darkrobyk

Hlavní hrdinkou je prsatka se zuby jak noty na buben, v jejímž lůně se usadí parazit s agresivními sklony a neustálou chutí na krev. Nutí tak svoji oběť ke shánění životadárné tekutiny, která musí pocházet výhradně z mužů. Místy dosti upovídaná a v první polovině nepříliš záživná krvavá čuňárna. Zprvu mě rozesmála krev stříkající z mrtvoly, pak jsem pochopil, že realita je tomuhle filmu vzdálena na míle daleko. Hlavní nepříliš půvabná hrdinka se často a ráda svléká, polovinu filmu je zalita krví a vůbec neřeší, co bude s pasekou mrtvol, které za sebou zanechává. Zajímavostí tak jsou spíše gore efekty na příklad neúměrné množství kyslíku v krvi... Závěr mě potěšil, i když na Carpenterovu věc triky neměly ani náhodou... Příjemná byla rovněž hudba s využitím afrických rytmů...

Ponurý příběh připomíná produkci studia Hammer ze 60.a 70.let. Gotická atmosféra visí ve vzduchu a záhrobní zlo čeká na svůj úder. Tvůrci si vystačili vcelku s málem, které je působivější než rozličné překombinované formálnosti a symboly. Postava ženy v černém stojící nehybně v krajině (hřbitov, prastarý hřbitov...vodní hladina!) je děsivější, než jakákoliv brutální akce. Když pak otevřeně zaútočí, její škleb s uhrančivýma očima se zaryje nadlouho do paměti. Cesta po hrázi k opuštěnému domu na blatech je z obou stran sevřena vodou, která se v čase přílivu přes ni přežene. Mlha se objevuje znenadání a je hustá jako mléko. Neklidný dům ožívá a cosi hrůzného se trpělivě připravuje na zásah. Kdo umře? Jaké neštěstí, jaká nehoda se stanou tentokrát? Konec je děsivý, ale logický...

Hoďte do mixeru Metro + všechny ty Jeskyně + buranské horrory + Hory mají oči + ....a máte Urban Explorer. Zaráží mě úžas na německým filmem, který tu nechává kvalitní hodnoty již od němých a zjm. expresionistických dob. Stejně jako ostatní kinematografie i Němci umí filmy dobré a špatné. Oceňuji momenty napětí, dobrou hudbu a stabilní kameru (roztřesená ručka je opravdu na mašli). Většina děje a momentů je poměrně dobře předvídatelná, jen konec je poněkud debilní. Cílem těhle snímků je především napnout, což se zde částečně daří. K.Stiglmeier je mírně děsivý sám od sebe, namaskovaný je pak chvílemi hrůzný (zuby mu dali fakt příšerný). Přese všechno snažení film, bez něhož se dá lehce obejít...

Předně, mnohonásobně lepší než prvoplánová čuňárna Uvnitř! B.Delleová je vskutku démonická a vypadá to, že by se mohla stát opravdovou horrorovou ikonou. Její zjev je čím dál děsivější (rozuměj - strašidelnější) a černé šaty ji seknou. Hodnotím výše zejména kvůli nádhernému starému domu uprostřed romantické zahrady (romanticky zpustlé a krásné), který je plný temných koutů a zvrhlých zátiší, o podivném tajemství nemluvě. Není tu sice nějaký úžasný náboj, ale ponuré prostředí až gotické stavby je báječné. Herci odvádí standardní výkony, gore efektů ubylo, ale jsou dosti drsné a na své místo sednou jako zadek na hrnec. Opravdu milé překvapení!

,,Co kdybych vás, moji milí, napytlovala?" Vše začíná jako psychologická sonda do přátelství dvou dívek. Postupně to vypadá na nudný blábol tuctové TV série. A pak! Hračky- plačky, děvčata! Stačí jeden vínový dýchánek s příměsí dobrého matroše a vše je jinak. Tuctovka se nám najednou promění v karneval halucinací, bolesti a KRVE. V poslední čtvrtině už se jedná o hodně černou komedii, kdy jsem dostával záchvaty smíchu. Zbavit se mrtvoly není vůbec jednoduché a její porcování je pěkná fuška. Například taková ručička - sekáčkem ji naporcovat není lehké, mixer moc nepomůže, a tak nezbývá než masíčko pečlivě odřezat od kosti a obrat... A copak nosí správná kočka v kabelce? Pilu, baseballovou pálku, velký nůž, a tak...,,Co je????!"

Tenhle film s horrorem příliš společného nemá. Není strašidelný, temný (no, možná trochu) ani s gejzíry krve (jen s takovým malým krvavým bazénkem místo pokoje). Je znepokojivý, jelikož ukazuje ve filmu mnohokráte zpodobněnou tvář psychopata, který bere spravedlnost do svých rukou (naposledy to dělá nějaký Dexter...). Základní poselství filmu je: nelez do cizího domu, a když už tam vlezeš, tak po něm nešmejdi. Uděláš-li to, pak se nediv! Filmu by neuškodila kratší stopáž a rozhodnutí, zda přitlačit více na psychologii postav, či rozpoutat gore masakr. Postavy jsou pošahané všechny (včetně rodičů hlavního hrdiny - oběti), tudíž jejich osudy jsou divákovi tak nějak lhostejné. Hlavní hrdina dělá botu za botou, i když na přemýšlení má času dost. Není to zcela špatný film, leč opakované sledování netřeba. Zpestřením je snová scéna při partii šachů. Sklepní scéna připomene Harryho Pottera...

,,Měl jsem tě utopit hned po narození!" ,,Děkuji, otče, věděla jsem, že to pochopíš. Jdu nám sbalit." Nu, děvenka sama pozdě pochopí, že někdy je lepší dát na radu starších... Hammer má řadu kvalitnějších horrorů, minimálně mezi Draculy a Frankensteiny se najdou perly, avšak pro fanouška gothické temnoty je to pořád výborná volba. Jak přivést zombie do staré dobré Anglie? Stačí nějakou dobu výletnit po Karibiku, zajet na Haiti a tam si osvojit praktiky voodoo. Úvodní rituál nenechá diváka na pochybách, že zvolil správně. Vyděšení obyvatelé vesnice, která nemá ani starostu, záhadná úmrtí a do toho příjezd slovutného profesora a jeho mladé dcery. Odhalit strašlivé tajemství může stát někoho i život. Drobná negativa jsou - nedostatek mlhy (u Hammeru s ní většinou nešetří), kobek, pavučin a stálý nešvar studia - točení nočních scén ve dne přes filtry, kdy snadno poznáte, že točili ve dne přes filtry. Ke čtyřem hvězdám jedna navíc za parádní hřbitovní scénu!

,,Ještě je čas. Nedívejte se na tenhle film. Běžte domů. Příliš pozdě..." Poněkud obskurní snímek, který je dvě třetiny dramatem muže, jenž sice umí ovládat lidi ve svém okolí, avšak nedokáže si získat lásku ženy, po které touží. Zlotřilý hrobník Zé jakoby vypadl z naturalistických dramat E.Zoly. Touha po potomkovi ho žene k běsnícímu vraždění, současně dává na odiv svůj absolutní ateismus a posmívá se pověrčivým obyvatelům. Černobílý snímek se v určitých momentech nejen formálně velmi podobá expresionistickým snímkům. Závěr se mění v klasický duchařský horror, byť divák si může myslet, že vše jsou jen hrobníkovy halucinace. Snad jen strašit diváky sklípkanem mi nepřijde vynalézavé, jelikož ti člověku svým slabým jedem neublíží. Pouze některé druhy uvolňují z těla ochlupení, které se zabodává do kůže a vyvolává těžké záněty. Tenhle ovšem ne, jelikož by ho nenechali lézt po herečce. Opravdovější by tak bylo konstatování: zemřela hrůzou...než na pokousání pavoukem. Jinak příjemná podívaná na...Velikonoce? ano! na Velikonoce zvlášť!

Když hned v úvodu vidíte, jak všichni skončí, příliš od filmu neočekáváte. Počáteční mix Hellraisera s Vetřelcem se nakonec odkloní úplně jinam, což je velmi dobře. Pseudopsychologické snímky bývají nevyzpytatelné. Je jich spousta a málokterý opravdu zaujme. Mně se líbila výtvarná stránka filmu, i když to chvílemi vypadalo jako klip brutální deathmetalové kapely. Jen mi vadilo občasné zastavování obrazu, kdy najednou nevíte, zda není chyba ve vašem příjimači... Na rozdíl od prvoplánových čuňáren (např. francouzské Inside) je tohle alespoň zajímavé, i když chvílemi se světy prolnou a jeden hádá, který je ten pravý. Konec ale vše vyřeší, avšak pootevřená zadní vrátka bych raději zabouchnul.

Starší černobílé filmy mají samy o sobě jakousi strašidelnost, a pokud jde o horror, pak se ještě násobí. První povídka připomene klasické Příběhy ze záhrobí - špatnost je oplacena podobně jako v baladách. Druhý příběh je beze slov a ukazuje sílu obrazu a jeho schopnost vyprávění. Láska na první pohled musí překonat i největší překážky, aby mohla být naplněna... Jestliže první příběh přináší tajemno a nahotu a druhý lyrické dekadentní rozjímání, tak třetí je přehlídkou úchylností, gore, kanibalismu a sadismu jen proto, aby profesor dokázal, že instinkt je silnější než rozum (zde také láska)...Trochu mě pobavil sklípkan na umělé pavučině, jelikož oni si ji nedělají - žijí v zemi. Jinak fajn. Zajímavé setkání s temnou stranou brazilského filmu.