Marigold

Get this guy a shrink.

Divný, zlý a ozářený, aka čím víc Ghoula, tím víc legrace. Směšný Westworld jsem pokládal za kolektivní kognitivní disonanci a od Falloutu jsem si tudíž nic nesliboval a hele. Ono to nejen nebolí, ono to příjemně ozařuje. Funny směsice creepy westernu, futuretro grotesky a výpravný sci-fi má šťastně trefený tón, opírá se o hlavní estetické pilíře her a vytváří vlastní origin story. Jo, první polovina je výrazně lepší a poslední tři díly, které najednou začnou klenout epické oblouky, se nám trochu nalokaly klišé. Ale nic fatálního. Ghoul a Norm jsou skvělé postavy, Lucy má potenciál a Maximus Titus Čurus nestihne člověka otrávit. Já jsem velice spokojený a těším se na další putování Pustinou.

Violent Nightmare, která se mi zdála z neznámého důvodu. Jsou to takoví Potomci lidí z Wishe. Garland trochu mechanicky navěšuje na svůj náhrdelník pofidérní road movie náhodné obrazy vykloubené Ameriky. Řada z nich je působivých, vizuálně a inscenačně silných (hlavně ta s Jesse Plemonsem). Film dovede vzbudit úzkost až nauseu z krutého světa, který nemá tak daleko k Walking Dead svou absencí morálky a nadvládou bestiality. Jenže. Celé to působí strašně samoúčelně, na všechny otázky, co tím vlastně film chce pojmenovat, krčí Garlandovo dílo rameny a sází jen další efektní kompozici. Postavy jsou ploché, nějaká etika a psychologie válečných reportérů působí jako hodně povrchní rešerše. Nietzscheánské hledění do propasti je málo u filmu, který paradoxně působí strašně tezovitě a ilustrativně, přitom vůbec není jasné, jakou tezi zastává a co vlastně ilustruje. Působivé cvičení nejasně rozkročené mezi zručný spektákl a zdaleka ne tak zručnou metaforu rozdělené země. Vlastně se opakuje můj problém s Garlandem, autorem efektních filmů, které ale v jádru vyznívají tupě.