Kulmon

Po druhém zhlédnutí musím naprosto oprávněně přidat i pátou hvězdu. Film je natočen naprosto geniálně. Až dnes, když jsem viděl Woodova dílka jsem schopen ocenit nejen práci Burtonovu, ale i všech hlavních herců. Nejlepší je Johnny Depp, který Eda báječně ztvárnil. A vyzdvihnout samozřejmě musím i Martina Landau jako Belu Lugosiho. Ed Wood byl ale opravdu borec :-)

Až u tohoto dokumentu jsem si uvědomil co to všechno obnáší natočit film. Přestože jsem předtím neměl představy, že to je nějaká sranda, tohleto mě fakt dostalo. Gilliamovy potíže s počasím jsou tragické. Do toho onemocnění hlavního herce a natáčení je v hajzlu. Fakt mi ho bylo líto. A musím říci, že mne mrzí dvojnásob, že film nakonec nevznikl. Je zajímavé sledovat, jak se mění Terryho nálada. Při počátečních obtížích se ještě občas pousměje, postupem času už ani na ten trpký úsměv nedojde.

Jsou filmy, které vás uchvátí ve svém průběhu, některé zaberou až třeba závěrečnou scénou či překvapivým koncem. A pak jsou filmy, u kterých jste si od začátku jisti, že to je pětihvězdičková bomba. A to se stalo mně u tohoto snímku. Takovouhle akci jsem dlouho neviděl, pokud vůbec někdy. Málokterý film dokáže ve svém průběhu natolik přesvědčit, že je opravdu válečný. Těch bojových scén je vskutku mnoho, ale hlavní je, že jsou naprosto realisticky zobrazené. Tomu přispívají i bezchybné a opět zcela věrohodné herecké výkony. Na tomto válečném pozadí však vyčnívá příběh jiný. Příběh bratrské lásky, co je jeden pro druhého schopen obětovat. K tomu výtečná hudba a taky trochu sentimentu. Snímek není sice bez chyb, ale k nejlepším válečným filmům jej budu řadit myslím poprávu.

Od Kevina Smithe jsem viděl mnohem lepší filmy, ale nemůžu přesto tuto myšlenkově originální komedii zavrhnout, protože se vkusně trefuje do bible a celé víry vůbec a hlavně kvůli skvělé dvojici Jay a Mlčenlivej Bob. Hlášky Jasona Mewese jsou naprosto geniální a vždy mě dostanou.

Bravurní snímek o tom, jak to chodilo v 50. letech. To, že hlavní roli hraje právě Jaroslav Moučka je skutečnost tragikomická, nicméně svou úlohu zvládl výtečně.

Docela zklamání. Příběh působí velmi levně jako ty Woodovy béčkové filmy. Boris Karloff je samozřejmě geniální, ale to je tak vše. Velká škoda, že film nemá hudební doprovod, který by aspoň zdůraznil dramatické situace.

Název tohoto dokumentu je značně zavádějící a odpověď na otázku, na kterou hledá distributor odpověď není nejednoznačná. Tedy aspoň pokud není člověk naprostý historický diletant. JUDr. Emil Dominik Josef Hácha byl v roce 1938 veřejnosti neznámý člověk. On sám se osobně neznal s ani s Masarykem, ani s Benešem. Jeho nejvroucnějším přáním nejspíše bylo pobýt pár let v klidu jako předseda Nejvyššího správního soudu a poté dožít na penzi. Navíc rok 1938 pro něj nebyl nejšťastnějším. Na počátku roku mu zemřela manželka Marie, což byla ve skutečnosti jeho pravá sestřenice. Stejně tak jeho bratr Theodor si vzal svou sestřenici! Po abdikaci Edvarda Beneše se začal hledat prezidentský kandidát v nelehké době. A hledán byl zejména člověk bez politické minulosti. Hácha se nabídce na prezidentský úřad nejprve vysmál, ale když žádná silná osobnost nenalezla, kandidaturu přijal. 30. listopadu 1938 byl zvolen prezidentem druhé republiky. Hácha si byl vědom, kdo ovládá Evropu, a proto v jednom ze svých prvních projevů prohlásil, že bude usilovat o trvale dobrý poměr k Německé říši. Což nebylo nic zrádcovského, nýbrž jen střízlivé zhodnocení konstelace sil středoevropského prostoru. Německo jeho zvolení uvítalo a po krátkém čase Němci konstatovali, že politice příliš nerozumí. Hácha byl ostatně vybrán jen jako reprezentační, nikoli jako politik. Premiér Beran o něm v lednu 1939 řekl, že nepřijde do situace, aby rozhodoval, čemuž nejspíš sám věřil. Kritická se situace ukázala v noci ze 14. na 15. března 1939. Hácha byl pozván do Berlína, sám si však myslel, že bude s Hitlerem projednávat otázku Slovenska, který den předtím vyhlásilo samostatnost. Hácha do Berlína cestoval vlakem a Hitler na něho udělal psychologický nátlak. Podél celé železniční trati nechal Hitler shromažďovat branou německou moc, aby Háchu vystrašil, což se mu dokonale podařilo. Hitler Háchu přijal v jednu hodinu v noci a oznámil mu, že v šest hodin překročí říšské vojsko hranice. Hitlerův křik a výhružky byly na mírného a mezinárodní právo uctívajícího Háchu příliš, nicméně co měl dělat? Když se mu nepostavil Beneš po Mnichovu, teď na to nebylo ani pomyšlení. Druhý den byl vytvořen Protektorát Böhmen und Mähren. 17. listopadu 1939 nechal Hitler zavřít veškeré české vysoké školy, za každého zraněného Němce nechal popravit 3 vysokoškolské předáky a zatknout větší počet studentů. Hácha se přičinil o to, aby byli po čase propuštěni. Hácha byl i nucen vyměňovat si s Hitlerem zdvořilostní telegramy, ve kterých např. tlumočí za sebe i za vládu přání blaha jeho i „Velkoněmecké říši, Vámi vytvořené. Kéž Všemohoucí, který řídí osudy národů, vyvede Říši šťastně z nynějšího těžkého zápasu a tím otevře také našemu národu, jemuž Vaše Excelence pod svou ochranou dala naději na nový rozkvět, klidnou a požehnanou budoucnost.“ Führerova odpověď je stručnější: “Vaší Excelenci děkuji co nejlépe za laskavé blahopřání k Novému roku, které opětuji svým upřímným přáním pro Vaše blaho osobní a pro šťastnou budoucnost českého národa“. Takovéto telegramy si vyměňovali až do konce války. K výročí 15.3. zasílá Hácha Hitlerovi telegram, v němž vyslovil přání „Sieg Heil“ německým zbraním, což vyvolalo velkou nevoli nejen u domácího odboje, tato formulace však byla na Háchovi vynucena Neurathem. S Neurathem si Hácha ještě poměrně rozuměl, on nebyl přesvědčený nacista a proto nebyl tolik tvrdý. Proto byl také Hitlerem vyměněn za Heydricha, kterého se již Hácha bál více. A nejvíce nesnášel K. H. Franka - původem karlovarského knihkupce. Zpočátku pod pseudonymem Havel si Hácha a Eliáš (Nováček, Prorok) dopisuje s Benešem (Navrátilem). Beneš od začátku Háchu podporoval a považoval ho za poctivého člověka. Jenže když do Prahy přišel Heydrich, situace se změnila. Hácha dostal strach a korespondenci přerušil. Od této chvíle se změnil i postoj Beneše k Háchovi, který proti němu začal štvavou a obviňující propagandu. Když byl v září 1941 do funkce zastupujícího říšského protektora jmenován Heydrich, nastal teror. Ještě téhož dne byl zatčen gen. Eliáš, který byl v roce 1942 popraven. Zároveň Heydrich zveřejňuje možnost vyhlásit civilní výjimečný stav, kterým sám sebe zmocňuje k vydání výnosu o stanném právu. Pod dojmem těchto událostí ukládá Hácha své kanceláři, aby mu připravila abdikační list pro Hitlera. Abdikace byla napsána a chyběl jen podpis, v poslední chvíli se ale rozhodl v „prezidentování“ pokračovat. Důvody nejsou známy, nejspíše se obával o svou osobu a také ztrátu možnosti zachránit Eliáše, který byl odsouzen k smrti. V lednu 1942 byl Hácha nucen jmenovat novou vládu v čele s J. Krejčím. Jako ministry musel akceptovat Němce Waltera Bertsche a českého kolaboranta (a dle mého názoru největší zrůdu v našich moderních dějinách) Emanuela Moravce (je o něm natočen dokument Až na dno zrady), kterého Hácha označil za ropuchu, kterou bude muset spolknout. Ve středu 27.5.1942 byl proveden atentát na Heydricha. To Háchu ochromilo. Bylo vyhlášeno stanné právo, vypsání odměny 10 milionů korun, uzavření hostinců, kin, divadel a jiných veřejných podniků, blokáda Prahy a noční razie v bytech. Toto vše organizuje K. H. Frank. Hácha se duševně i fyzicky zhroutil, koncem května se přestěhoval i se svou dcerou Miladou Rádlovou do Lán a na Hrad dojíždí jen jednou týdně. Později ho bude Frank v Lánech navštěvovat. Hácha byl vždy skleslý, když se o jeho návštěvě dozvěděl. Zpravidla si však nepamatoval datum, kdy se měl Frank objevit a každé ráno se prý probouzel se slovy: „Zítra přijede Frank“. Na místo SS – Oberstgruppenführera byl povýšen Kurt Daluege, původně jen do doby, než se uzdraví Heydrich. Za pár dní po Heydrichově smrti byly vypáleny Lidice. Prezident i vláda neprotestují ani nežádají důkazy o údajném spojení lidických občanů s pachateli atentátu. Hácha se uchýlil zpět do Lán. V únoru 1943 navštěvuje Hácha Franka. V průběhu rozhovoru se třikrát zmíní o myšlence na sebevraždu, což mu Frank rozmlouvá. Od roku 1943 již Hácha za své chování nezodpovídá. Nelehká životní situace u něj propukla ve stařeckou demenci. Na veřejnosti se přestal objevovat. Bylo stále těžší natočit s prezidentem projev, stejně jako ho přivést na nějakou manifestaci či oslavu. Většinu jeho projevů i telegramů psal někdo z jeho kanceláře a občas je Hácha ani nečetl. Pro nacisty však byl nezbytný stejně jako vlastizrádce Moravec. U Háchy se začaly objevovat stavy několik minut trvající, za nichž jedná a mluví zmateně a nereaguje ani na otázky a ani výzvy. Také se několikrát ptá na tutéž věc. Nemá představu o čase, o budoucnosti většinou mluví jako o zítřku. V květnu 1944 Hácha po dohodě s vládou požádal Krejčího aby ho zastupoval, pokud by to případně vyžadovalo jeho nynější ochuravění. O Háchově zdravotním stavu vypovídá příhoda z poloviny roku 1944. Při jednom ze společných obědů seděl Hácha jako obvykle mezi Frickem a Frankem. Premiér Krejčí zapsal: „Po celou dobu oběda s nikým nemluvil a na otázky neodpovídal. Kromě toho jedl nemožným způsobem. Např. pivo si nabíral miniaturní lžičkou na sůl a trhal květiny ze stolu a pojídal je.“ Jiná příhoda. Osobní lékař Maixner jednou upozorňoval Háchu na hezké počasí, na to mu odpověděl, že prší a padají kusy masa. Do konce války se už Hácha neúčastnil žádné akce, neustále pobýval v Lánech se dvěma ošetřovatelkami. 13. května 1945 byl Hácha převezen z Lán do upravené cely vězeňské nemocnice na Pankráci. To už dr. Hácha nemluvil ani se pořádně nepohyboval. V národu tehdy k němu panovala nálada, kterou demonstrovali i dozorci, kteří na bezmocného starce dokonce i močili. JUDr. Emil Hácha zemřel 27. června 1945. Abych se vrátil k otázce položené v oficiálním textu distributora. Vzorný úředník ano, zrádce národa v žádném případě, vlastenec samozřejmě, nemocný stařec bohužel. Úloha Emila Háchy je dodnes nedoceněná a já jej opravdu vnímám kladně. Už pro tu oběť, kterou vykonal. Doporučená literatura: Tomáš Pasák: Emil Hácha (1938 – 1945); Dušan Tomášek – Robert Kvaček: Causa Emil Hácha; Titíž: Obžalována je vláda.

Ještě lepší než první díl této volné trilogie Pro hrst dolarů aneb špagety bez kečupu. Tentokrát se Clintu Eastwoodovi dostalo společníka, se kterým se setká v poslední části Hodný, zlý a ošklivý. Film je oproti prvnímu značně dynamičtější, scénář ještě propracovanější. Měl bych jen jednu výtku. Na to, že se jedná o tzv. spaghetti western, šetřili tvůrci kečupem. Když někdo dostane tři rány z bezprostřední blízkosti, měla by se asi objevit nějaká ta krev. Tady jen herec předvede teatrální gesto, rozhodí rukama a je mrtvý. Ale to nemůže dojem z báječného westernu zkazit.

Dvousetminutová verze tohoto válečného velkofilmu mi připravila jeden z nejlepších filmových zážitků vůbec. Můžeme si všimnout, že se tvůrci zcela vyhnuli jakékoli nacistické ideologii, aby z Němců svrhli stín spoluviny války a jakoby říkali, že si vše rozhodli ti nahoře, zatímco vojáci v ponorce si zpívali It´s a Long Way to Tipperary. Velmi realisticky zobrazená nálada mužů, kteří se ocitli tváří v tvář smrti "uvěznění" v ponorce během druhé světové války. Filmu dominuje naprosto vše, od scénáře, režie přes herecké výkony. Skutečná filmová lahůdka!

Je to stále stejná písnička. Další film Davida Lynche, který zase nechápu. Tato písnička je však nad jiné. Nepočítám – li nepřekonatelný Mulholland Drive, je toto druhý nejlepší Lynchův film. Opět zcela nepopsatelná atmosféra, která by se dala krájet. Děj nad kterým lze jen kroutit hlavou. Krásné dívky, výborně padnoucí hudba od skupiny Rammstein. Závěrečné titulky, v hlavě zmatek, v duši krásno, zrychlený tep. I takový může film být.