darkrobyk

-Jestli se z toho dostanu, zůstanu navěky pannou, přísahám!-Svist, šplouch, uáááá.- Vcelku obstojný slasher, kterému by slušelo zkrácení, páč těch žvástů a pěveckých čísel je tam zbytečně moc. Přízrak koná bohulibou činnost, když zbavuje univerzity neschopných studentů. Současnosti totiž dominuje průměrnost, a tak je třeba s tím něco udělat. Jak nadčasové! Mám pocit, že takový přízrak by byl potřebný i dnes. Film je dostatečně krvavý, chybí sice střeva ven, ale místo nich jsou játra ven, naopak nechybí divoký sex. Prostředí velmi zdárně supluje gotický hrad. V Salamance se nachází jedna z nejstarších a současně prestižních univerzit. Celkový dojem mírně kazily jen levné požárové pixely, jinak fajn. 3,5*

V rámci New French Extremity Horror jde o poctivý zářez břitvou, který funguje i po letech. Dvě kamarádky na cestě k rodičům jedné z nich netuší, jaké hrůzy je na farmě čekají. Buranský vrah, kukuřičné pole a potoky krve. A když se Alexia ocitne svázaná řetězy ve vrahově dodávce, rozhodne se ji Marie zachránit za každou cenu. Vraždy jsou krvavé a nekompromisní, větší sílu ale má budování atmosféry. Pro mne z tohoto hlediska jsou nejlepší dvě scény - benzinová stanice a skleník. Napětí mají samozřejmě i momenty z domu, když do něj vstoupí vrah, ale...film jsem viděl v kině, a tak jsem většinu pozapomněl. K mé smůle jsem si však pamatoval, kdo za vraždami stojí, čímž pro mě zmizelo kouzlo překvapení a intenzita atmosféry nebyla tak vysoká. Hodnocení ale ponechávám a těším se na další nejnovější Ajův film.

-Ukážeme vám jižanskou pohostinnost!- Pokud člověk viděl remake s Englundem, pak ví, o co přibližně půjde. Čtveřice nedobrovolníku, doplněná vzápětí o další dvojici, se stává čestnými hosty na stoleté slavnosti jižanského města, které kdysi roznesli na kopytech vojáci Severu. Cílem je samozřejmě návštěvu ze severu oddělat co možná nejzrůdnějším způsobem. V tom je remake asi dokonalejší, ale i tenhle snímek zvrácenými vraždami pobaví. Nejsympatičtější jsou koňské závody hlavně proto, že dojde na střeva ven! Jinak je to celé neuvěřitelně rozjuchané a být o dvě písně více, je z toho muzikál.

Sci-fi připomínající spíš snímky z 50. let má přeci jen několik výrazných scén, protože T. Fisher byl zručný režisér. Už úvodní vykolejení vlaku je velmi přesvědčivé. Nechybí důraz na detaily, a tak havarované auto není jen namáčknuté, ale má i upadlé kolo. Příliš strašidelné nejsou scény s mimozemskými roboty, naopak s oživlými mrtvolami ano. Jasně, postavy se chovají toporně, když mají utíkat, ale tohle nějak zůstalo i u pozdějších hororů amerických a evropských, přímo ukázkové jsou pak slashery.  Skupinka přeživších musí mít samozřejmě svého hajzla i násosku - nesmrtelné klišé, co se objevuje ve filmech dodnes. Film není pro současného diváka, doporučit ho lze snad jen sběratelům. Mně ta hodinka rychle a příjemně utekla.

Temný snímek, v němž jsem se chvílemi ztrácel, ale pak zase nalézal. Čtyři postavy - José, Ana, Marta a Pedro. Spojují je neviditelná vlákna, jimiž probíhají lehké výboje, co přitahují, anebo odpuzují. V určité chvíli však mohou zabíjet. Popravdě se mi všecko spojilo až ve finále, kdy zavazování očí už jasně říkalo, co bude následovat. Sex a nahota jsou jen součástí snového opojení, které kamera nasává jako houba. Zajímavý vizuál, práce s barvou, světlem a stíny, a samozřejmě hudba. Richard Wagner. Punk. Jedna skladba mi připomněla Ultravox, přesněji skladbu Hiroshima Mon Amour z roku 1977. Pokud u filmů píšu pro menšinové publikum, pak tady to platí na sto procent. A nemá cenu se příliš rozepisovat, protože interpretace je po většinu individuální.

Zpočátku je nejasné, kdo je větší magor - zda mladá žena, toulající se v noci v bouři a bušící ve dvě ráno na dveře osamělého muže, nebo zda onen muž. Docela slušné psycho, kdy vše směřuje k určitému cíli. Pak ovšem žena udělá osudovou chybu, tedy zachová se jako kráva, a tak nezbývá muži držet palce, aby ji alespoň naporcoval. Jenže...no, a když se z toho stalo koncentrované ultrapsycho, tak jsem se rozhodl původní hodnocení zvýšit o jednu hvězdu. Teď bych tu mohl napsat několik možných vysvětlení, čeho že se to divákovi v závěru dostalo, ale to je právě ono, kvůli čemu je dobré vydržet až do konce. Jinak místy byl film tak pomalý, že se mi zdálo, jak se mění jen ve sled fotografií. Skvělá hudba + ruchy se postaraly o to, aby i tak film nenudil. Asi spíše pro okrajové publikum.

Na rovinu - je to ptákovina a já rozhodně nesdílím nadšení prýštící z některých komentářů. Příběh je samozřejmě prostinký - hrobník a dva maníci vlastníci restauraci U Zapatlané lžičky, nebo jak se jmenuje. Kuchaři obstarávají lidské maso, zbytek přenechávají hrobníkovi, aby ho za slušné peníze pohřbil. Kšeft tak mají všichni, jenže jednou se to prostě podělat musí. Gore dobré, na tehdejší dobu jistě otevřenější, zejména rozkošná vivisekce zakončená laskáním vnitřností pobavila. Vtípky typu:-Víte, jakou práci dalo přišít umělé nohy místo useknutých?-fajn, ale smíchy jsem se po zemi neválel. Asi nejstrašnější je hudební doprovod, hlavně ty padající hrnce, když jsou děvečky v ohrožení. Třetí * dávám za milosrdnou stopáž, ale čekal jsem mnohem více...

Solidní kriminálka, kde úvodní scéna je temná a syrová. pak už přijde hra na kočku a myš. Policista Michael to nemá na vsi lehké, zvláště když má nepříjemného tchána k tomu. Není divu, že je pak sám nepříjemný, zbrklý a nevrlý. A to potřebuje jen vědět, zda tu holku od nich ze vsi odkrouhnul chycený maniak, nebo ne. Jenže kdo se moc ptá, ten se moc dozví. Jakmile je Michael zamotán do nachystané pavučiny, nabere vše jiný směr. Lehce mysteriózní a po celou dobu, byť zkrácení by neuškodilo, svižné. Pěkný vizuál, slušné herecké výkony. Kdyby došlo na zmáčknutí spouště, hvězdu bych přidal, páč svět je někdy krutý a hodně temný. Ostatně Němci mají v tomhle žánru dlouholeté zkušenosti a na svém kontě dost dobrých snímků. Předpokládám, že pojmenovat psa po komisařovi byla záměrná pocta nejznámější německé filmové postavě v žánru krimi. Za mě fajn. p.s. děkuji Ratchetce za připomenutí snímku, na který jsem začal pomalu zapomínat...

Zatímco se Claire muchluje s manželem Robertem na lodi, jejich malý syn David se utopí. Po několika pokusech o sebevraždu, a ta s žiletkou je pěkně krvavá, skončí v léčebně. Po několika letech ji propustí a ona jede s manželem na letní sílo, co patřilo rodu Claire, naposledy její tetičce. Mlha je tak hustá, že se cesta zdá nekonečná. Jen tak tak se vyhnou nehodě a Robert nakonec usoudí, že zbytek cesty lesem, co už není dlouhý, půjdou raději pěšky. Většina filmu se pak odehrává v hale sídla, kde se manželé neustále dohadují. Claire navíc slyší hlasy, později má i vidiny. Popravdě mě to žvanění moc nebavilo a divadlo z toho čouhalo na sto honů. Nenápaditá kamera, jen místy dobrá hudba. Výkony solidní, ale o atmosféře nebo napětí se nedá vůbec mluvit. Konec by možná byl šokující pro diváka, co nemá nakoukáno. Jenže podobný příběh je možný vidět už - možný spoiler - v kultovním a vynikajícím Karnevalu duší (1962). Dodíval jsem se silou vůle a dnes bych doporučil maximálně sběratelům. Film je volně dostupný na internetu.

Na začátku je brutální vražda, kdy žena, co si vzala domů na čas tuláka, je rozbodána tak, až její krev vymaluje zdi. Příběh se pak přesouvá na nedalekou farmu, kde žije Ruth se svojí nevlastní dcerou Chris, jejíž otec od nich před rokem odešel. V deštivé noci se objeví neznámý mladík Barney s kytarou a batohem a tajně přespí ve stodole. Tam ho ráno objeví Ruth, která chce, aby odešel. Nakonec zůstává a mezi trojicí dojde k psychologické hře na kočku a myš. Chris má děsivé stavy, když prší, a tady leje skoro každou noc. Vybavuje se jí totiž traumatický zážitek z dětství. A zatímco s Ruth se Barney několikrát vyspí, tak Chris to psychický blok nedovolí, takže ne. A pak dojde na sousední farmě k masakru... Tentokrát mi to fakt sedlo, i když jsem si nejdříve myslel, že půjde jen o klasický psychothriller. Honička v domě intenzivní, závěr výborný a logický. Jen ve skutečnosti by ta silnici nepukla. Ale chápu, že šlo o symboliku. Výborná hudba a slušivý vizuál.