Honzek

Number ONE:

Babylon. Na začátku letošního roku přišel k nám do kin Babylon, hodně se o tom v kruzích filmových mluvilo a tak jsem se k tomu posadil a začal koukat. Po shlédnutí jsem byl absolutně odrovnanej a tenhle tří hodinovej epos jsem si hned druhý den pustil znova abych se ujistil, že THIS IS CINEMA. Absolutně fantastický herecký výkony, špičkový soundtrack který poslouchám doteď, vynikající kulisy, skvělý scénář, bombastické dialogy a naprosto perfektní audiovizuál, který mě naprosto strhnul a ještě mi na konci dal nádhernou message. Tohle mi prostě sedlo ABSOLUTNĚ a proto to dávám na první místo. Tleslám a klaním se!

Number TWO:

Oppenheimer. Letošní dvojku bere Nolanův Opi, ač to bylo s odřenýma ušima. Nicméně film v jeho stylu. Epický magnum opus který je naprosto úchvatný po všech stránkách a nemá chybu. Úžasný Cillian Murphy v hlavní roli to prostě zabil jako vždy a k jeho vytříbeným hereckým výkonům hrála strhující hudba která se topila v brilantní atmosféře a jako bonus film doručil výpovědní hodnotu. Není to pro každého, je to hodně ukecané, místy hodně černobílé ale dávám za to prostě ruku do vohně. Perfektní práce.

Number THREE:

The Whale. Návrat Brendana Frasera na filmová plátna nemohl být lepší. Všem nádherně ukázal, že má sice lehkou nadváhu (kterou mu ještě x krát znásobili pro potřeby filmu) ale hrát umí - a umí to opravdu brilantně. Naprosto všední drama jež je až nevšedně dobře natočeno a emoce z něj stříkají na všechny strany. Je to místy veselé ale především ukrutně smutné, každopádně však tak dobře promíchané, že vám na konci z tohohle koktejlu je dobře po těle i po duši a dám vám chuť na další. Velmi lidské.

Number FOUR:

John Wick: Chapter 4. Na tenhle Jendův návrat jsem čekal s opravdovým nadšením (tohle už se mi stává zřídka), po konci trojky jsem si to představoval pořádně divoký a přestřelený. Dostal jsem to spíš však hodně přestřelené a příběh už byl místy fakt ulítlej nicméně Keanu a jeho akční scény to pořád dokázal tahat nahoru. Bojování bylo celkem málo ale zas bylo výživné, dlouhé a zábavné a třeba akční scéna z konce filmu točená shora mi v kině absolutně vyrazila dech a jsem rád, že jsem to viděl tam protože doma už to bylo slabší. Tahle série je vcelku hluboce zakořeněná v mém srdci a dokážu jí zřejmě mnohé odpustit, nic to však nemění na faktu, že jsem se u tohoto snímku skvěle bavil - a tak to má být.

Number FIVE:

Spider-Man: Across the Spider-Verse, Návrat animovanýho Spajdiho dopadl podle očekávání naprosto božsky. Parádní porce humoru, fajn postavy, zábavný příběh, skvělý soundtrack a epický vizuál, který musel dát ukrutnou práci. Už jednička mě totálně semlela a dvojka mi ukázala, že trojka bude opět adrenalinová jízda plná překvapení, easter eggů a pohodových scén, u kterých stopáž letí tak rychle, že to snad ani nejde popsat. Dvojka sice jedničku v mých očích nepřekonala, ale je to sakra dobrej film.

Number SIX:

Dungeons & Dragons: Honor Among Thieves. Jako videoherní nerd jsem samozřejmě musel jít do kina na dungy a draky a udělal jsem dobře. Plátno totiž dalo vyniknout slušnému vizuálu i velmi vtipně podanému scénáři. Chris Pine byl v týhle pohádce naprosto skvělej, vtipnej a vlastně si nedokážu ani moc představit někoho jiného na jeho místě. Svět byl magický, plný překvapení, vtípků a suprových vedlejších postav. Pokud je film šitý na míru přímo vám, je tam i mnoho pomrknutí a blbůstek které je třeba také docenit. Celé mi to moc rychle uteklo a ďábelsky jsem se bavil. Tohle prostě musí dostat dvojku - a jestli ne, svět opravdu spěje do záhuby.

Number SEVEN:

Mission: Impossible - Dead Reckoning Part One. Tom je se svým týmem zpět a opět řeší zapeklitou misi, která se místy zdá, že by mohla bejt nemožná. Jenže Ethan Hunt se řídí jednoduchým pravidlem které zní "nic není nemožné". Opět mi byl naservírován skvostný audiovizuál, ze kterýho přímo stříkají dolary nicméně jsem dostal poslabší příběh o umělé inteligenci který navíc dostane další část. Jestli se ptáte mě, myslím, že film mohl mít klidně o 40-50 minut více a dalo se to vyřešit naráz. Tohle téma mi totiž přišlo po partu 1 jednak nedomyšlené a jednak i celkem nudné a zbytečné. Nicméně jako celek to funguje celkem dobře a opět to rozšiřuje svět Mission Impossible který mám tak moc rád. Od druhé části moc nečekám a trošku se i bojím, na druhou stranu můžu být i mile překvapen. Inu, uvidíme.

Number EIGHT:

The Killer. Zabiják od produkce Netflixu režírovaná Davidem Fincherem jehož hlavním představitelem je Fassi? Byl jsem napnutej jak kšandy a dostal jsem opravdu zábavný film. Hodně moc bodů nahoru přidávám za to, že jsem konečně viděl něco jako videoherního Hitmana na plátně a zjistil, že to natočit jde - jen se musí chtít. Další body sbírá představitel hlavní role Michael, který je chladný skoro jako android David jen v něm občas probleskne lidskost. Forma, kterou film prezentuje, už však není pro každého a mnoho diváků dokáže odradit. Pakliže ale máte rádi zajímavé věci, tady rozhodně nejde šlápnout vedle. Teď už mi jen zbejvá si přečíst komiks.

Number NINE:

Gran Turismo. Předposlední místo v mé TOPce bere videoherní adaptace o autíčkách. Když film oznámili, tak jsem se sám sebe ptal, jestli si jako dělají srandu. Po tom, co jsem viděl finální trailer, jsem si říkal - tohle jakože fakt dobře vypadá, ale co ten zbytek? A pak jsem si pustil film a zjistil jsem, že je vlastně nadprůměrně dobrej (na poměry adaptací), hezky plyne, umí bejt vtipnej i smutnej zároveň, je dobře obsazenej, hezký zní a ještě lépe vypadá. Když snímek skončil, byl jsem neskutečně mile překvapenej, jak tohle celý dopadlo. Je to rozhodně jeden z těch lepších filmů dle videoher, který nám byl naservírován. Zároveň si i myslím, že nutně nemusíte znát hru ani mít zálibu v autech a snímek vás dokáže pobavit, což je jednoznačné plus.

Number TEN:

Invalida. Poslední místo bere Slovensko - překvapivě. O tomhle filmu jsem nevěděl ani zbla a pak se najednou objevil v mý televizi a já se neskutečně bavil. Je to vtipný, je to ze života, je to hezky zahraný a jako celek to moc hezky drží pohromadě. Příběh je sice spíš průměrný a občas vytasí fakt stupidní momenty, nicméně to dokážete snímku odpustit, protože tak hezky plyne a je plný fajn překvapení a super momentů. Velice příjemná jednohubka, která si místo v moji TOPce rozhodně zaslouží a gor když je od našich krajanů.

Number ONE:

Top Gun: Maverick. Jono, Top Gun je prostě top, alespoň pro mě. Občas se totiž povede, že dvojka překoná jedničku mílovejma botama, přidá hromadu skvělých hlášek, partu hezkých lidí, prvky komedie, skvělý vizuál a u toho všeho jen lehce klopýtne a nestihne ani zavrávorat. Za mě je to po všech stránkách nejpovedenější a nejpropracovanější film roku! Doručil mi snad všechno, co správný biják doručit má. Díky za to, úžasná podívaná.

Number TWO:

Avatar: The Way of Water. James Cameron letos konečně vytáhl eso z rukávu a představil další z jeho plánovaných mnoha dílů Avatara. Skočil jsem si na to samozřejmě na 3D (v HFR) a smekám obrovskou poklonu za naprostý technicistní skvost který opět slušně předběhl svou dobu. Top Gun tento film překonal vlastně jen poctivým příběhem jež v Avatarovi nehraje úplně primární housle jednak díky rozlehlosti a jednak proto, že Avatar je prostě o něčem jiném - vidět ho na obřím plátně a užít si ho na max, protože tohle prostě doma nebude tak dobře fungovat ať máte sebevětší TV nebo plátno. Obrovský palec nahoru a další jednička s hvězdičkou pro Jamese - on totiž snad neumí natočit nic špatně.

Number THREE:

The Batman. Bronz bere letos Robert Pattinson a Matt Reeves za to, jakým způsobem mi byl doručen Batman. Perfektní a hutná detektivka jež je udělaná pro kino sály skoro stejně jako Avatar - pakliže film zkouknete tam, dostanete prožitek naprosto správný. Doma totiž nemusíte díky celkové tmavosti obrazu moc vidět (atmos neatmos) a dokonce díky tomu můžete sahat i po nižší známce. Zá mě to byla kulervoucí podívaná s naprosto nadupaným soundtrackem která mě nechala vydechnout opravdu málokdy. Netopýr mě teda opravdu nezklamal a Robert nám všem ukázal, že do starého železa teda opravdu nepatří.

Number FOUR:

Bullet Train. Čtvrté a velice zasloužené místo bere rychlovlak z Japonska ve kterém kromě mašiny exceluje Brad Pitt, Aaron Taylor-Johnson a v neposlední řadě Brian Tyree Henry - film s jistotou táhnou správným směrem a kromě skvělých hlášek, výtečných rozhovorů a vytříbené akce nám servírují i jeden povedený a plnotučný příběh, kde se nezapomíná na nikoho a na nic. Bavil jsem se od začátku do konce. David Leitch prostě tyhle věci umí a nemusí o tom nikoho přesvědčovat. Pokud jeho jméno uvidíte podepsané pod akčním snímkem, jděte do toho.

Number FIVE:

Elvis. Presley to měl letos v mém žebříčku těžké a není to ani tak o tom, že by to byl slabej snímek, spíš měl proti sobě fakt těžkou váhu. Elvis je totiž naprosto parádní a to jakým způsobem v něm brilantně vystupuje Austin Buttler u toho se prostě jednomu tají dech. Pokud Elvise a jeho životopis znáte nazpaměť, tak tohle dílo oceníte s velkou slzou v oku. Každopádně pakliže jste letos teprve zjistili, že nějaký Elvis byl, může se pro vás jednat o celkem solidně podanou sondu do života jednoho z nezapomenutelných zpěváků a showmenů co kdy žil. Naprostá paráda po všech směrech.

Number SIX:

Boiling Point. Jelikož jsem vyučený kuchař-číšník a v hospodě jsem si zkusil obě profese a mám k tomuto řemeslu blízko, nebylo moc těžké hodit Bod varu na šestou příčku. Jedná se o naprosto obyčejný den v hospodě natočený na jeden záběr ve kterém se (jak už to tak bývá) všechno začne srát až se to posere úplně. Stephen Graham je v hlavní roli bezchybný a uvěřitelný a tak mi přinesl opravdu luxusní zážitek rovnou na vyleštěný, nahřátý a bílý talíř.

Number SEVEN:

Scream. Jako fandovi celé série mi u nového Vřískotu tlouklo hodně rychle srdce a nebylo to strachem (možná tlak), spíše nadšením z toho, že jsem dostal vskutku kvalitní díl, jež se nebojí přinést některé starší hrdiny a namíchat je do nové doby kam kupodivu padnou. Kupa pomrknutí, dobrý scénář, slušné herecké výkony a téměř dokonalá režie tvoří z tohoto filmu opravdu chutný koktejl, který se hodí pro každé léto. Takhle kdyby vypadal každý slasher s vyšší číslovkou byla by to paráda. Wes Craven se nemusí vůbec obracet v hrobě, spíš spokojeně dál odpočívat.

Number EIGHT:

The Unbearable Weight of Massive Talent. Nicolas Cage hraje sám sebe v úplně ujeté, parodické, vtipné a a setsakramentsky povedené komedii. Po jeho boku pak stojí naprosto fantastický Pedro Pascal - hraje tak skvěle, že máte někdy dojem, že by se měl vysrat na Mandaloriana a dělat jen tenhle druh věcí a ideálně s Nicolasem. Bylo to boží a slupnul jsem to jak malinu (naštěstí ne zlatou). Jestli máte rádi humor a Nica je to povinnost.

Number NINE:

Prey. Nový "Predátor" letošního roku z produkce Disney+. Hlavní role Arno...teda Amber Midthunder (kdo?), mladá indiánská dívka která to občas dobře umí s lukem se postaví nejobávanějšímu lovci galaxie. Má šanci? Má. A i filmu samotnému byste tu šanci dát měli. Je chytrý, je hravý a docela dobře funguje. Není z celé série nejlepší, ani nenahradí dvojku ale někde mezi ní a Predators se postavit může. Streamovací služby někdy holt umí i překvapit - i v dobrém.

Number TEN:

Vyšehrad: FYLM. Julius Lavický se po poměrně slušném seriálu vrací na místo činu a tentokrát to bere přes kina. Je to hustší, je to vtipnější, je to dost možná i nechutnější. Má to však i srce, vtip a šarm. A celé to kupodivu vskutku dobře funguje! No a pravé proto si to bere čestné desáté místo v mé letošní TOP TEN. Seriál to předčilo stejně tak dobře jako moje očekávání. Tleskám.

Number ONE:

Moje TOP tohohle roku je DUNA. Perfektní podívaná která mne zaujala především svou velkolepostí, skvělým obsazením, krásným soundtrackem a neskutečnám vizuálem. Už dlouho si nepamatuji že bych odcházel z kina podobně nadšen. Tenhle snímek je koncipovám na plátno a tam je třeba ho i vidět aby byl člověk plně spokojen. Pakliže to zkusíte doma, mějte po ruce alespoň projektor či velkou TV kde bude sekundovat kvalitní zvuková sestava. Otázka zní, jestli dvojka vezme moji TOPku útiokem i příští rok. Já doufám že jo. Opravdový magnum opus. (Dune)

Number TWO:

Mým číslem dvě je Rozhněvaný muž neboli Wrath of Man jehož autorem není nikdo jiný než Guy Ritchie. Když jsem šel do kina tak jsem si po traileru myslel, že dostanu spíše lepší průměr který bude ze dna tahat především Jason Statham. Když jsem potom z projekce odcházel, nestačil jsem se divit. Sedmdesátkový akčňák s uvěřitelným příběhem, luxusním obsazením a opravdu dobrým soundtrackem ve mě zanechal jen ty nejlepší pocity a ač se jedná o hodně temnou podívanou svitla mi naděje, že filmový svět ještě není úplně v prdeli. (Wrath of Man)

Number THREE:

Trojku bere Ryan Reynolds a JEHO Free Guy. Někdy je holt lepší se místo adaptací videoher jimi prostě inspirovat a vzít si od všeho něco. Výsledkem potom může být skvělý film a to tenhle opravdu je. Popkulturní milník který nejen dobře vypadá a krásně zvučí ale je plný humoru, fajn postav a zajímavého světa. Je to film pro každého a nebál bych se ho označit slovem rodinný. Velice milé a originální překvapení tohoto roku. (Free Guy)

Number FOUR:

Spider-Man je sice letos bez domova ale přinesl opravdu zábavnou, krásně vypadající podívanou plnou dobrého humoru, slušného greenscreenu, fajn hudby a mnoha překvapení. Skoro by se mohlo jednat o zaměnitelný Spajdy film s Hollandem ale tenhle je něco extra už jen díky porci zábavy, chytrosti a návratů různých postav (včetně těch seriálových). Že mě to chytne jsem věděl, že mě to dostane už tolik ne. (Spider-Man: No Way Home)

Number FIVE:

Pětku bere mistr Nobody alias Nikdo. Mám rád Johna Wicka a mám rád Boba Odenkirka takže když jsem viděl že se na mě řítí tenle biják okamžitě jsem zbystřil. A udělal jsem sakra dobře. Jedná se o velmi kvalitní akční film který je plný dobrého řemesla jak za kamerou tak před ní. Bob je tady naprosto fenomenální a uvěřitelný a máte ho prostě rádi od začátku do konce. Najde se tady i poměrně slušný scénář ale hlavní je nakonec ta porce zábavy kterou mi film naservíroval a za kterou moc děkuji. (Nobody)

Number SIX:

Cherry byla drsná podívaná ve které jsem si zkoušel to, jestli když se na obrazovce objeví Tom tak se nezačnu smát, nezačal jsem. Dokonce jsem možná i pustil slzu, ale to si radši nepamatuji. Jeho výkon jako hlavního herce byl naprosto fenomenální a uvěřitelný a dokázal mi, že hrát opravdu umí. Apple TV mi naservíroval velmi drsné drama které umí chytit za srdce a dost možná vás donutí trošku přemýšlet. Jestli nevíte po čem na této televizi sáhnout tak směle do toho, ale pozor, náladu to spíše nezlepší - ideální do deštivého počasí. (Cherry)

Number SEVEN:

On sice není moc čas zemřít ale rozhodně se našel čas na to, aby se Daniel Craig objevil ve svém pátém a zároveň posledním filmu kde si střihl představitele Jamese Bonda. Dočkal sem se dokončení mnoha příběhových linek, ukončení či představení postav a hlavně kvalitního scénáře který byl mistrně zrežírován. Rami jako záporák nezklamal (mohl teda mít více prostoru), Daniel je opět naprosto boží a celá podívaná byla ohromující a nenechala mě vydechnout až do konce u kterého jsem brečel jak malej kluk. Bude mi to celý chybět. Díky za to. (No Time to Die)

Number EIGHT:

Malignant neboli Zhoubné zlo jsem nervózně vyhlížel převážně kvůli Jamesi Wanovi jež to celé režíroval protože ten chlap mě vždycky umí něčím překvapit. A stalo se to zase. První půlku filmu jsem si říkal jestli si jako dělá srandu ale druhá polovina mi ukázala že James je ve formě. Pakliže jste poserové, nebojte, není to horor v pravém slova smyslu. Může to být divné, ale je to tak. Já bych k tomu vlastně rád něco řekl ale mohlo by to narušit kouzlo snímku. Prostě to zkuste. (Malignant)

Number NINE:

Poslední souboj je podobně jako Duna velmi rozporuplný film. Pakliže vás nechytí prvních třicet minut, je čas jít. Tohle musí sedět od začátku do konce a tak se to v mém podání stalo. Náramně jsem si užil každý z příběhů jež jsem dostal a nad jejich sumarizací jsem dlouze přemýšlel ještě několik dní po projekci. Poslaní je zde totiž mnohem více než krásná kamera, dobrý zvuk a Ridleyho režie. Scénář na němž se mimo jiné podíleli Ben Affleck a Matt Damon je prostě čiré zlato a opravdu mě nadchnul. Precizně zahraná životní zkušenost. (The Last Duel)

Number TEN:

Jan Prušinovský je borec. Díky jeho režii a perfektnímu scénáři Romana Vojkůvky jsem mohl po letech umístit do TOPky film z našich luhů a hájů. Jedná se o velmi drsný ale uvěřitelný příběh dvou lidí kteří se jednoho dne potkají, později spolu zkusí žít aby se po čase začali tahat kostlivci ze skříní. Podobně jako Cherry se nejedná o zrovna happy film, ale rozhodně dokáže zapůsobit a donutit k zamyšlení. Žádný kýč, stupidní vtipy a debilní obsazení zde nečekejte. Tohle je snímek jako ze škatulky. A je náš! (Chyby)