frahor

Tak trochu Jason Bourne (kde to jsem, co to je?), tak trochu Dlouhý polibek na dlouhou noc (kde to jsem, co to je?), tak trochu Quinnův případ (jsem v opuštěném komplexu na tropickém ostrově, co to je?)... tak trochu jedna hvězdička (co to má jako být?). Celkem slibný začátek nedokázali tvůrci využít ani na 50 % (zabiják CIA "na odpočinku" a její rodina jsou obětováni pro interní pletichy dalekosáhlých důsledků). Když se děj po 30 minutách - tj. 1/3 filmu - přenesl na tropický ostrov (daňový ráj s ležérním přístupem k vymahatelnosti mezinárodního práva), začal jsem se nudit a přemýšlel, kde jsem tyhle postupy už viděl. Na druhou stranu musím dát plus za relativně pietní završení příběhu (kdo četl "2999: Třetí milenium" od Petera Schmidta, určitě ocení) - kdyby to byl videofilm se Stevenem Seagalem, hlavní padouch projde pěstní (resp. dlaňovou) konfrontací s hlavní postavou a diváka čeká velkolepá katarze s klávesovou imitací smyčců a vrstveným záběrem na svatou trojci v podání čerstvého hrobu, vlající americké vlajky a dojatého hrdiny rekapitulujícího vzpomínky. Hmmm, vlastně by to mohlo být horší... dám teda nakonec DVĚ HVĚZDIČKY.

Zatímco někde venku se plíží přízrak neštovic, na schodišti starého domu odbíjí hodiny půlnoc... a za dveřmi na zahradu se probouzí zcela jiný svět plný barev a nečekaných dobrodruřství. Příjemný film na nedělní poledne o cestování v čase pro děti a mírně pokročilé. Televizní podoba mé knižní citovky si i přes toporný výkon Anthonyho Waye (proč, carramba, nezůstal raději u zpěvu?) zaslouží jedno velké rozněžnělé "jéééé :-)".