mchnk

Marketa Lazarová Film: Jednoznačně kompoziční. Svá. Těžko napodobitelná. Jiná a snad proto složitá, pro někoho odrazující. Ve své podstatě ale přitahuje divákovu pozornost. Zbůhdarma vyprávěný příběh o nesnázích zasvěcené dívky, o rodu s vlčí krví i dobové politické moci. Nejsou zde hrdinové, kteří se zapsali do dějin. Je zde jen člověk vedle člověka, prožívající svou dobu a své určené místo - nudné? Pro mě fascinující. Zoufalost, krutost i romantická láska. Vančura myslel na vše. Lidé se přizpůsobují své době, ale v podstatě prožívají stále to samé. Vláčil a Středověk: Věděl to Bergman, věděl to Tarkovskij a také jeden drobný muž, který si na vojně přivoněl k filmovému květu a sám poté vypěstoval vlastní odrůdu. Všichni tito umělci nás do svého světa přivádí během prvních vteřin filmu a rozhodně nás nehodlají pustit. Nabízejí maximální možné vyobrazení doby. V detailním prostředí i pohledu do mysli lidí, o kterých vypráví. Jejich smýšlení a chování je nedílnou součástí jedinečné atmosféry filmů od zmíněných režisérů. "Každá věta zde vyřčená je samostatný příběh...a já natočil jen neúplnou kostru" prohlásil mistr Vláčil. I tak v každé postavě dokázal vyobrazit to nejdůležitější. Zdeněk Liška: možná to, co zmíněným zahraničním mistrům tak trochu chybělo. Jiná volba nebyla možná. Geniální skladatel a jeho hudba jako nedílná součást dokonalosti. Mistři svého oboru si rozdělili naplnění atmosféry napůl. Jeden bez druhého by nefungoval. Marketa: ztělesnění nevinnosti. Zaslíbená. Osudem stižená, ale i na svou pravou cestu nasměrovaná. Dobrosrdečná i morálně silná "Není v jejich slovech žádné upřímnosti...". Marketa jako matka - spojení a pokračovatelka dvou rodů, krásný otevřený závěr. Člověk Vlk: Straba a jeho potomci. S kapkou vlčí krve vzdorují mocenským zájmům, loupí a vraždí. Jsou na lovu, ve smečce. Kozlík a jeho rod. "Praděd jeho matky vyšel z té ženy...všichni nosíte znamení jeho krve...ale k poslednímu synovi ta kletba nemá cesty" Václav a Marketa: Přežívají, jsou hnaní dalším, rozhodně přívětivějším, osudem. Lazar: dobový obchodník (podnikatel) hrající s oběma stranami. Vychytrale proplouvá politickým systémem "Královská ochrana není zadarmo, nejeden kvůli ní už pošel hlady..." Svou dceru zaprodá církvi - nakonec jí sám odsoudí. Mnich Bernard: pohan promlouvající s Bohem. Smířlivý poutník, sledující a prožívající osudy obou rodů. Kristian & Alexandra: služebník boží, poblouzněný pohanskou kráskou. Příroda vítězí nad duchovní poslušností (otroctvím). Jeden z nich musí přijít o rozum (o život). Kristianovo bloudění i prozření - rozhodně nejsugestivnější pasáž filmu. Já & Marketa: filmový výlet, který si dopřávám minimálně jednou do roka. Magický film, který mne nikdy neopustí. Jeden ze snímků, který potřebuji k životu.

Československá kinematografie má ve své sbírce i snímky, které mají v sobě přívlastek geniální. Herz - Milota - Liška - Hrušínský. Detailně připravovaný, záměrně natočen černobíle, doprovozen neskutečnou hudbou a kamerou, spatřuje světlo světa v poslední možné chvíli, aby mu svět reálný byl následně odepřen. Pan Kopfrkingl jako předvoj dob následujících? Neutuchající romantik nás zve do svého světa úsměvů a uklidňujícího pohledu, kde ovšem určuje pravidla ON. Upravuje si svou realitu...do krásy. Na obraze je ten, koho chci já, ne ten, který tam ve skutečnosti je. Klidně mi to přelepte. Prožívá životy jiných...těch nešťastných, kteří mohou trpět. Utrpení je zlé, velmi zlé. Je nutné ho odstraňovat...zachraňovat, neb spasení a zaručené očištění je zde pro každého...povinně. Svět se mění a jeho mysl rozkvétá, může totiž pomoci a pomáhá. Bude zbudován ráj. Ani ta neznámá černovláska s bílou pletí - připomínající jednu od Valmezu - nepochodila...jsou zde jiní. "Čeká Vás práce, pane Kopfrkingl, spousta práce" Černý humor, bezchybná hudba vycházející přímo z mysli pana Kopfrkingla a nekompromisně precizní přístup k filmu, zapříčiňuje toto nádherné hodnocení, které i v dnešní době potvrzuje, že poctivá filmová kvalita lidí na svém místě, má svoje uznání. Nehororový horor si zajisté vychutnáš daleko lépe jako dokonalé, psychologické válečné drámo. Jeden z filmů, který mě nikdy neopustí.

"V Olomouci žije bývalý inkviziční soudce......vykonával svojí praxi úspěšně 40let......co jste si přál pane?" Před bohem jsme si všichni rovni, u kůlu skončí pán i žebrák. Malý žebrající kamínek spustí lavinu, která s sebou nabalí kohokoli. Boblík je na koni. Jeho klid a sebevědomí je nestoudné, stejně jako jednoduchost, která z celého tématu přímo srší. Je to jednoduché, obviníme ty lidi z něčeho, co nemohou vyvrátit, a budeme je mučit a vyslýchat tak dlouho, dokud se nepřiznají, a když to vydrží, tak to bude hlavní důkaz toho, že jsou ve spojení s ďáblem. Jednoduché rady od nejen duchovního, ale i pokrevního bratra "víš co bratře? Drž hubu!" a dokoná to jednoduchý přístup kompetentních lidí, kteří tomu mohli zabránit "přiznali se ti lidé, přiznali tak co.....a ten Turek před Vídní...no nějak to dopadne". Politika současnosti bez příkras v podání nejsilnějšího a nejdéle vládnoucího politického systému, fungující na základě utrpení druhých ve jménu Boha. Vávra toto dílo natočil jako reakci na komunistický monster proces se Slánským. Jediný rozdíl je v tom, že obžaloba není vlastizrada, nebo velezrada, ale čarodějnictví. Film, se kterým jsem vyrůstal. V raném mládí jsem utíkal od televize před Lohniským, v pubertě jsem prostě nedokázal pochopit tu nespravedlnost a dnes jsem z tohoto filmu nadšen. Herecky bezchybné, až na pana Šmérala a Kemra. Ti nehráli. Ti se na chvíli převtělili do jiných lidí, jeden do pana z Edelstadtu a druhý do jeho sluhy. "Ďábel vší mocí usiluje o nadvládu nad světem, avšak bůh všemohoucí nám dal možnost odkrýt toto nečisté hnízdo, sláva jemu navýsost obdařil nás ctí, že můžeme toto nečisté hnízdo zašlápnout úplně ho zničit a vykouřit ohněm".

Hm...nenápadný TV film, který má v sobě, jen tak mimochodem, špetku Sedmé pečeti, míchanou s Kladivem na čarodějnice a díky talentu mistra Lišky, můžeme přisypat i Marketu Lazarovou. Film, který ve mně vyvolal skutečně silnou dávku respektu k tomu, co vidím a skutečně i prožívám. O tom, co jsem slyšel, snad ani nepíšu. Nepochopitelně geniální smysl pro melodii a sladění hudby s filmem zde náš skladatel dotahuje do nadpozemské podoby. Neuvěřitelnou hudbu NAŠTĚSTÍ dolaďují precizní záběry a snímání daných scén, které to, v určitých momentech, přesně takto potřebovaly. Dáme si do toho ještě trošku fantazijní či vzpomínkové reality, aby ta dějová linie nebyla zase tak přímá a hodíme tam v podstatě neznámé herce (výjimky pochopitelně jsou) kteří to zahrají s takovým citem, že mi to vážně hlava nebere. Film, který zde nemá ani obal...328 hodnocení (zatím). Všechna tato skromnost, v kombinaci s excelentností filmu, vytváří ojedinělý, pro mě skutečně nečekaný zážitek. Chtěli zabít či již zabili, a budou zabiti. Smrt čeká, je zde, stojí vedle....podává ruku. Už visí. Závěrečné odpuštění a smíření se s osudem, je pro mě jeden z vrcholů československé kinematografie. Dvojice Martin Hollý a Stanislav Szomolányi, pro mě tímto bez diskuze konkurují dvojici Herz - Milota.

Nekompromisní režisérský diktát aneb Švankmajer na plný plyn...masitě šílený. Úchvatně temná záplava zvráceného absurdna, tedy našeho "bláznivého" světa, dnes, včera, před šesti sty lety...zde ovšem bez jakéhokoli obalu. Máme možnost zhlédnout umělecký underground (i když sám mistr toto za umění nepovažuje...což si ovšem může dovolit pouze on) oslavující absolutní svobodu a zároveň nekompromisně připomínající její pomíjivost, neb tak nedokonalá a slabá bytost, jakou člověk bez pochyby je, pro ni musí nejdříve trpět. Jan Švankmajer jako geniální umělec a Jan Tříska v herecké euforii zaslouží celosvětový respekt a ocenění. AAAAHAA HA HA HA HAAA!!!!

Další evoluční krok, nebo-li Kubrick předbíhá svou dobu, nebo-li toto je dílo, které se chtě nechtě týká každé živé bytosti na planetě Zemi. Téma lidského poznání a spojení s nekonečnem. Nikdy nikdo nic podobného neztvárnil a asi už ani neztvární. Cesta od uchycení a používání kosti, jako nástroje a zbraně, až po vesmírné moduly a základnu na měsíci, skutečně lidstvo dělí pouze chvilka, v časových hodnotách evoluce. Spojením k poznání, je monolit, který doprovází lidoopy i vesmírné cestovatele. Straussova hudba tomu dodává nevídanou vznešenost, která je u sci-fi filmů dodnes naprosto jedinečná záležitost. A naopak hudební doprovod při objevení monolitu, je zase neskutečně mysteriozní. Prostě Kubrickovo detaily, které z toho dělají kompoziční veledílo. Celkový obraz je dokonalý a scéna, kdy se Dave dostává do jiného prostoru a proměňuje se v nehmotnou formu života, může být na poprvé opravdu náročná, každopádně je to jeden z nejlepších kinematografických vrcholů všech dob. Musím uznat, že jsou zde někdy přehnaně zdlouhavé scény, ale to je prostě Kubrickova práce, což je potřeba respektovat. A hlavně, náš známý vesmír nejsou žádné Star wars (ve vší úctě), je to přesně tak, jak to zobrazuje Kubrick, zdlouhavé a nekonečné ...prostě reálný vesmír. "my mind is going I can feel it"

Neuvěřitelně lidské, kruté i neskonale dojemné. Na kolenou a s tváří skloněnou k zemi, jsem stále ohromen tím, co ve mně film vyvolal. S hlubokou pokorou budu od dnešního dne snít, a možná i trochu doufat, že ve věci morálky a charakteru se dostanu ve svém životě alespoň na polovinu toho, co jsem měl čest zde zhlédnout, nejen v postavě Dr. Kyojio Niide, který zůstane v mém srdci i duši již navždy velkým vzorem. Režie, scénář i herectví je zde pro mě zcela bezchybné, navíc některé scény dosahují v mých očích statusu tvůrčí geniality...

Fascinující. Neuvěřitelně precizní a úchvatné ve všech směrech. Pro běžného diváka konzumenta asi těžko zpracovatelný osud Nie Yinniang...dokonalý zabiják, chladná, přímo ledová, nicméně stále člověk, plná hřejivých citů a svobody, jež se odráží v jejich činech..."Cestu meče jsi již ovládla, ale stále se nedokážeš zbavit lidských pocitů...". Poeticky akční film s dokonalou atmosférou pradávné Číny, na který bych se mohl dívat dnes a denně.

Před čtyřiapadesáti lety započal mistr českého surrealismu svůj dodnes nikým nepřekonaný, zcela originální filmový styl...navzdory všemu. Dříve pokrytečtí soudruzi, dnes usměvaví sponzoři, kteří z filmu udělají prezentaci svého podnikatelského záměru a vše je pro ně jen investice. Švankmajerův geniální tvůrčí talent, navzdory všemu, diktuje i v roce 2018, ve své podstatě neuvěřitelné, i když se muselo čekat, dělat sbírky...ale o tom to současné umění asi také je. V letech, kdy ještě ve světě stále nebylo nalezeno dno, kam lze po tvůrčí stránce klesnout, v době, ve které se česko-slovenská tvorba mění v záměrně přelouhovaný čajíček s kapkou vždy trochu jiného příběhu, v těchto časech si mistr stále hraje, jede si své a po svém a mě opět baví každý záběr i celá absurdnost tohoto díla, které je ovšem schopno silnou podstatu předlohy velmi výstižně sdělit. Opět skvělá předmluva, dokonalé prostředí a rozdělení rolí, výběr herců je pro mě velmi povedený. Profesionální herec vedlejších rolí Dulava se konečně dočkal, fantasticky úlisný, herecký kanón Lichý, ajznboňák, recitující v polospánku krále Leara, nestárnoucí dáma staré, dobré československé filmové školy, jedna z nejtalentovanějších hereček současnosti v neodolatelné roli Jitušky larvičky, Lábus v nejlepší formě a Budař, který se v této velké konkurenci vůbec neztratil, proto tu také je, že ano? Neztratila se ani zmíněná podstata společenské alegorie bratří Čapků, jež je naprosto skvěle podchycena v rozkošné scéně Larvička - Tulák - Parazit. A co pro nás, doživotní obdivovatele, může mistr udělat ještě navíc? Nechat nás nahlédnout do své kuchyně. Děkuji moc, každý Váš počin je poctivý, precizní originál, kterého většina tvůrců nedosáhne za celý život. [Filmový klub Citadela]

To byl ten první poslední Hippie Fest, kde pohoda, hipísácká filozofie a společenské souznění porazilo strýčka Sama a jeho dolar, i když ty děcka vlastně stvořil...někde se konala největší a nejsvobodnější party všech dob, někde jinde na jihovýchodě Asie podobná děcka zabíjela jiné lidi, také s tímto vědomím se vše organizovalo. Dokonce svých dnů budu účastníkům tiše závidět, zároveň i doufat...v jakýsi osobní vývoj, jenž bude z jedné části směřovat i tímto směrem. Ona je to hlavně zábava, mě nejvíc pobavilo hlášení do davu o různorodosti kolujícího LSD mezi lidmi, je tu i špatná kyselina, v žádném případě to není jed, jak se tu říká, je jen špatně vyrobená a prý "Jestli to chcete vzít jako experiment, vemte si jen půlku..díky!"  Je v tom daleko víc, z čeho lze čerpat a pohled do očí všech lidí vyžaduje mnoho zhlédnutí...prostě ti na akci přijde několik stovek tisíc zcela přirozených a svobodomyslných lidí..."Myslíš, že ti lidé sem přišli jen kvůli hudbě...to si nemyslím...hledají odpověď"