castor

Začíná to jako docela působivé dětské retro dobrodružství, pokračuje jako dojemná pocta původním filmům z 80. let, ovšem jakési jelimanské kouzlo pak v poslední třetině zcela opadne a naskočí digitální blbnutí (bez nějakého zvýšeného zájmu okolí), které nevyvolá pražádné emoce. Točíme se okolo neúplné rodiny dcery jednoho z původních krotitelů, která musí z finančních důvodů opustit město a přestěhovat se do zapadákova do (zděděné) rozpadající se farmy. Rodinka se rozkoukává, zatímco duchové zanedlouho vyletí. Je to ale podezřele rutinní filmařina s naprosto obyčejným scénářem. Ačkoliv žezlo po tátovi převzal Jason Reitman, skončilo to stejně průměrem, protože někde cestou se mu rozsypaly úderné dialogy a lehký cynismus, na který jsme u něho zvyklí. Humor skoro žádný a stejně tak žádný důvod, abych se k téhle kapitole někdy vrátil.

Dost se tu tlachá, dost tu vyskakují bradavky, dost se tu dělají ramena. Užvaněnců je spousta, každý druhý se tváří, že buď přespává v knihovně, nebo že jeho slova změní fungování říše Sedmi království. HBO s ambicí konkurovat kinoprodukci dospělým seriálem strhla davy, motorem mocenských zápasů několika rodů jsou a budou vztahy a intriky, já si teda ale na zadek nesedl. S dialogy se nešetří, trpíme ztrátami tempa, postav furt přibývá. Přiznávám, že jsem první sérii nedokoukal, nicméně mezi nimi vyniká Peter Dinklage, malá a vznětlivá Arya (Maisie Williams) či Emilia Clarke, na kterou není radno si vyskakovat. Naneštěstí je ale hned od prvních záběrů patrné, kdo bude absolutní klaďas a kdo ztělesněním sebestřednosti či úlisnosti. Docela je cítit i studiovost, o epičnosti v prvních dílech nemůže být ani řeč, neříkám, že to vypadá lacině, ale peníze šly spíš do rekvizit a kostýmů… každopádně od poloviny řady se dočkáme i vydatnějšího řinčení oceli. Asi by mě čekalo něco „velkého“, ale prostě jsem se rozhodl, že si dovolím u toho nebýt.

Docela dost okolo čtu, že dotyčný či dotyčná po GoT sáhli po doporučení známých, stále víc si myslím, že šlo jednoduše o módní vlnu. Coby neznalý předlohy ovšem uznávám, že upovídanosti prvních epizod s postavami, které furt dělaly ramena, ubylo. A stále víc jsou vidět ty rekordní sumy, které do sérií producenti cpaly (astronomické částky za epizodu postupně rostly). Ale prostě jsem si k seriálu cestu nenašel. Prý se také zásadněji změní tempo a začnou se dít věci, ale zřejmě u toho budu chybět...

Je patrné, že motorem mocenských zápasů několika rodů budou vztahy, intriky a dialogy, ale nic z toho mě zatím příliš neoslovilo. Král se rozhádal s Nedem Starkem, zajatý trpaslík (a mistr v umění přežít) Tyrion se bude muset činit a znovu baví impulsivní dcerka Arya. Akce přibylo, dočkáme se vydatnějšího řinčení oceli, celé to působí epičtěji, i obrazově je to lepší. Nezbývá než věřit, že se všechno o pár bodů zlepší, i když nemalá oddaná skupina fanoušků je (byla) evidentně spokojená.

Neokoukaný Filip Březina je moc fajn. Pokud je mezi kamarády nebo s kolegy z neurochirurgie, diváka těší přirozenost dialogů i chování postav. Jakmile ovšem do příběhu započne promlouvat mladíkova rodina, začínají vstávat chlupy na zádech. Předpokládám, že je to proto, aby (hloupý) divák rozpoznal, jak viditelnou proměnou zejména jeho rodiče (asi) projdou. Protože nejprve je jeho otec Pavel Řezníček výhradně zahleděný do cyklistického Tour de France a do velikostí a tvarů dlaždic, jeho matka Tereza Brodská pak do dávno potopené umělecké kariéry. A evidentně i do své letité neschopnosti „něco změnit“. Chápu, že jejich linie „kam se poděl náš vztah“ má představovat jisté odlehčení těžkému tématu, ale jejich kroky prostě nefungují, jejich postavy jednoduše nejsou z masa a kostí a jejich inteligence nenasvědčuje tomu, že společně vybudovali prosperující firmu. A pozor, chyba není v hercích, ale ve scénáři. Takhle se prostě nikdo nechová. Pojďme ale k tomu hlavnímu: zpráva o rakovině s (navíc mladým) člověkem jednoduše zatřese. Sebestředný (ale snesitelně) děvkař a floutek. Od dětství rozený vítěz. Úspěšný na praxích i na ragbyovém hřišti. A pak večer s opačným pohlavím. Teď je ale všechno jinak. Na pokoj ho dají s Jiřím Bartoškou. A ten má vnučku. Náš hrdina nad ní zpočátku ohrnuje nos, ale pak začne první vrkání. Asi netřeba popisovat, co přijde. V nejhorším období života ho potkalo to nejlepší. Když jsou tihle dva spolu, je to radost. Protože Alžběta Malá. Pečlivě si vybírá role, odmítá nekonečné pásové seriály a je vážně výborná. Nahota mi nevadila, ale občas byla snaha o cool a fresh dost na sílu. A kupříkladu taková idylka u moře prokládaná jejími ňadry, to už bylo fakt komické. Přešlapů je víc, ale celkově lehká spokojenost. Tři až čtyři hvězdy. PS: Závěrečné výpovědi těch, kteří se z rakoviny vyléčili, silné. Na oba palce nahoru je hlavně téma ztráty vlasů a téma sexu.

Velká poklona před tím, co dokázal. Nebránil se hereckým výzvám, ale taky ukazoval, že nejde o život a že je to jedna velká zábava. Pracoval s největšími osobnostmi stříbrného plátna, ale se stejným nasazením se pouštěl do béčkových průšvihů. Dokázal být úsporný i zásadně přehrávat. Nebál se jít se svou výraznou mimikou za hranu. Výstřední role hrál už v 80. letech. O dekádu později strhával temnými, silnými a tragickými rolemi (Red Rock West, Leaving Las Vegas, 8 MM), ale především se díky Skále stal prakticky přes noc akčním hrdinou, v druhé polovině 90. let možná tou největší. Každopádně cageovského střihu, protože do žánru vnesl ironii a humor. Ani tady se nebál urvat herecky z řetězu (kupříkladu v Tváří v tvář). K bizarnosti se vrátil v roce 2002 Adaptací, která představuje jeden z jeho nejsoustředěnějších neurotických výkonů. Oscara měl tehdy namísto Brodyho získat on. O pár let později přišel pořádný kariérní propad, o zbytečnosti mnoha rolí se popsaly stohy papíru. O renesanci v posledních letech už se dokument nevyjadřuje. Nicméně raději vraťme toho králíčka do krabice!

Těch vrcholů měl nespočet: Okno do dvora, Vertigo, Ptáci, Na sever Severozápadní linkou, Psycho…. Provaz je starší, platí za Mistrův první barevný film. A obsahově je asi všem dobře známý, navrch inspirovaný reálným případem: dva kamarádi uškrtí svého spolužáka, prostě jen tak, pro pocit vzrušení. A s jeho mrtvolou v truhle uspořádají na jeho počest party. U chlapíka, který nikdy nezískal Oscara za režii, znovu platí, že vraždy točil jako milostné scény a milostné scény jako vraždy. Jen tentokrát je (lehce) problém v tom, že vyloží karty hned v samém úvodu. Takže tenhle technický experiment odehrávající se v jedné místnosti trochu postrádá tajemno i tempo. Sice místy mile cynické, ale celkově je konverzace až lehce přepjatá.

Postav nadále přibývá a ani už moc nemám chuť se mezi nimi orientovat. Lehce mezi nimi vyniká Peter Dinklage, malá a vznětlivá Arya (Maisie Williams) či Emilia Clarke, na kterou není radno si vyskakovat. Nicméně žádná bomba furt nepřichází, je to přehlídka utahaných scén a dialogové vaty. Tváří se to okázale, ale o nějaké epičnosti zatím nemůže být ani řeč. Třeba takový rytířský turnaj mě nenadchnul, akce obecně chybí, nicméně jde snad o první díl, ve kterém odhalené hrudníky nepůsobily samoúčelně.

Píseň ledu a ohně George R. R. Martina potřetí a začíná se lámat chleba, protože mě to zatím nestrhlo. O emocích nebo napětí nemůže být řeč, postavy jsou jasně rozdělené, ten zosobňuje absolutního klaďase, ten je sebestředný zbabělec. Navíc postav pořád přibývá, s dialogy se nešetří. A jsou mezi nimi ve velkém užvaněné a ramenaté scény, když už v nich je v řadě moc, celé to trpí ztrátami tempa. Asi by mě čekalo něco „velkého“, ale zdá se, že si dovolím u toho nebýt.

Docela dost okolo čtu, že dotyčný či dotyčná po GoT sáhli po doporučení známých, stále víc si myslím, že šlo o totálně konzumní záležitost. Kluk přežil a snad každému je jasné, jak bude vypadat poslední záběr epizody. Trošku vadí, že u mnohých je od prvních záběrů patrné, jak se budou chovat, kdo bude absolutní klaďas a kdo bude ztělesněním sebestřednosti či úlisnosti, že blonďáčku Joffrey… ten poutá pozornost naivně přihlouplé (dnešní hvězdy) Sophie Turner a tentokrát především zlovlka její malé sestry. Je patrné, že motorem budou vztahy, intriky a dialogy, ale nic z toho mě zatím příliš neoslovilo. Tváří se to okázale, ale o nějaké epičnosti zatím nemůže být ani řeč.