kaylin

Italský snímek „La lupa mannara“ je krásným spojením hororu a erotiky, navíc ještě s nádavkem poetického přístupu k natáčení. To je něco, co rozhodně stojí za pozornost, něco, co už se dneska tolik nevidí, alespoň ne v takové podobě, jak je to u snímku, co má za sebou skoro padesát let. Není krásné, že něco tak starého, dovede ještě pořád zaujmout a oblažit duši fanouška.

Americký snímek „The Dark Side of Midnight“ je horor opravdu jen v tom smyslu, že patří do ranku slasherů, ale i s nimi má z hlediska drsnosti, atmosféry a napínavosti jen málo společného. Hlavně je to takový jednoduchý film, který na vás chce dýchnout atmosférou 80. let a ukázat vám, že to šlo špatně, ale nakonec to své kouzlo mělo. V současné době se podobné filmy prostě netočí.

Americký snímek „Like.Share.Follow.“ si sice bere docela zajímavé a v současné době aktuální téma, tedy stalking a nebezpečí moderních komunikačních technologií a sociálních sítí, ale podává to tak neskutečně nudným způsobem, že se na to skoro nedá koukat. Hlavní hrdina má být nablýskaný, všechno je vlastně hezké, nikde žádný pořádný hnus. Takhle si film na dané téma prostě nepředstavuju.

Britský snímek „Zomblies“ je sice krátký, ale za čtyřicet pět minut vás dovede chytnout. Jasně, nesmíte mít tak vysoké nároky na technické provedení, také vám nesmí vadit sem tam možná trochu nesympatičtí herci, ale nic to nemění na tom, že film „Zomblies“ vás zvládne strhnout. Jednoduchý příběh, který ale jeden a funguje. Něco, co jsem od levného zombie filmu nečekal.

Nebudu tvrdit, že ve své pointě je japonský snímek „Černá kočka“ jakkoli překvapivý, to ani ne, pokud už máte něco nakoukáno, dojde vám, už po první scéně, o co tam asi půjde, ale to vůbec nevadí, protože důležité není, že odhalíte, jak to dopadne, ale důležité je, jak je to celé provedeno. A provedení je něco, co mě uhranulo. Snímek „Černá kočka“ je pro mě dalším hororovým pokladem.

Americký snímek „Agramon's Gate“ je takovou snesitelnou ukázkou současné hororové tvorby, která se řadí spíše do podprůměru. Ale v tomhle případě to není až tak tragické, aby se musel divák ošívat, možná si i nějaké scény trochu užije, i když je pravda, že ke konci už snímek spíš připomíná nějakou pubertální urban fantasy spíš než něco, co mělo ambice být hororem.

Druhá sezóna francouzského seriálu „Mortel“ tak v podstatě představuje to, co by se dalo v daném případě očekávat – podívanou, která rozšiřuje dané universum, jen to stojí na to, že tu nejsou žádné spandexy, ale prostě normální týpci, kterým bylo shůry dáno. Na mě to zatím docela funguje, i když se přiznám, že „Mortel“ rozhodně není seriál, k kterému bych se za každou cenu musel vracet.

Americký seriál „The Mist“ se snažil natáhnout něco, co ve filmu fungovalo dobře. Fungovalo to i v Kingově podání, ale najednou se ukázalo, že pokud to do ruky vezmou neschopní tvůrci, stane se z toho jenom cosi, co má možná velké ambice, ale nefunguje to ani jako horor, ani jako výpravné sociální drama. Problém je i v tom, že tu snad není ani jedna postava, s kterou by se dalo nějakým způsobem propojit.

Na seriálu „Temné léto“ je super to, že i když se jedná „jen o další seriál se zombíky“, pořád je to seriál, jenž vás dovede bavit. Jasně, má jen osm dílů, tedy druhá sezóna, a tak se není moc kdy nudit, ale i tenhle prostor je možné využít způsobem, který diváky nezaujme. Tohle se v případě druhé sezóny nepotvrdilo a „Temné léto“ funguje, možná ještě lépe, a to i přesto, že se odehrává v zimě.

Když dojde na hororové pasáže, kdy vidíme přímo odehrávané to, o čem se vypráví, je to už trochu lepší, je to živější, akčnější, ale vzhledem k tomu, že tyhle pasáže nutně nepřevažují, nic se nemění na tom, že atmosféra jednotlivých dílů je neustálými střihy borcena a epizody tak moc jako hororové nefungují. Ani se mi nechce říkat, že to je škoda, nějak v tomhle formátu nevidím potenciál na tři série... A přesto vznikly.