dobytek

Pipka z církevní školy se přihlásí do taneční soutěže a tu soutěž "zcela nečekaně" taky vyhraje. Samozřejmě musí u toho překonávat nějaký překážky, ať už je to její krutopřísnej fotr nebo nefér praktiky hlavní konkurentky. Přestože je tady v žánru uvedeno "komedie", tak já jsem tam nic vtipnýho neobjevil. Je to prostě taková uječená, trapná ukázka nevkusu 80. let s příšernejma hadrama, účesama a muzikou. Samozřejmě tady nemůže chybět písnička Girls just wanna have fun. Jak bylo už napsáno, možná se někdo bude chtít podívat na herecký začátky Helen Hunt, S.J. Parker a Brendy Wolšový. Jinak mě nenapadá jinej důvod, proč se na tenhle film dívat. Z týhle trojice mě překvapila nejvíc Helen Hunt, protože tu mam zafixovanou jako herečku, která hrála obvykle různý emancipovaný ženy, vědkyně a podobně. A tady hraje uječenou puberťačku.

Příběh je sice jednoduchej jako facka a film kromě prvoplánový brutality, hektolitrů krve a hromady mrtvejch negrů nic moc jinýho nenabídne, ale mě tohle prostě baví. Opravdu nepotřebuju mít u každýho filmu pocit, že mě nějak intelektuálně obohatil. Co je ovšem neodpustilený, to je absence automobilovejch honiček. To u žádný pořádný oldskool kriminálky ze 70s nesmí chybět. Tady je jen takovej náznak. Jinak jestli máte rádi film Jackie Brown, tak aspoň uvidíte, kde se Tarantino inspiroval při výběru soundtracku.

To muselo dát práce a přitom je to taková blbost... Během první poloviny, kdy se všechno polopatisticky vysvětluje, aby to pochopil i člověk po lobotomii, jsem se musel přemáhat, abych to nevypnul. Potom někde uprostřed filmu to začalo vypadat chvílema docela zajímavě, ale ani zdaleka to nenaplnilo moje očekávání. Po těch 148 minutách mě napadla akorát jedna otázka: "To bylo jako všechno?" Ani myšlenka mi nepřipadá nijak originální. Tyhle snový filmy už tu byly. Zase další Nolanův přeceněnej výtvor. Jeho tvorba mě naprosto míjí.

V 70. letech pravděpodobně Kachyňa experimentoval s omamnejma látkama, takže pod jeho taktovkou vznikaly filmy jako Láska a nebo právě Smrt mouchy. Pravou známku punku tomu ještě dodává Liškova psycho-hudba, Joudoslav Satoranský v roli ochránce přírody a ekologickýho aktivisty v kožený bundě a dost ujetá scéna s odvozem mrtvýho a těžce zranenýho v nákladovym prostoru Barkase. Přestože má film 86 minut, tak já ho sledoval s přestávkama asi 4 hodiny a neustále jsem u toho chlastal lahváče, takže jak stoupala hladina alkoholu v krvi, začal jsem v tom pomalu nacházet jakýsi zalíbení. Ale ve střízlivym stavu bych to asi nedal.

V poslední době mam kliku na takový sračky, že jsem byl fakt rád i za tuhle podivnou komedii. Hlavní postava je takovej lůzr a vypráví různý historky o svym životě. Je to strašně rozkouskovaný, pořád se přeskakuje v ději sem a tam, chvílema se ve filmu neodehrává vůbec nic, chvílema jsem se něčemu zasmál. Bohužel je tam prostě moc kecání a nějakýho hraní si na uměleckej film a málo humoru. I když teda nutno dodat, že ty šílenosti, který tam občas S.W. Scott provádí, jsou fakt hodně ujetý a originální.

To byla zase kulervoucí ždímačka na slzy. Umírající děti to musí na hodně lidí zafungovat, i kdyby jinak film byl sebevětší kravina. Na mě to ale nefunguje. Brendan Fraser a Harrison Ford založej nadaci, kde se banda hipsterů snaží vymyslet nějakej zázračnej lék. Do toho se pořád opakujou nezbytně nutný fráze typu: "Kolik mojí dceři ještě zbývá času? - Dávám tomu tak rok, maximálně dva... - Tak to musíme s tim výzkumem pohnout." Je to strašná nuda a děj se dá odhadnout po 3 minutách. Pro mě naprosto prázdnej film, na kterym stojí za zmínku snad jenom Harrison Ford, kterej svou postavu poněkud výstředního a věčně nasranýho doktora zahrál celkem dobře. Jinak Brandan Fraser je herec béčkový (možná spíš céčkový) kategorie a tady svůj stín nijak nepřekročil.

To si snad, milý Clinte, děláš prdel ze všech svých příznivců. Podobný fantasmagorický bláboly bych čekal možná od Šajmalana, ale rozhodně né od Eastwooda. Film je složenej ze třech různejch příběhů, který jsou jeden nudnější než druhej, a nemaj spolu žádnou souvislost. V posledních cca 20 minutách se příběhy poněkud neobratně začnou spojovat dohromady, což působilo jako deus ex machina. Dávám jednu hvězdičku za celkem efektní vlnu na začátku filmu. Zbejvající 2 hodiny jsem vyloženě protrpěl, ale očekával jsem aspoň nějakou úžasnou pointu, takže jsem to nevypnul. A vono hovno.

Příběhy ze života nějakejch učnic na interfernátu mě prostě nezajímaly. Bylo to pro mě dost nudný a celej film mi přišel naprosto o ničem a navíc bez konce. Tohle se Smyczkovi moc nepovedlo. Zajímavý na celym filmu je akorát to, že Yvetta Kornová kdysi dávno nevypadala jako chodící reklama na tvrdý drogy.

Na filmu je už jasně vidět Olmerovo směřování ke sračkám typu Playgirls - sice točim film na hovno, ale dám tam nějaký mrdání, kozy a nahý prdele a snad se to chytne... Tady se ještě tak nějak držel v mezích a navíc to zachránil Poloczek s Hartlem. Mimochodem ve filmu má plno celkem známejch herců nejrůznější kratičký štěky. Hlavně mě teda dostal František Husák, kterej za celej film řekne jedinou větu a vybleje se na nějakym rautu do talířů s chlebíčkama. Pro mě je to za hodně slaboučký 3 hvězdy. A to dávám teda hlavně za nedávno zemřelýho Poloczka, protože ten byl v tý roli stranickýho funkcionáře naprosto dokonalej.

Poměrně zajímavá historka o tom, jak si někdo vymění identitu s mrtvym člověkem. Bohužel celkový zpracování je dost nezvládnutý a kvalitou se blíží spíš někam k televizní a seriálový tvorbě. Ani se nedivim, že režisér Matthew Tabák jinak v podstatě nic jinýho nenatočil. Překvapenim je naopak celkem slušný herecký obsazení. 55%