sator

Petrus (Josef Abrhám) a Barták (Pavel Nový) mají z neznámého důvodu naprosto identické mikiny s logem tří trojúhelníků.

Družstevníka Zezuláka, (Jan Kraus) mluví Zdeněk Blažek. Diskžokeje (Josef Špetlák) mluví Vítězslav Jandák, který tu hraje ale i roli Zavřela.

Kalkulačka ve filmu je japonská Brother 725SR z roku 1976. Počítač je český – TESLA CM 1601. De facto se jedná o alfanumerický terminál sestavy minipočítačů řady SMEP 50. Ačkoliv je tato jednotka pouze monitorem s klávesnicí – centrální počítač a datová jednotka byli dalšími „kusy“ této sestavy – velký a velice těžký (cca 35 kg), v době sálových počítačů, které svým objemem dokázaly zaplnit celou místnost výpočetního střediska, v tomto případě se už jednalo o slušnou miniaturizaci.

Tranzistorové rádio dívek z „Osvobozené domácnosti“ je Sony 7F-74DL / 11. Osvobozená domácnost byl podnik, který v dobách socialistického Československa nabízel občanům veškeré služby související s provozem domácnosti. Založen byl roku 1946.

Poslední animovaný pozdrav ze Země je doprovázen znělkou tehdejších Televizních novin (od.r. 1958).

Tvůrce hudby k cyklu si půjčil i slavnou melodii z filmu Zvíře (1977).

Karel Roden (Struker) byl v době postsynchronů pracovně v USA, a tak jej nadaboval s jeho svolením Jan Vondráček.

Zavřela (Vítězslav Jandák) namluvil Ladislav Županič, účetní Hanku (Judita Ďurdiaková) namluvila Jana Švandová, Železničáře (Zdeněk Blažek) namluvil Mirko Musil, dělníka s plnovousem (Pavel Spálený) namluvil Mirko Musil, úřednici na poště (Jana Robenková) namluvila Ludmila Roubíková, Maruštíkovu ženu (Marie Motlová) namluvila Ludmila Roubíková.

Povídka „Jak se kalí ocel“ je narážkou na film Jak se kalila ocel (1942).

Pachatel při záchraně rybiček zanechal otisky prstu na nádobách, do kterých je zachraňoval. Kdyby kriminalisté hned na začátku porovnali otisky prstů, pachatel by byl znám v samém počátku příběhu.

Točilo se i v legendárním Tabarin baru na adrese Václavské náměstí 16, Praha-Nové Město.

Dům, kde bydlí drogová dealerka, je na na drese Janáčkovo nábř. č.p. 126/63. Nárožní pětipodlažní nájemní dům byl postaven v letech 1876–1877 podle návrhu Josefa Schulze, na výsledné podobě se však podílela i stavitelská firma Jindřicha Jechenthala. Autorem sochařské výzdoby je Josef Václav Myslbek.

Kazetový magnetofon, který používá policie, je Philips EL3302 vyráběný od roku 1966.

Ve filmu se na okamžik objevila i „hraběnka“ – legendární pražská postavička vlastním jménem Heda Bartáková, o které natočil dokument Srdíčko (1988) Filip Renč.

Natáčení v Popradu ve skutečnosti proběhlo na adrese Průmyslová 1561, Praha-Kyje.

V šatně dopravní firmy je plakát k italskému filmu Nebeská vila (1969).

Točilo se v Praze na Zbraslavi a Slapské přehradě.

Poštovní vůz je Jeep DJ-5 Dispatcher.

Název odkazuje na stejnojmennou knihu a film Džungle před tabulí (1955).

Název filmu je narážkou na „Podivuhodná, nicméně zcela pravdivá dobrodružství kapitána Korkorána“, zkráceně „Hrdinný kapitán Korkorán“ z roku 1867. Jedná se o dvoudílný dobrodružný román francouzského spisovatele Alfreda Assollanta.