dO_od

// Perfektní balanc a tím pádem jeden z nejlepších ročníků minimálně za poslední dekádu a půl, co na Oscary koukám. Bylo to honosné, ale nebralo se to příliš vážně. Bylo tam pár ostřejších narážek, ale nic, po čem by lítaly facky. Kimmel dělal svoje humory, ale s mírou. Děkovné řeči byly on point a při vítězství 20 dnů v Mariupolu i mrazilo. Nahej Cena, Arnold s DeVitem a Ryan Gosling pak jednoznačně patřily k vrcholům večera. A aby toho nebylo málo, konečně se ceny rozdaly tak, že se na nich snad všichni univerzálně shodnou s tím, že to letos ovládl zaslouženě Nolan. Kam se hrabou Čeští lvi s trapným Ebenem a režisérem řvoucím na stokrát talentovanější lidi u mikrofonu...

// Trailer filmu dělá medvědí službu, jinak je to taková napůl funkční snaha o pohádkový horor s feministickým přesahem, který není tak ošklivý a blbý, jak by se mohlo na první pohled zdát. Dobrý soundtrack, místy fajn kamera, Millie Bobby Brown to tahá nahoru, bohužel je to pořád celé mírně umělé a chybí tomu větší napětí. 6/10

// První čtyři epizody jsou nádherně vypointovaná gangsterská odysea přesně s tím Ritchieho rukopisem, jak je máme všichni rádi. Ve druhé půlce se to bohužel trochu rozmělní a nebýt hezkého, byť lehce předvídatelného finále, dojmy by byly jistě rozporuplnější, nakonec ale vládne spokojenost. Nejsem si sice jistý, že to má úplně potenciál stát se moderní odpovědí na Peaky fockin' Blinders, minimálně jednu další takovou sérii bych si ale dal. Už jen kvůli Kaie Scodelario, která je sama o sobě důvodem k bingeování. Poctivých 7,5/10.

// Mohlo jedno varle změnit koloběh dějin? Jsem rád, že někdo v dnešní době stále ještě klade takhle důležité otázky! A že Guy Ritchie nesundává nohu z plynu ani při tvorbě seriálových spin-offů svých filmů pro Netflix. Zatím skvělá gangsterská jízda, která co nemá v Ritchieho vizuální dravosti, dohání pro změnu těžce tarantinovskými zvraty.

// Za tři dny to bude přesně 70 let od odvysílání zásadní epizody pořadu E. Murrowa, která byla počátkem konce McCarthyho honů na čarodějnice, shodou okolností taky za pět dní získá Robert Downey Jr. Oscara za jiný černobílý film z tohoto období, takže bylo celkem příhodné tuhle nenápadnou konverzačku George Clooneyho konečně dohnat. No a nezklamala. Je to pomalé, atmosférické, ovšem plné ideálů a hodnot, které v kontrastu s dnešní Amerikou ční jak maják nad hladinou depresivní reality. Není to ale jen bravurní politický komentář, Dobrou noc a hodně štěstí úplně stejně reflektuje média a jejich roli ve společenském dění, navíc tak činí v zatraceně skromné stopáži 90 minut, což z toho dělá jednoduše napínavé drama od začátku až do konce. Stylové retro s perfektními hereckými výkony. Velká škoda, že tuhle laťku Clooney netrefuje častěji. 8/10

// Muzikálová adaptace broadway hitu čerpajícího z kultovního filmu vycházejícího ze self-help knížky. Téma se tak celkem pochopitelně už poněkolikáté recykluje a scénář Tiny Fey to bohužel nijak neozvláštnil, nicméně pokud vás baví muzikálová čísla, pop a dokážete se bavit povrchním gen Z humorem, je to vlastně neurážející zábava s dobře zpívajícími herečkami, která hudebně a textařsky mnohdy příjemně překvapí. 6/10

// Pamatuju si, když jsem kdysi sledoval první epizodu Walking Dead, ten filmovej look, příslib něčeho monstrózního, strach, napětí a šíleně charismatická hlavní postava. O nějakých deset let později tu máme slabej odvar toho všeho a seriál, který vůbec neodpovídá dnešním měřítkům a standardům áčkové produkce. Zbytečný návrat.

// Sean Durkin mě začíná těžce bavit. Už ve druhém filmu se věnuje tématům mužské ješitnosti, neukojenému egu a hříchům otců, tentokrát to ale vzal přes skutečný příběh slavné wrestlerské rodiny, kde k tomu všemu vládla toxická maskulinita a tudiž tohle všechno mělo neuvěřitelnou dohru (vyhýbám se záměrně spoilerům, sám jsem do toho šel naslepo) a mě to v tomhle případě smetlo ještě víc než výrazně chladnější Klícka. Hudební vypalovačky a fantastické herecké výkony všech zúčastněných samozřejmě pomáhaly, nicméně MVP je tady Durkinův scénář a jak zachycuje ten slow burn rozklad jedné spokojené zásadové křesťanské rodiny. Velká škoda, že tohle drama zaspalo Oscary. 9/10

// Destiny is a bitch na entou umocněno zase jednou neuvěřitelnými obrazy dua Villeneuve & Fraser a ještě doplněno o Zimmerovo burácející score, který když ve druhé půlce v jeden moment dropne, má sílu minimálně tří atomovek. Speciální smeknutí pak patří Austinu Butlerovi, který instantně vytvořil jednoho z nejikoničtějších záporáků, jací se na plátně kdy objevili, všechny jeho scény naprosto famózní. Slabší tempo a nějaká ta zkratkovitost tam sice furt jsou, ale v rámci celku to jsou bezvýznamné výtky, je to prostě náhul :)

// Mrazivý thriller dostal letos novou definici a je to čtvrtá řada Temného případu. Issa López se na to rozhodla jít trochu jinudy, než jsme u série zvyklí, do popředí postavila aktuální společenská témata jako duševní nemoci, eko-aktivismus a různé formy osamělosti, které následně spolu se zbytkem tvůrců precizně zabalila do murder mystery/hororového hávu a nechala diváky, aby se v tom pět epizod koupali, než konečně odhalila veškeré trumfy. A sedlo mi to náramně. Ať už po stránce témat, hereckých výkonů (Foster v jedné ze svých nejlepších hereckých poloh), atmosféry (kamera kouzlila v každém díle) nebo i v těch narážkách na první řadu. Lepší binge-worthy seriál tu dlouho nebyl a moje jediná výtka je, že bych si to přál ještě o dvě epizody delší, protože Ennis, Aljaška po tom vyloženě volal. Těším se na další řadu. Season 1 - 100 %, Season 2 - 70 %, Season 3 - 60 %, Season 4 - 90 %