenovala na špulidlo, ale současně jsem si jí zamilovala a to mi zůstalo až do samého finále. Kdo viděl, tak ví. Jak málo jí stačilo k radosti, se může zdát mnohým až nepochopitelné, ale tady to vyznělo kouzelně a roztomile. Vidět tu její radost z toho, že může volně běhat po přechodu pro chodce sem a tam, jak dlouho chce, její věšení koblihových sušenek na strom pro ptáčky a nebo její nadšení pro focení. Chvilky, kdy vyprávěla Makutovi, jakou bude ženou až.......nemám slov. Zkrátka malé a milé třeštidýlko, ale které mělo srdce překypující silným citem. Ach ten Makuta makutovatej, který na mě působil trochu truhlíkovatě, to pro krásu jiné slečny nepochopil. A že byla Myiuki opravdu nádherná, o tom není pochyb. Asi jsem velká cíťa a nebo mně chybí filmová otrlost, ale konec jsem probulila jak malá holčina. Suma sumárum celý tenhle příběh je mixáž tolika silných emocí, které to moje srdce rozkousíčkovalo napadrť.

Tak to byla hlavně skvělá a velká show Christiana Slatera, prima kluka, kterého takhle vůbec neznám, jeho Marek i Harry byl bezvadnej a je vidět, že Allan Moyile do toho musel dát i kus svého srdce. Škoda, že to je další snímek, který je téměř neznámý.

Byla jsem mile překvapená, že se na tomhle filmu finančně podíleli i velmi známé černošské tváře a já jim dík, že jsem tak mohla vidět bezvadnou jízdu a konverzační nářez, který mě ani na moment nenudil. Kdyby nebylo toho přespříliš patetického konce, tak bych šla na nejvyšší laťku. Velmi povedené.

Jejich obrazy jsou nádherné. Ale film o této umělecké komunitě už u mě vyvolávaly trochu rozpaky. Myslím, že trochu svižnější tempo by neuškodilo, ale je možné, že nám tvůrci chtěli dát prostor nad rozjímáním o tom, proč Florence jednala, tak jak jednala, ale nepomohlo to. Možná mládí a tolik opěvovaný AJ jí zastínilo rozum a šla do toho proti svému srdci, které bylo přece (alespoň pro nás) tak čitelné!. Abych pravdu řekla, tak mě místy opravdu iritovala a to nemluvím o AJ, kterého jsem také nedokázala pochopit. Věděl to a přesto jednal tak, že jsem v tom viděla jistou škodolibost, která se někdy sakra vymstí. V malířské, či jinak umělecky zaměřených komunitách je plno takových nepochopitelných, živelných rozhodnutí. Kdo ví, třeba právě proto nám pak zůstává tolik uměleckých perel, kde se jejich emoce vtisknou do pláten a ty zůstávají v našich domovech, galeriích a my se pak můžeme jen domýšlet, co v danou chvíli umělec prožíval......možná. Emily měla kouzelnou tvář a tu naivitu a rozpolcenost duše zahrála výborně, ale Dana jsem nemohla vymazat z mysli, ještě stále ho mám spojeného se seriálem Panství Downton. K tomu nádherné Cornwallské exteriéry s pobřežím, útesy a bouřlivými vlnami, stejně jako jejich bouřlivá srdce, vytvořilo tu pravou atmosféru pro tenhle příběh.

Kelly toho zatím moc nezrežíroval, ale tohle si zaslouží ocenit, protože John Doe udržel mou pozornost od první do poslední klapky. Asi bych víc potlačila poselství, které vyčnívalo až příliš a divák není zase takový tupec, aby mu to nedošlo. Například závěrečné finále bylo moc vyhrocené a scénka s Adamem byla příliš dlouhá. Poměrně originální, drsné, aktuální a v každém případě pravdivé konstatování o soudní justici. Po herecké stránce se nebudu moc rozepisovat, ale příště Kelly trochu víc zvažuj výběr.

To by měl George vidět, jak se žije třeba v Leedsu, kde je těch menšin mraky, mají své městské čtvrti a projížděním jsem si připadala, že projíždím snad celým světem. V souvislosti s tím je tam nepřeberné množství míst jejich uctívání, stačí si vybrat. Jsem přesvědčená, že ten, kdo tam žije dvacet let a víc, musí nutně dojít k mnoha kompromisům. Ovšem ne tak pan Khan, taťka sedmi dětí, tak trošku despotík a puritánek. Ještě, že měl manželku, které by měl líbat ruce každý den. Je to dramédie v mnoha tóninách, kde se vám někdy budou cukat koutky úst smíchy, aby vzápětí zatuhly nad jinými situacemi, kde jeden žasne, kam až se dá zajít, aby se dodržela určitá tradice. Chudák klučina. Fajn jednohubka za tři hvězdy.......lepší.

Chrisi, mít takové herce a takhle to podpálit, považuji za obrovsky promarněnou šanci. Já se vážně snažila, ale taky jsem se vážně nudila. Tohle téma se přitom dalo zpracovat určitě tak, aby to diváka strhlo jak emotivně, tak atmosférou. Po dlouhé době mě to mrzí, ale i přes Antonia a Emmu, kteří by si to jinak nezasloužili, jdu na dvojzubec.

Myslím si, že až tolik informací by se nemuselo do obsahu nahoře psát, protože když si ho přečtu před filmem, tak tam nebude pro mě už téměř nic překvapujícího. Klasická dánská dramédie, kde je přimícháno spíš víc té tragédie a smutku, ale já byla opět nesmírně spokojená, protože přesně něco takového jsem potřebovala vidět. Že život je někdy pořádně zamotaný a vyváznout ze spletitých situací a neudělat si pár smutných zářezů na srdci je někdy sakra těžký. Katrinu hrála naprosto bezvadně Sidse Babett Knudsen a já chápala, jak těžko se někdy byť i velmi blízkému říkají ty krásné momenty z našeho života, ale vzápětí jak se strašně těžko oznamuje přímo tragická zpráva jako v tomhle případě Thomsenovi. Ta linie rozlučky kluků byla sice trochu slabší, ale jinak tenhle snímek každému ráda doporučím, díky za takové tipy. A za pejska :-)