LudkovaLevaRuka

Scénárista1:"Když jsem byl malej, přál jsem si, aby Barbar Conan jezdil na tyranosaurovi." Scénárista2:"Já taky." Scénárista1:"Poď o tom natočit seriál." Námět, který by vymyslelo osmileté dítě. Kostrbatá plochá animace. Velikost jednotlivých postav vůči okolí a vůči sobě navzájem se mění častěji než ve filmech o Godzille. Totální absence mluveného slova. A přesto... Výsledkem je atmosferický thriller s horrorovými prvky, kde prokreslené postavy bojují o přežití ve fantasy kulisách. Proč je Primal lepší než drtivá většina současné fantasy tvorby? Protože v Primal všichni drží hubu. Místo kecání posouvají děj. Pusťte někdo Primal tvůrcům Rodu draka, ať vidí názornou ukázku poučky "Show, don´t tell". Kulervoucí první řada.  V druhé řadě přibilo nadpřirozeno, které paradoxně ubralo dost z počátečního kouzla. Na druhou stranu si autoři více pohráli se střihem a konceptem příběhu.

Následováníhodný příklad pro všechny kuřáky.

"Přítel" vypadá věrohodně (i když by ve skutečnosti asi takové zacházení moc dlouho nevydržel v celku ). Dal bych i vyšší hodnocení, žel představitelka Rebeccy spoléhá více na své ženské přednosti než na herecké dovednosti.

Ve skutečnosti to není horror ale akční městská fantasy. Fáze "nejsem blázen, musíte mi věřit" je milosrdně krátká, laciných lekaček tu také naštěstí moc není, Farrell mi konečně dokázal, že dokáže hrát i bez pohledu tuleního mláděte, škoda, že ve své smlouvě má dodatek o tom, že v lidské podobě během natáčení neudělá žádný prudký pohyb. Dobré nápady a nečekané zvraty kazí jen nejednotnost stylu jednotlivých částí.

Kromě výpovědní hodnoty (Francouzi údajně po 2. světové zničili všechny připomínky toho, že se podíleli na holokaustu) oceňuji na filmu hlavně dynamický střih a cynický kontrast mezi vypjatými událostmi v židovské komunitě a nihilistickou ležérností nacistické vrchnosti.

Je dobře vědět, že existují i alternativní vysvětlení globálního oteplování. Líbili se mi ty "akční" prostorové grafy. Celkově je ten film ale arogantní senzacechtivý blábol, který překrucuje nebo zamlčuje fakta. Údaje, které uvádí mi přijdou jednostranná a vytržená z kontextu.

Není to film pro fanoušky Sin City, ale pro fanoušky Rodrigueze. Rodriguez celý film uměle tlačí do béčkového/céčkového stylu. Dvojka není cynická, ale poťouchlá. Dvojka není ironická, ale sebeparodická. Dvojka je zábavná, ale chybí jí styl, drsnou elegance a celistvost. Nejvíc ale postrádám hravost, která nutila diváka u jedničky přemýšlet a domýšlet.

Žádný film mě už dlouho nevtáhl do děje tak jako Warrior, přestože obsahuje snad víc klišé než Rocky a Never Back Down dohromady (outsider se stane borcem, treningový střiháč, borec se stane ještě větším borcem, největší borec je svině, svině má trauma z dětství a zlaté srdce, strašlivý rusák, rusáci=komunisti) ale na konci začne hrát About today od National a já nevím, jestli si mám poplakat nebo vyhonit.

Přijde mi, že ten pilot má takový devadesátkový nádech, asi jako Krok za krokem. Ničím výjimečné, ale ve srovnání s pozdějšími, zbytečně vyhrocenými řadami seriálu, celkem příjemné.

Neznám větší horor, než když si na vás zasedne zdravotní sestra vašeho zubaře. Doprošovat se, aby vám někdo rejdil v obličeji kleštěmi a zapnutou vrtačkou zavání masochismem. "Na hraně" je jako skutečná návštěva zubního lékaře - místy se vleče, pokud ale máte smysl pro černý humor, odnesete si z ordinace víc než jen podivný pocit trnutí v zubech. A samozřejmě: po shlédnutí radši dvě hodiny nejezte.