hirnlego

Církev fuj, Buñuel huj. Musim někdy zopakovat.

Ať už je jeho formální stránka jakákoli, tento dokument rozšířil mé chabé povědomí o jedné celkem důležité historické události - a to se vždy počítá.

Syrová, černobílým obrazem podtrhovaná atmosféra, uvěřitelné herectví, zajímavé postavy i děj, poslední cca půlhodina, nutící člověka dýchat poněkud přidušeně, očistný závěr - a přesto do plného hodnocení filmu "cosi" chybí...snad depresivnější atmosféra, snad ještě o něco zajímavější styl vyprávění - kdo ví. Snímek každopádně stojí za zhlédnutí.

Ze specifické atmosféry předchozích dvou mnou zhlédnutých Rivettových snímků (Krásná hašteřilka a Célina a Julie...) toho sice moc nezbylo - ale na druhou stranu, buďme rádi, že zbylo alespoň něco - protože i to "něco" diváka opět dokáže chytnout za srdce, bavit (třebaže ze začátku jsem lehce usínala - ale tempo filmu se záhy rozjede) a hlavně donutit ho přemýšlet. Rivette zde opět dokazuje, že v zobrazování mezilidských vztahů a psychologie postav je jeho styl opravdu nezaměnitelný a jednoduše geniální. A jako milé překvapení navíc, které jsem od Rivetta asi opravdu moc nečekala, zde pro mě bylo několik velmi vtipných minut ke konci, kdy se více než polovina kina smála takřka v kuse - nádhera! Filmu na síle nic neubírá ani fakt, že mě osobně nebyla ani jedna z postav nějak moc sympatická - to koneckonců není až tak důležité - důležité je, že ačkoli je pro mě Kdo ví zatím nejslabším Rivettovým snímkem, stále si drží velmi vysoký standard a já nedávám plný počet pouze za těch několik prospaných minut, se kterými však souvisí chvilková nezáživnost děje - ale třeba někdy příště přehodnotím své rozhodnutí a plný počet nakonec udělím - uvidíme... Buď jak buď, tento film rozhodně stojí za zhlédnutí!

Originální námět, celkem vtipné scénky (třebaže tenhle styl humoru zrovna moc nevyhledávám), pár slavných hollywoodských hvězd, hrajících samy sebe...mno - za tu originalitu bych tu čtvrtou * snad i přihodila, ale...nechme to, jak to je.

Velmi zajímavý a poučný dokumentární cyklus, ukazující, že hudba je nejen nástrojem ke zpříjemnění dlouhé chvíle či povznášejícím kulturním zážitkem, nýbrž že slouží a vždy sloužila i jako prostředek, kterým se člověk může pokusit udělat ze světa lepší místo k bytí. Jsou zde zmíněni snad všichni zásadní, politicky angažovaní hudební interpreti (včetně Plastiků!) a styl vyprávění je velmi poutavý. Rozhodně je to jeden z nejzajímavějších a nejvíce přínosných hudebních dokumentů (potažmo dokumentárních cyklů) a stojí za to ho vidět.

Čakovy slzy sice možná lečí rakovinu, ale jeho herecké skillz ji zas spolehlivě vyvolávají. P. S. Dabla měl snad i na Totalgymu.

Zpočátku to bylo milé zpestření zatuchlé české komediálně-seriálové scény (stále teskním po staré dobré České sodě) - avšak postupem času šlo Tele tam, kam chodí všechna telátka - do sraček.

Nostalgická romantika, která mě v dětství dokonce rozplakala. Celkem pěkný příběh a krásné obrazy (s takovým mile nostalgickým nádechem) se mi líbí i po tolika letech. Michelle je tu nádherná snad ještě víc, než jindy - a Rutger je jako vždy neodolatelný. Dnes už se sice můžu zasmát podivnému hudebnímu 80's podkladu (který má však stejně nějaké to kouzlo) nebo jednomu či dvěma hereckým úletům (Michelle) - ale i přesto je to stále docela příjemná podívaná (a navždy guilty pleasure z dětství).

Armageddon je aspoň docela sranda.