Ouwen

Solidní dialogy, hodně chladná atmosféra a vynikající akční scény - zejména souboje nešetří kontaktem a živelnosti. Obsahují dost nekompromisní choreografii.

Tohle je pravděpodobně nejlepší epizoda co se týče strategie, taktiky a koordinace co jsem v životě viděl. Kiefer je nehoráznej frajer a scénárista vytasil největší triumfy. Tomuhle se říká přemýšlet mimo škatulky.

Skvělé kaskadérské kousky, pěknej running gag kde hlavní týpek neumí řídit, zábavné hlášky a docela solidní děj.

Mám rád Stevena, nicméně tohle je fakt amatérský jak prase. Katastrofálně sestříhaný kdy po jednom výstřelu následuje střih, vztahy mezi postavama zde neexistují a všichni se chovaj jak absolutní hlupáci.

Utahaná nuda s katastrofálními charaktery. Crowe byl nesnesitelnej, Spacey jen do počtu a solidní Pearce neutáhne tak vyschlej scénář. Režie je úplně standartní. Případ jako takovej je nezajímavej.

John Wick 7: Rake na sněhu. Po půlhodině kdy týpek střílí jak Steven Seagal bez krytí na helikoptéru co mine všechny výstřely jsem to musel vypnout. Akce působí uměle, jelikož dopředu vím že hlavní postava přežije všechno, má aimbot a god mod v jednom. Na příběh se tady kašle, 98% postav jsou jenom palety na odstřel co nedokážou hlavního týpka zasáhnout z 20ti metrů ze všech směrů. Vypínat mozek bohužel nedokážu a se zapnutým jsem trpěl.

Nehorázná sračka. Takhle zpackat zajímavej charakter Roberta (swat lídr), to fakt chce mít talent. Nuda, katastrofální dialogy a utahanej děj. Walking dead syndrom. Každej musí říct "fuck" v každý větě, je to absurdní.

Těšil jsem se na temnej, detektivní a psychologickej thriller a dostal jsem pouze kompilaci over the top přehrávání. Vůbec se nedostavil pocit nějaké izolace či osamocení a bylo mi ukradený co kde kdo s kym jak proč. Scéna pohřbu kdy cápek leží na té rakvi, která jede dolů a nahoru je ikonická a zabila pro mě celej seriál. Po čtyřech dílech nemám zájem pokračovat.

Prototyp inovativního konceptu, kterému chyběl k dokonalosti jen větší důraz na syrovost a detaily. Takhle si představuju pořádnou evoluci akčního žánru.

Šťavnatě krvavé průstřely, namíchané v syrovém westernu s lehkou over the top svérázností, kterou neumí nikdo tak dobře jako Tarantino. Film působí daleko víc dobrodružně a díky velkému důrazu na detaily, je i chronologický styl vyprávění hodně výživný, protože to právě těží z těch detailů, které Tarantino vesele roznáší pomocí dialogů, audiovizuálních vrstev či charakterních vlastností zdejších postav. Všechno to dění působí tak přirozeně, autenticky a hodně organicky, jako snad v každým jiným filmu Quentina. Ačkoliv pracuje se svými trademarky a schématy, tak delikátně je tvaruje a přináší vždycky ve svěžím zápalu. Hlavně na konci filmu jsem měl pocit skutečného vysvobození, vzhledem k tomu jaké téma film zrcadlí. Jak jinak: špičkové herecké výkony, to prostě nemám co vytknout, ani dialogům. Jediné mínus jsou asi dvě písničky, které mi k té době vůbec nepasovaly do té atmosféry, ale to je fakt drobnej detail, zbytek muziky výborně ladil s tim děním kolem. Každej film s Tarantinem je ojedinilej zážitek. Jeden z deseti tisíců, slovy klasika...