Conspi

Tak obyčejné, ale přesto tak divně podmanivé a skličující současně. Jeden by si chtěl myslet, že vše skončí přesně tam, kde to začalo. A zatímco ústřední postava - jihokorejský mladík Dong-yeon Kwak - strhává veškerou pozornost na sebe sama, neboť on představuje ono absolutno celého příběhového konceptu, je to právě ten pocit z okolního prostředí, který jsem během sledování měl, že ten člověk tam vlastně vůbec nepatří, do toho předneseného světa, že je součástí něčeho úplně jiného, pozoruhodnějšího, ale o mnoho obyčejnějšího.

Tohle je tak trestuhodně stupidní, primitivní a patetické, a hlavní hrdina tak neuvěřitelně tupý, tupý a tupý, nezpochybňuji jeho devótní empatii, až se člověk místy od srdce z pln plic zasměje. A když se ke všemu ještě střetne se svým pološíleným, labilním a fyziognomicky defektním otcem s obhroublým slovníkem, který byl v mládí bit přinejmenším po hlavě ocelovou tyčí, netvrdím, že by ostatní seriálové postavy byly z hlediska fyziognomie zcela v pořádku, jenž ho někdy kolem desáté epizody dostává tvrdým, naprosto bezprecedentním tréninkem na úpatí bobtnajícího sopečného kráteru do formy, ba daleko za, chce se člověku plakat, smát se a zase plakat. A k tomu samozřejmě onen pochybný aspekt dalece přehnané hmyzí megalomanie. Šílenost!