Conspi

Zatímco Shiro Amada a jeho nekompletní tým 08th MS, oslabený o hospitalizovaného radistu Eledore, postupují zarostlou džunglí na předem určenou pozici, narážejí na železniční most, hlídaný těžkým dělostřelectvem nepřátelských složek autonomní vojenské organizace Zeon, který jim chce za každou cenu dokázat, že tam nemají co dělat.

Hee-yeon (Jeong-ah Yeom) a Min-ho (Hyeok-kwon Park) přišli před pěti lety o svého syna. Vše za nevysvětlených podmínek. Policie sice tvrdí, jak ustavičně pátrá v ulicích hlavní jihokorejské metropole, ale všichni víme, jak to ve skutečnosti je. Zoufalý pár, vnitřně se vyrovnávající se ztrátou drahocenného potomka - s lékařskou asistencí i bez ní -, bere svoji jedinou dcerku a vyráží na venkov do nového domu, v níž otevírají veterinářskou praxi, doufajíc, že zde naleznou klid a nové starosti, jimiž překryjí černé myšlenky. Zprvu jde vše jako po másle; stěhování, vybalování krabic, zvířat v kotcích také pomalu přibývá a stejně rychle ubývá oněch ponurých obav. Jenže netrvá dlouho a u domu se objevuje dvojice dětí, hledající zatoulaného psa. Jejich hledání je přivede k nedalekému zazděnému skalnímu útvaru, který se chová, jako kdyby opravdu žil. Skoro jako... jako kdyby to bylo něco víc, než jen podivný jeskynní útvar. Ale co je nejděsivější, Hee-yeon v jeho bezprostřední blízkosti objevuje malou holčičku. V potrhaných šatech, se zaschlou krví na těle a se strachem v očích. A když ji pozdě večer pouští také za práh svého domu, ani zdaleka ještě netuší, jak moc bude chtít vrátit čas a učinit jiná rozhodnutí.

Když se jednoho dne ve zpustošené vesnici ukryté kdesi daleko mezi zalesněnými horskými hřebeny objevují neznámí mladíci, jejichž kroky vedou na místní hřbitov, nikdo z místních domorodců nepochybuje o jejich osudu. Mladíci si totiž umanuli najít tu poklad. A to ne ledajaký, ale přímo obrovský. A nenapadalo je nic lepšího, než ho jít vykopat na hřbitov místních. Ti si něco takové samozřejmě nehodlají nechat líbit. Zlatokopů se tak ujímají dvě zkušené sestry, z nichž každá má tak trochu odlišný plán; jedna by si sice ráda užila intimní seznámení, ta druhá chce ale krev. A to doslova, protože netrvá dlouho a mladíci začínají svádět boj o vlastní život.

Tae-yeong (Kyung-kyu Lee) si to svoje už vybojoval. Jizvy po celém těle jen dokládají jeho zápasnickou kariéru, která z něj udělal muže z oceli. Nyní vede noční podnik, kde v takovém malém až středním množství kšeftuje se zakázanými látkami stejně tak dobře jako s bílým masem. A za malý úplatek místním pochůzkářům to bude dělat ještě tak dlouho, než si zadělá ranec a odejde do důchodu. Třeba někam na venkov. To všechno je moc hezké, ale jsou tu i tací, jímž se to nelíbí. Místní drogový král Gun-soo by si rád smočil prstíčky, a tak Tae-yeong dostává lukrativní obchodní nabídku. Jenže ji odmítá. Ale s tím se na druhé straně samozřejmě počítalo. Tae-yeong se stává obětí podlé léčky, byrokratickými policejními složkami je uvězněn a na několik let vhozen za špinavý mříže, kde bude mít dost času popřemýšlet o bolestivé odplatě. A tak je asi jasné, kam v den propuštění Tae-yeong míří jako první. Rozbít hubu všem těm křivákům, co mu tehdy pro špinavý prachy podrazily nohy.

Je to rodinka docela všedního charakteru; otec, ničema bez špetky elegance, matka, poměrně horlivá a trochu cholerická, a čtyři dítka, která po svých rodičích zdědila vždy něco. Asi aby se nehádali, a tak není nikdo úplně moc hezký a vlastně ani moc chytrý. Tatík je takový ten plánovač, co vždy jen vymýšlí a vymýšlí, až se z toho nakonec stane něco úplně jiného. V některých případech katastrofa. Takže většina dovolených končí přesně tam, kde začínají. Když si ale jednoho pozdního večera, všichni u společného stolu, vychutnávají pozdní noční večeři v podobě objednaného jídla, až později si všichni uvědomují, že se jedná o neobvyklý večer, protože v ten stejný den se před lety oba vzali. A děti po nich požadují ty nejzajímavější historky.

V hlavní jihokorejské metropoli je škola, taková všední, skoro jako každá jiná, jichž tu je mraky. Skoro. Jenže tady se děje něco, co se nikde jinde zřejmě neděje. Určitě by se o tom jinak psalo. Jen tady, jen z této jediné budovy, tedy z její střechy, skáčou studenti směrem dolů na chodník. A to bez jakéhokoliv očividného důvodu. A bez rozloučení. Prostě jen tak, jako kdyby to byla hra nebo pokus, jestli to opravdu funguje. Ja-gi je zdejší vyučující, která všechny ty otřesné sebevražedné případy nejenom že dost krutě prožívá, ale také je dokáže ve svých snech spatřit. Ještě než se opravdu stanou. Možná tuto schopnost dostala darem, možná na ní zkouší jen nějaký nový experiment její šamanská matka, které to její našeptávání ale beztak nevěří. Jedno je ale jisté. Všechno to, o čem sní, to se i stane. Jeden sen je ale trochu jiný. Vidí v něm hned několik lidí, pokoušejících se o masovou sebevraždu skokem ze školní budovy. A protože není jedinou, kdo vlastní zvláštní schopnosti, je tu také Yeong-tak, který dokáže na krátký okamžik zastavit čas, Min-hyeok, který zase dokáže vrátit čas o deset sekund nebo Se-yun, který vidí budoucnost v příštích deseti minutách. Společnými silami se pokoušejí předejít katastrofě.

Po svém návratu z armády se Min-soo (Do-yoon Min) nestačí divit, jak jeho malá sestřička za celou to dobu povyrostla. Zřejmě byl pryč opravdu dlouho, protože najednou se mu hlavou míhají všechny její kamarádky. Soo-min si domu vodí totiž jednu za druhou, aniž by si lámala hlavu s přítomností muže. A když si jednoho dne rozhodne Min-soo pustit porno, odlehčit se a užít si trochu toho pocitu blaženosti, pohody a chlapského pocitu nadřazenosti, v místnosti se objeví So-ri, roztomilá sestřina kamarádka, která daného okamžiku zneužívá.

Hwa-jeong (Si-won Jang) a Soon-hyunk (Soo-woong Kim) jsou starým manželským párem, tolerantním a stále i po všech těch letech zábavným, vychovávajícím hned několik potomků, především dcer. Když jim ale jednoho umírá jediný syn Young-min, především Hwa-jeong cítí, že ji žal láme vedví. To je ale zrovna krátce před Vánocemi, během nichž se všichni již tradičně scházejí u společného stolu. Hwa-jeong tedy všem svým dcerám tvrdí, že chodit nemají, ony ale stejně i se svými vlastními rodinami přicházejí. A zkraje to vypadá jako dobrý nápad. S postupujícím časem ale vyvstává téma smrti jejího dítěte, které celou rodinnou sešlost změní ve skupinu odcizených lidí.

O rodiče přišla už jako malé dítě. Se ztrátou se nikdy nedokázala pořádně vyrovnat. Uzavřela se do sebe, do vlastního světa, kam nikoho nepouštěla. Jen tu a tam si k sobě pustila nějakého muže. Vždy ho ale po chvíli zase rychle opustila. Dvakrát ji dokonce slibovali pevnou ruku manžela, ohleduplnost a dokonalé manželství. Pokaždé naletěla hloupým řečem a přišla o peníze. Naučila se ale v lidech hledat dobrotu a zlo. Jednoho dne se všeho vzdala, z města se odstěhovala na chatu, kde začala pronajímat volné a nevyužívané místnosti. Po určité době se mezi dveřmi objevuje muž. Zvláštně přitažlivý muž, k němuž So-yeon (Seon Choo) cítí neovladatelnou přitažlivost. A jen co je podmanivým mužem svedena, začíná si uvědomovat, že ne všechno v jejich intimním vztahu je v pořádku.

Manželské dvojice spolu často moc dlouho nevydrží. Po drobných hádkách následují hádky větší, partnerskou intoleranci střídá partnerské napětí, nějaké ty komplikace, mnohdy třeba i nevěra a posléze rozvodové papíry. Nic z toho se ale zřejmě netýká extrémně tolerantního korejského páru, od jehož svatby uběhlo celých sedmdesát osm let. Ti dva se totiž vzali ještě v době, kdy byla zemí sjednocenou, tedy tou, v níž byla země stále ještě pod okupantskou nadvládou tehdejšího japonského císařství. A protože je pro moderní společnost něco takového jen velmi těžko pochopitelné, vždyť mnozí se tolika let při dnešních společenských závislostech vůbec nedožijí, natož aby pak po takovou dobu setrvali po boku jediného partnera, vydáme se očima jednoho nadšence za tímto párem, který se stále i dnes směje na každý nový den, jako kdyby byl jejich poslední.

Seong-hye (Seol-hwa Han) je rozmazlenou dcerkou nekonfliktního tatíčka, který to s ní nemá vůbec snadné. A když už ji nemůže vystát, posílá ji ke svému dlouholetému příteli, aby si od ní chvíli odpočinul. Seong-hye samozřejmě po nastěhování do nového nehodlá na svém bouřlivém způsobu života nic měnit, a tak se v domě odehrává jeden večírek za druhým, přítomní se oddávají nekontrolovatelnému sexu, to vše se zvýšeným promile alkoholu v krvi, zatímco přítel jejího otce jen zpovzdálí přihlíží. To ale jen do okamžiku, než se mu Seong-hye svěřuje se svými pocity opuštěné mladé ženy, kterou nechal její přítel. Jong-hwan (Hae-ryong Jun), zkušený třicátník a znalec žen, její pocity samozřejmě na lehkou váhu nebere. Snaží se ji vycházet vstříc a chápat její starosti, a to vše, aniž by si uvědomoval, jak na ni s postupujícím časem mění svůj pohled.

Za mámou musíme čas od času zajet všichni. Někdy to jsou jen takové ty povídačky o tom jak bylo, někdy to jsou zase ta fádní rodinná setkání, jako jsou oslavy, výročí nebo narozeniny. A když na jedny takové narozeniny míří i sesterská dvojice Song-yeong (Ja-eun Lee) a Song-mi (Ha-rim Kim), tak ještě ani zdaleka netuší, že jedny takové pitomé narozeniny překazí jeden ještě pitomější sériový vrah, který nebude mít na práci nic lepšího, než se k nim během oslavy vloupat a vraždit. Tápající policie bez potřebných důkazů o identitě pachatele samozřejmě později plácá už jen nesmysly, a tak dvěma půvabným sestřičkám nezbývá nic jiného, než vraha vypátrat na vlastní triko.

S ilegálními přistěhovalci nebojují jen Evropané, ale také Asiaté. Z ekonomicky slabých a sociálně nezabezpečených zemí se lidé vydávají za lepším životem do velkých měst, třeba do Soulu. A tam si to jednoho dne namířila i mladá ruská krasotinka Maria. Uchytla se v nočním baru, kde sice dřela od nevidím do nevidím, svoje si ale zadělala a život si užívala. Žila si, jak ji zrovna napadlo. Ale i to ji přešlo a z města se rozhodla odejít. Dostala se, aniž by měla směr nebo cíl, na venkov. Do krásné přírody, kde jako kdyby slunce odkrývalo všechnu tu přírodní nádheru. Shodou okolností zde potkala mladíka, muže, žijícího nedaleko v domě, kam po krátkém seznámení, nastěhovala se i ona. To ale ještě ani zdaleka netušila, že dům má jedno velké tajemství, a jeho majitel rovněž.

Pro lidské bytosti je stáří nevyhnutelným aspektem života. S postupujícím věkem se mění některé lidské návyky stejně jako lidské tělo samotné; některé lidské schránky začínají chátrat, jiné přestávají zase fungovat a s některými už nikdo nehne. To platí pro každého. Jenže tihle čtyři chlapíci, mužští pardálové, pro něž věk je jen číslem, rozhodně do starého železa přijít ještě nehodlají. Zbytek svého života si hodlají užít. A užít si ho hodlají do sytosti, protože to, co nestihli jako mladí, budou muset dohnat nyní. A toho času, tak toho už taky moc není.

Do-hwan Lee (Ha-joon Seo) je introvert, bez matky a sourozenců, jen s letitým otcem a svým snem, být plavcem, atletem, vyhrávajícím soutěže a všeobecné uznání. Mezi lidmi se cítí jako vybočující prvek, sám sebe vnímá jako skvrna na bílém pozadí. To ale jen do okamžiku, než skočí do vody, do plaveckého bazénu, kde je králem. Ve vodě se cítí jako v matčině náručí; jen tady nalézá klid, útěchu a pochopení. Jenže jeho otec to cítí jinak a od jeho snu ho odrazuje, někdy mu pod nohy hází silné větve, jindy zase jen malé klacky. Ve výsledku mu ale všechno komplikuje a ve všem mu odporuje. To ale jen do okamžiku, než mu Do-hwan mizí z očí, se svými věcmi a posledními penězi, utíká z domu. A míří vstříc svému snu.

Ji-pil (E San) je mladým hudebním producentem, kreativním tvůrcem populární hudby a v neposlední řadě také samotným hudebníkem. Píše skladby, vymýšlí texty, komponuje hudbu, produkuje a vydává. Někdy pro sebe, někdy na zakázku ostatním. Jenže poslední týdny jeho života jsou jiné. Svůj žal utápí v alkoholu, dozvěděl se totiž o smrti své bývalé přítelkyně, která ho zlomila vedví, a nedělá nic jiného, než jen lamentuje nad nespravedlností. A dost možná, že by se tímhle způsobem dokázal dopracovat až na konečnou zastávku, totiž na hřbitov, kdyby jen jednoho dne nezaslechl unikátní klavírní kompozici, tedy hudební skladbu, mladinké vietnamské dívenky, která mu od onoho okamžiku nedává spát. Skladbu si upravuje dle vlastních představ, na povrch z ní tahá veškerý skrytý potenciál, inovuje a importuje doprovodná hudební pozadí, aby se ze skladby po jejím uvedení stala naprostá bomba. Paráda. Pro jednou měl štěstí a už je zase na koni. Jenže s postupujícími dny si stále víc a víc uvědomuje, že on sám není původním autorem. Tím je ona neznámá dívenka. Netrvá dlouho a Ji-pil rezervuje letenku do Vietnamu.

Severní Korea je zemí zcela izolovanou od zbytku planety. Smrt je tam na denním pořádku stejně jako lhaní, přetvářka, úplatky, pomluvy nebo ilegální obchodování s lidmi. S ženami. Ty jsou příslušníky tamější armády převáženy přes hranice země za obrovské peníze, k nímž by si jinak nikdy nepřišli. Zahraniční obchodníci s lidským masem, ti bez skrupulí a lidskosti, skupují co mohou a posílají to na drogové farmy, k výrobním linkám, do ulic, do těch nejhorších nevěstinců. Posílají to tam, kam se jim to zrovna hodí, protože nabídka určuje poptávku a kdo jiný by dělal za takové?! Nikdo. Jsou tu ale i tací, jímž se to ze srdce příčí, a tak s kamerami a na vlastní riziko, podnikají cestu za vysvětlením, za hmatatelnými důkazy, aby nabídli světu ukázku, jak vypadá byrokratický středověk současnosti, a jak vypadá to nejhorší lidské zvěrstvo.

Dostat se za hranice Severní Koree je něco, co se jen tak každému nepovede. Protože když se to na poprvé nepovede, zastřelí vás a druhou šanci mít už nebudete. Pravidla jsou jasná. Některým utečencům pomáhá bůh, některým smysl pro humor nebo šílenství, některým zase štěstěna a načasování. Některým ale pomáhá třeba takový jihokorejský duchovní Kim, který těm nejmenším, těm, co mají ještě nějakou tu šanci na lepší život daleko od chudoby, trýznění, fyzického násilí, lidského zmaru a trestuhodné chudoby, tak přesně těm pomáhá s tajnými převody a s následnou adopcí do zahraničí. Pomáhá jim objevit lepší život. A pomáhá i dvěma dívkám, malým sourozencům, kteří by bez jeho pomoci skončili jako špína na asfaltu.

Návštěvami můžeme někdy myslet přemístění se z jednoho bodu do druhého za účelem verbální interakce, někdy to ale mohou být přemístění za účelem mezilidských fyziologických potřeb. Nemusí to nutně znamenat porušování katolických přikázání, může to ale znamenat dosažení či konečného vydobytí pocitu uspokojení. A když vás trápí něco, s čím stejně nic neuděláte, třeba jako to, že nespravíte manželovu impotenci, můžete si prostě jen pro onen lascivní pocit vlastního uspokojení zajít někam jinam. Sexuálně neuspokojená manželka Min-ah si tedy po dvou letech intimního strádání zašla jen z jednoho pokoje do druhého, protože v něm nalezla ubytovaného manželova známého, zkrachovalého podnikatele a nevěrníka, kterému ale jeho mužství, při pohledu na její neodolatelné křivky, reaguje hbitě a zcela odevzdaně. Jak by také ne. Ale nic by se nemělo přehánět. Ono to někdy může způsobit víc škody než užitku.

V městské části Hongdae je pouliční život barevnější a rušnější, než kdekoliv jinde v hlavní jihokorejské metropoli. To svoje, to v této relativně mladé urbanistické oblasti, utvářejí jeho unikátní ulice tepající životem a burleskními barvami. Své tu naleznou nejenom milovníci umění, výtvarného či urbanistického, v němž lze objevit prvky realismu i surrealismu, ale také hudební posluchači nezávislých projektů a umělců, básníků či vypravěčů nebo kazatelů. Své tu naleznou jistě také i milovníci tradiční korejské kuchyně nebo jen všichni ti, co jsou rádi ve společnosti volnomyšlenkářských jedinců, kterým nevadí že zrovna fouká, padá listí nebo se přes ulici přechází černá kočka. Projděte si očima několika sociálních zástupců celou oblast a vdechněte do svých vzduchových útrob onu nezaměnitelnou atmosféru, která dokáže kouzlit a čarovat stejně jako ve svých dobách tradiční mistři magie.