coffee...

V třetí instalaci Reply série sledujeme příběh 4 rodin, které bydlí ve stejné ulici. I přes to, že tvůrci zpočátku tvrdili, že nebudou řešit retrospektivně výběr manžela hlavní hrdinky, nakonec se tak znovu stalo. Není to ale prioritou, jako tomu bylo v předešlých sériích. Hlavním motivem je co nejreálněji vyobrazit konec 80. let, a tak i každá postava získává relativně stejný prostor, aby poukázali snad na všechny situace, kterými člověk v 80. letech v Koreji mohl projít. Není divu, že v Koreji jsou tyto série stále více populární. Seriál vysílá kabelová televize tvN a rating jedné epizody se vyšplhal na 20%! Reply 1988 se tak stává nejúspěšnějším pořadem kabelové televize. Ale pro srovnání, 20% je obvykle obrovská úspěšnost i pro státní televize. Sečteno, podtrženo, Reply zná v Koreji prostě snad každý a soundtrack několik týdnů dominuje hitparádám. Nečekejte žádné over-the-top motivy typické pro korejská dramata. Nejvíc bych doporučila seriál těm, kteří by rádi více pochopili korejskou mentalitu, nebo těm, kteří by si rádi odpočinuli od typické korejské přehnanosti. Obsazení samozřejmě výborné. Hyeri neskutečně mile překvapila, Ryoo Joon Yeol skvělá volba pro atypičnost a Park Bo Gum by mohl soutěžit o nejvíc cute herce roku. Možná to mělo až moc poklidné tempo a stopáž jednoho dílu se vyšplhala na necelé 2 hodiny (!), takže na binge-watch na jedno sezení nedoporučuji, ale k odpočinku je to příjemná záležitost.

Ona je šprtka, která se zamiluje do nejoblíbenějšího kluka na škole. On je rváč a flákač, který se zamiluje do nejkrásnější holky na škole. Jejich idolové ale tvoří pár. Hlavní hrdiny spojí putující chain letter, stanou se z nich ,,přátelé" a rozhodnou se vzájemně si vypomoc a pár rozdělit. Feelingem to připomíná na Tchaj-wanu mega populární You are the Apple of my Eye. Ačkoliv by se objektivně dalo říct, že ta romantika byla tentokrát over-the-top, mně osobně to nevadí. Ono je to celý tak příjemný, že to člověka zahřeje u srdíčka a po shlédnutí zanechá pocit spokojenosti. V tomhle žánru se prostě na Tchaj-wanu chytli, a když připočteme zahraniční distribuci, tak se Our Times stává nejvýdělečnějším tchajwanským snímkem všech dob.

Seriál o člověku, s kterým si všichni vytíraj prdel a on se je stejně snaží všechny furt zachránit. Pohybujeme se v žánru, kde divák musí opustit realismus jako hodnotící kritérium a poddat se over-the-top motivům. Je to z pomsty stvořená absurdita plná intrik, rakovin, amnésií, předstíraných amnésií, ale herecky zvládnutá tak precizně, díky čemuž nespadne k sebeparodii. V tomhle jsou korejci prostě excelentní.

Film předkládá laciná vodítka k budování závěrečné půlhodinky, takže je to celé relativně předvídatelné. Na druhou stranu pravidla žánru heist movies se hezky dodržují a ve výsledku závěr potěší. Jediný problém je v opravdu minimálním vykreslení motivace postav, ale bez vysokého očekávání se to dá odpustit. Pokud by ale někdo měl zájem o komplexnější snímek s motivem podvodu z minulého roku korejské produkce, tak doporučím Tazza: The Hidden Card.

Příjemná romantická komedie, sympatické obsazení. Není to jenom cukr a vata, průběh filmu je osvěžující realita a ke konci jsem byla tak spokojená, že jsem tomu i ten závěr věřila.

Jednička postrádala příběh, ale ani ho nepotřebovala. Akční scény sloužili jako jediný motiv filmu a úplně předefinovaly jakákoliv pravidla žánru. V dvojce Evans přidává příběh a posunuje žánr na úplně jiný level. Ale přece jenom k té akci: tam kde u jedničky nad bojovou choreografií divákovi div nevylezly oči z důlku, tady už pod návalem adrenalinu ani nedýchá. Třešničkou na dortu je pak hudba, která podporuje každý pohyb a vyvrcholí každou akci k dokonalosti. Ano, i chyby se našly, ale v tu chvíli, kdy si uvědomíte, že Evans vytvořil kult, tak jsou všechny nepodstatné.

Tentokrát se tu dává ještě větší prostor k rozvíjení charakterů než tomu bylo u Reply 1997, a proto jsou konverzační scény občas až natahované, ale vše zde zachraňuje dobře zasazený vtip a práce s dobou. Sice srdce hrdinky nezískal můj favorit, ale stále to byl jeden z nejlepších korejských seriálu, co jsem zatím viděla.

Mám ráda tohle kombinování žánrů. Komediální část je vtipná a akční měla skvělou bojovou choreografii (škoda, že jí tam nebylo víc). Jenom ke konci bych trochu ubrala to drama a klidně se vrátila k té komedii. Ale to jim odpustím, protože ústřední trojice byla naprosto výborná.

Viděla jsem první díl a strašně nadávala. Naivní hlavní hrdinka, její motivy by mohl pochopit jenom stalker. Pak jsem tomu dala ještě šanci. A pak tomu prostě propadnete. A vždy musím dát hvězdičku navíc za ten soundtrack.

Vtipné, osvěžující, racionálnější, reálnější. Ale ze všeho nejvíc jsem ráda za ten normální konec. Už jsem přestala doufat, že se mi toho od Korejců někdy dostane. Je mi líto, že to uteklo tak rychle, ale jsem neskutečně vděčná a spokojená, že jsem konečně dostala odpovědi na všechny otázky, které jsem si při sledování pokládala. Díky.