darkrobyk

Sci-fi připomínající spíš snímky z 50. let má přeci jen několik výrazných scén, protože T. Fisher byl zručný režisér. Už úvodní vykolejení vlaku je velmi přesvědčivé. Nechybí důraz na detaily, a tak havarované auto není jen namáčknuté, ale má i upadlé kolo. Příliš strašidelné nejsou scény s mimozemskými roboty, naopak s oživlými mrtvolami ano. Jasně, postavy se chovají toporně, když mají utíkat, ale tohle nějak zůstalo i u pozdějších hororů amerických a evropských, přímo ukázkové jsou pak slashery.  Skupinka přeživších musí mít samozřejmě svého hajzla i násosku - nesmrtelné klišé, co se objevuje ve filmech dodnes. Film není pro současného diváka, doporučit ho lze snad jen sběratelům. Mně ta hodinka rychle a příjemně utekla.

Temný snímek, v němž jsem se chvílemi ztrácel, ale pak zase nalézal. Čtyři postavy - José, Ana, Marta a Pedro. Spojují je neviditelná vlákna, jimiž probíhají lehké výboje, co přitahují, anebo odpuzují. V určité chvíli však mohou zabíjet. Popravdě se mi všecko spojilo až ve finále, kdy zavazování očí už jasně říkalo, co bude následovat. Sex a nahota jsou jen součástí snového opojení, které kamera nasává jako houba. Zajímavý vizuál, práce s barvou, světlem a stíny, a samozřejmě hudba. Richard Wagner. Punk. Jedna skladba mi připomněla Ultravox, přesněji skladbu Hiroshima Mon Amour z roku 1977. Pokud u filmů píšu pro menšinové publikum, pak tady to platí na sto procent. A nemá cenu se příliš rozepisovat, protože interpretace je po většinu individuální.

Zpočátku je nejasné, kdo je větší magor - zda mladá žena, toulající se v noci v bouři a bušící ve dvě ráno na dveře osamělého muže, nebo zda onen muž. Docela slušné psycho, kdy vše směřuje k určitému cíli. Pak ovšem žena udělá osudovou chybu, tedy zachová se jako kráva, a tak nezbývá muži držet palce, aby ji alespoň naporcoval. Jenže...no, a když se z toho stalo koncentrované ultrapsycho, tak jsem se rozhodl původní hodnocení zvýšit o jednu hvězdu. Teď bych tu mohl napsat několik možných vysvětlení, čeho že se to divákovi v závěru dostalo, ale to je právě ono, kvůli čemu je dobré vydržet až do konce. Jinak místy byl film tak pomalý, že se mi zdálo, jak se mění jen ve sled fotografií. Skvělá hudba + ruchy se postaraly o to, aby i tak film nenudil. Asi spíše pro okrajové publikum.

Na rovinu - je to ptákovina a já rozhodně nesdílím nadšení prýštící z některých komentářů. Příběh je samozřejmě prostinký - hrobník a dva maníci vlastníci restauraci U Zapatlané lžičky, nebo jak se jmenuje. Kuchaři obstarávají lidské maso, zbytek přenechávají hrobníkovi, aby ho za slušné peníze pohřbil. Kšeft tak mají všichni, jenže jednou se to prostě podělat musí. Gore dobré, na tehdejší dobu jistě otevřenější, zejména rozkošná vivisekce zakončená laskáním vnitřností pobavila. Vtípky typu:-Víte, jakou práci dalo přišít umělé nohy místo useknutých?-fajn, ale smíchy jsem se po zemi neválel. Asi nejstrašnější je hudební doprovod, hlavně ty padající hrnce, když jsou děvečky v ohrožení. Třetí * dávám za milosrdnou stopáž, ale čekal jsem mnohem více...

Solidní kriminálka, kde úvodní scéna je temná a syrová. pak už přijde hra na kočku a myš. Policista Michael to nemá na vsi lehké, zvláště když má nepříjemného tchána k tomu. Není divu, že je pak sám nepříjemný, zbrklý a nevrlý. A to potřebuje jen vědět, zda tu holku od nich ze vsi odkrouhnul chycený maniak, nebo ne. Jenže kdo se moc ptá, ten se moc dozví. Jakmile je Michael zamotán do nachystané pavučiny, nabere vše jiný směr. Lehce mysteriózní a po celou dobu, byť zkrácení by neuškodilo, svižné. Pěkný vizuál, slušné herecké výkony. Kdyby došlo na zmáčknutí spouště, hvězdu bych přidal, páč svět je někdy krutý a hodně temný. Ostatně Němci mají v tomhle žánru dlouholeté zkušenosti a na svém kontě dost dobrých snímků. Předpokládám, že pojmenovat psa po komisařovi byla záměrná pocta nejznámější německé filmové postavě v žánru krimi. Za mě fajn. p.s. děkuji Ratchetce za připomenutí snímku, na který jsem začal pomalu zapomínat...

Zatímco se Claire muchluje s manželem Robertem na lodi, jejich malý syn David se utopí. Po několika pokusech o sebevraždu, a ta s žiletkou je pěkně krvavá, skončí v léčebně. Po několika letech ji propustí a ona jede s manželem na letní sílo, co patřilo rodu Claire, naposledy její tetičce. Mlha je tak hustá, že se cesta zdá nekonečná. Jen tak tak se vyhnou nehodě a Robert nakonec usoudí, že zbytek cesty lesem, co už není dlouhý, půjdou raději pěšky. Většina filmu se pak odehrává v hale sídla, kde se manželé neustále dohadují. Claire navíc slyší hlasy, později má i vidiny. Popravdě mě to žvanění moc nebavilo a divadlo z toho čouhalo na sto honů. Nenápaditá kamera, jen místy dobrá hudba. Výkony solidní, ale o atmosféře nebo napětí se nedá vůbec mluvit. Konec by možná byl šokující pro diváka, co nemá nakoukáno. Jenže podobný příběh je možný vidět už - možný spoiler - v kultovním a vynikajícím Karnevalu duší (1962). Dodíval jsem se silou vůle a dnes bych doporučil maximálně sběratelům. Film je volně dostupný na internetu.

Na začátku je brutální vražda, kdy žena, co si vzala domů na čas tuláka, je rozbodána tak, až její krev vymaluje zdi. Příběh se pak přesouvá na nedalekou farmu, kde žije Ruth se svojí nevlastní dcerou Chris, jejíž otec od nich před rokem odešel. V deštivé noci se objeví neznámý mladík Barney s kytarou a batohem a tajně přespí ve stodole. Tam ho ráno objeví Ruth, která chce, aby odešel. Nakonec zůstává a mezi trojicí dojde k psychologické hře na kočku a myš. Chris má děsivé stavy, když prší, a tady leje skoro každou noc. Vybavuje se jí totiž traumatický zážitek z dětství. A zatímco s Ruth se Barney několikrát vyspí, tak Chris to psychický blok nedovolí, takže ne. A pak dojde na sousední farmě k masakru... Tentokrát mi to fakt sedlo, i když jsem si nejdříve myslel, že půjde jen o klasický psychothriller. Honička v domě intenzivní, závěr výborný a logický. Jen ve skutečnosti by ta silnici nepukla. Ale chápu, že šlo o symboliku. Výborná hudba a slušivý vizuál.

Studie šílenství. Ella pomáhá své matce s animací jejího posledního filmu. Matka má artritidu v rukou, a tak se Ella stává jejíma rukama, zatímco matka je mozkem. Ellu nazývá příznačně loutkou a říká, že když ji nebude vodit ona, bude to někdo jiný. Jako - hele, Ello, jsi totálně neschopná se o sebe a cokoliv sama postarat. Není divu, že se nebožačka začne propadat do jiných světů a nočních můr. Jako podobenství OK, animace fajn, ale přeci jen jsem čekal větší zážitek. Možná zato může i hudba, která mi po většinu času nesouzněla s obrazem. Jediná scéna pro mne byla hudebně a obrazově intenzivní - na večírku. Bavilo mě rozkrývat symboly, včetně posledního, jen mě tolik nepřekvapovaly. Každopádně jsem zvědav na Morganův další celovečerák, který by klidně mohl být přímočařejší a přitom děsivější. Tohle je rozhodně pro menšinové publikum a já se divím, že se do toho pustili i mainstreamoví diváci. Jejich zklamání je pak pochopitelné. 3,5* po druhém zhlédnutí přeci jen zaokrouhlím na 4*

Základní linie příběhu Frankenstein-jím vytvořené monstrum zůstala ponechána, a tak osud ani jednoho z nich diváka nepřekvapí. Krve je tu hodně, co krve, vnitřností! až se chvílemi ze snímku stává splatter. Nepochybuji, že měl jistě problémy s cenzurou. Nahotou se rovněž nešetří. Šlapka příliš pozdě zjistí, jakého to šamstra si domů zatáhla. A osud řeznice byl více než symbolický. Při některých scénách jsem si mimo jiné vzpomněl na budoucího Re-Animátora. Z hlediska děje nic převratného - monstrum vraždí především mladé ženy, pak ale už kohokoliv, policie společně s novinářem Karlem Scheinem marně pátrají, kdo za mordy stojí. Monstrum ale uteče až ke konci, jinak se ho po celou dobu snaží Frankenstein vylepšovat a udržovat při životě. Oceňuji především povedené masky a slušnou řezničinu. Divná Itálie, co dnes osloví zřejmě jen skalní žánrové příznivce. p.s. když má člověk k ruce IMDb, není těžké napsat, že striptérku si střihla Ann Odessa...

Lacinější kopie o rok staršího Vymítače Ďábla je sympatická tím, že má výrazný přesah do fantaskního žánru tzv. divné Itálie. Pěkná kamera, parádní hudba a krásné ženy, kdy kromě hlavní představitelky zaujme až démonickým zjevem Lucretia Love. Čekal jsem sice poněkud větší nářez, ale několik scén bylo více než dobrých - bičování růžemi nebo satanský obřad. Nejkontroverznější je jistě ta, kdy realisticky ztvárněná podoba Krista na kříži oživne a má sex s Danilou a následně ji v dalším setkání přibije na kříž. Závěrečná scéna je pak jakousi kombinací Exorcisty a budoucího Pátera Thomase. Za mě dobré - 3,5*