philip.j.fry

„Neustupujte. Držte se. Synové Gondoru, synové Rohanu, mí bratři. Vidím Vám na očích stejný strach, který by vzal odvahu mně. Možná přijde den, kdy odvaha lidí selže. Kdy opustíme své přátele a zpřetrháme všechny svazky. Ale dnes to nebude. Hodina vlků a roztříštěných štítů, kdy se věk lidí zhroutí, ale dnes to nebude. Dnes budeme bojovat. Při všem co je Vám na této dobré zemi drahé Vás vyzývám: Stůjte muži západu!"

Nemyslel jsem si, že to vezme takovýto konec.
Konec? Ne, tady cesta nekončí. Smrt je jen další cesta, kterou musíme podniknout všichni. Šedá dešťová záclona tohoto světa se rozestře a promění se v stříbřité sklo. A pak to uvidíš.
Co, Gandalfe? Co uvidím?
Bílé břehy... a za nimi... daleký zelený kraj za rychlého rozbřesku.
To není tak zlé.
Ne. Ne, to není.

Holy Trinity :)

Holy Trinity :)

Holy Trinity :)

Vrbovými luhy Tasarinanu chodíval jsem zjara.
Ach, ten pohled a ta vůně jara v Nan-tasarionu.
A řekl jsem, že je to dobré.
V létě jsem bloudil jilmovými lesy Ossiriandu.
Ach, to světlo a ta hudba v létě u sedmi řek Ossir!
A myslel jsem, že to nejlepší.
S podzimem jsem přišel k neldorethským bukům.
Ach, to zlato, červeň a ty vzdechy listí v podzimním Taur-naneldoru.
Bylo to víc, než jsem si uměl přát.
Do borového lesa na výšině Dorthonion vyšplhal jsem v zimě.
Ach, ten vítr a ta bělost a ty červené větve zimy na Orod-na-Thônu.
Můj hlas se zvedl a pěl do nebe.
Nyní ty země všechny leží pod mořem.
A já chodím po Ambaróně, Tauremorně, Adalóme,
v mé vlastní zemi, kraji Fangornově,
kde dlouze roste kořání
a roky hustěji než listí leží
v Tauremornalóme.

Co čert nechtěl,naši republiku opět navštívil papež Jan Pavel II.