Pethushka

Hodnocení série Fishing village 3: U Three meals a day dokážu úplně a zcela vypnout. Když jsem tak unavená, že nemám náladu ani na film, ani na seriál, sáhnu po tomhle, a nechám se unášet uklidňující atmosférou vesnického prostředí, užívám si vtípky a narážky mezi mými oblíbenci a hltám recepty, které doma v následujících dnech zkouším. Fakt miluju čas, který s tímhle pořadem strávím. 5*

Už jsem z toho věčného kritizování českého filmu, které kolem sebe neustále slyším, tak zmatená, že přestávám umět posoudit, co je, a co není dobrý film. Když si nebudu hrát na odborníka a budu hodnotit čistě na základě pocitů z filmu, vyjde mi, že jsem se pobavila, párkrát nad něčím protočila oči, párkrát se pořádně zasmála, a že se mi film jako celek vlastně líbil. Na druhou stranu mi přijde škoda, že když už někdo nakousl téma postavení žen ve společnosti, že nešel trošku dál, a nedal tomu i jinou hodnotu. Ale tyhle ambice film asi od začátku vůbec neměl. Vystačit si tak musíme s mírně křečovitým rozuzlením a koncem, který asi nikoho nepřekvapí. I tak je to ale dobrý filmový počin a Anička Polívková předvedla hodně slušný výkon. 3*

Zatím jsem neviděla žádný korejský film, který by na mě působil víc americky. Kvůli filmům jako je tenhle jsem kdysi podlehla korejské kinematografii. Protože byla jiná, přirozenější, originálnější a reálnější. Neboli opak toho, co jsem právě viděla. Světlých momentů bylo pomálu, hloupých náhod víc, než lidí nakažených chřipkou. Pozitiva? Soo Ae je skvělá. Jang Hyuk je skvělej. Jenže to já přece už dávno vím. 2,5*

Nevím, co říct. Tohle jde dál než moje slova. Vím jen, že stará známá prázdnota, kterou už jsem párkrát po skončení seriálu zažila je tady, a já ji a všechny ty další neuvěřitelné pocity budu teď nějakou dobu nosit v sobě. Tipuji, že tentokrát to bude na měsíce. Časem, až se z toho trošku otřepu, vám třeba povím víc. 5*/// Necelého půl roku po zhlédnutí jsem s tímhle seriálem pořád silně spjata. Přesně jak jsem čekala, trvalo mi měsíce, než se mi podařilo zaplnit v sobě tu "prázdnotu". Věřím, že někteří z vás to znají. Je to stav, kdy něco úžasnýho dokoukáte, a pak prostě víte, že bude hodně dlouho trvat, než přijde něco dalšího, co vás bude opravdu a úplně bavit. Všemu, co si totiž v tomhle stavu pustíte, bude něco chybět. Máte pocit, že to "není ono", že je to nedokonalý, že to nejlepší už jste viděli a nic lepšího už přijít ani nemůže. Máte v sobě nezaplnitelnou prázdnotu. Ta se ale jedno dne zmenší, a vy zase dokážete vidět krásu v plným rozsahu i jinde.

Námět hezký, ale pokud by z toho chtěli udělat pořádný film, samozřejmě by bylo třeba postavit pevnější základy jejich vztahu, propracovat trochu víc scénář a přidat pár minut, a zřejmě i korun navíc. Nejsem si moc jistá, jestli jsem film pochopila tak, jak jsem měla, ale bavila jsem se. Že by mi to ale zůstalo v hlavě déle než pár dnů, to si nemyslím. 3*

Původně jsem tu chtěla začít rozmazávat, co všechno dělali detektivové a členové Golden time týmu špatně, rozčilovat se nad tím, proč dávali pachatelům při honičkách z nepochopitelných důvodů náskok, ale pak jsem si řekla, že na to kašlu. Na většinu případů, kde se mi něco nezdálo jsem už beztak zapomněla, a v hlavě mám převážně to, co se povedlo. Netvrdím, že jde o dokonalý seriál, kde všechno dává smysl, protože tu pár nešvarů bylo. Ale na co si budu kazit celkový dojem tím, že tu budu chytračit o tom, že když chci zastavit auto, ve kterém jede vrah, rozstřelím mu přece radši pneumatiky, a nebudu se ho snažit doběhnout. A to ani když jsem šílenej Jang Hyuk. Podobných rad bych měla víc, ale nechám si je pro sebe. Přejdu-li totiž tyhle maličkosti, stojí přede mnou parádní seriál s výborným scénářem, vynikající partou herců, nadprůměrným soundtrackem a zatraceně dobrou atmosférou. Případy jsou složité a zajímavé, většina pachatelů na ránu a děj se posouvá kupředu bez toho, aniž by nudil nebo pokulhával. Hlavní záporák byl ztvárněný naprosto skvostně. Mezi sériovými vrahy bych těžko hledala většího magora s takhle propracovaným charakterem. Nevím, jestli jsem úplně v pořádku, když tohle říkám, ale já si každý pohled na něj neskutečně užívala. Nebyl to takovej ten typickej hajzl, kterého máte chuť zabít, kdykoliv se objeví na obrazovce. Byl složitější, jiný, a mě prostě bavil. Jsem ráda, že teď, až se mě zase nějaký Korejec zeptá, jestli jsem viděla Voice, budu moct odpovědět, že ano. A že se mi to moc líbilo. A že Jang Hyuk je skvělej. Bojuji s touhou dát o hvězdičku víc, ale odolávám a dám "jen" 4*

Námět a mexická atmosféra je rozhodně fajn, pokulhává však propracovanost postav. Nehledě na to, že je cítit, jak moc chce být film dojemný, což se podle mě nakonec moc nepodařilo. Viděla jsem už hezčí pohádky. S hezčím koncem, se sympatičtějším hlavním hrdinou a hlavně bez nepříjemných vedlejších postav. Za hudbu a španělštinu bod nahoru, ale jinak to beru spíš jako lehké zklamání. 3*

VAROVÁNÍ NA ZAČÁTEK: Jsem naprosto okouzlená, zamilovaná a absolutně nekritická. Aktuálně se nacházím v euforii a z očí mi zcela jistě létají srdíčka. KONEC VAROVÁNÍ. Tenhle seriál je neskutečná nálož romantiky. Je to totiž to jediné, o čem celé dílo je. Vyjma zápletky z dětství tu není žádná vedlejší linka, řeší se pouze milostné vztahy, a to v několika podobách, a s velkým humorem. Přestože se děj odehrává převážně v prostředí velké firmy, nečekejte žádné boje o křeslo, tady se nikdo zbytečně netrápí. A je to vážně osvěžující pocit. Chcete-li pohádku o tom, jak se egocentrický viceprezident zamiluje do holky z garsonky a obrátí pro ni svět vzhůru nohama, do toho. Tentokrát vás u toho nebudou rušit ani extrémně vtíraví a zatvrzelí rodiče, kteří určují dětem, jak bude vypadat jejich pracovní i milostný život. A neobjeví se žádný zlý strýček, který by měl pocit, že jeho syn povede firmu lépe. Tady je jasno hned od začátku. Láska a chemie jsou všude ve vzduchu, a je to to jediné, kolem čeho se všechno motá. Kdybych čistě teoreticky uměla psát a vymýšlet scénáře, takhle nějak bych to napsala. Za celou dobu nebyla minuta, kdy bych se nudila a naopak hodně bylo těch, kdy jsem se chichotala jako patnáctiletá poblázněná holka. Myslím, že si můj partner, který byl u několika mých záchvatů přítomen, pomalu začíná myslet, že jsem se zbláznila. Seon Joon a Min Yeong jsou vražedná kombinace. Miluju je spolu!

K tomuhle kousku se mi toho chce říct hodně, ale zkusím to zkrátit. Seriál ve mně vzbudil hodně rozporuplné emoce. Největší problém vidím ve scénáři. Ne že by chyběl nápad, naopak, ten je brilantní. Jenže po skvělém rozjezdu ve Varech a několika dalších epizodách, kdy se divák uvádí do děje, který slibuje velkou podívanou, přichází klasická, místy bohužel nudná tahanice o křeslo. Sporný názor mám i na hlavní hrdinku. U té si vůbec nejsem jistá, jestli bych ji chtěla ještě v něčem vidět. Po pár epizodách, kdy se mi jakž takž líbila, mi čím dál víc začala připomínala ubrečenou plačku Park Shin Hye v The Heirs. Úplně naopak jsem to měla s hlavním hrdinou, který je podle mě tím nejlepším na celém seriálu. Seo Kang Joon se mi líbil už kdysi jako křen ve Sly and single again a musím říct, že se krásně vypracoval a robota zahrál naprosto skvěle. Skoro až tak skvěle, že už ho v něm asi navždycky tak trochu uvidím. Ať už šlo o zpomalené pohyby krku a lehce nepřítomný pohled nebo úsměv jako na objednávku, byl famózní. O to víc, že se bez mrknutí oka dokázal změnit v nejarogantnějšího člověka pod sluncem. Další věc, kterou musím vychválit, je zvládnutí celé té "robotí věci". Efekty se neskutečně podařily a dávalo to seriálu fakt ojedinělou atmosféru. Ať už je řeč o stvoření robota, jeho zranění a následné opravování nebo o pouhé oči, když se přepínal do jiného režimů, je to všechno moc hezky udělaný. Někde jsem četla, že to byl jeden z nejdražších korejských seriálů všech dob, a já se tomu vůbec nevidím. Stejně tak jsem si užívala takové ty velké momenty, kdy robot někam nakráčí, jde u toho slyšet zvuk jeho bot, hraje hrdinská hudba a všem přítomným padne brada. Tohle se jim dařilo, jenže to nejde dělat pořád. Pokud jde o romantiku, víc než vztah mezi hlavní hrdinkou a robotem mě bavil vztah obou Shinů s matkou. Tam jsem cítila vřelost a emoce. Rozhodně bych se přimlouvala za to, aby byl seriál minimálně o dvě epizody kratší. Potom bych šla možná s hodnocením o hvězdičku výš. 3*

Před spuštěním filmu jsem si vůbec neuvědomila spojitost s japonským originálem. Předloha se mi však velmi brzy sama připomněla. Oproti původní verzi se ta korejská nese v odlehčenějším duchu, dokonce bych řekla, že se dá do jisté doby mluvit o velmi slušné komedii. Například když jsem So Ji Suba uviděla v růžovém saku, málem jsem v záchvatu smíchu přišla o život. A to nekecám. Můj oblíbenec si mě opět obmotal kolem prstu hned na samým začátku, a já jen žasla nad tím, jak moc to se mnou umí. Sledovat (podle mě) jedny z nejlepších herců této planety, jak se do sebe znovu zamilovávají bylo prostě úžasný. Porovnávat korejskou verzi s japonskou úplně nechci, protože přestože vypráví stejný příběh, jsou pojaty každá úplně jinak. A každá má svoje kouzlo. Japonský film byl opatrný, procítěný a krásný, korejský byl taky krásný, šla z něj cítit láska, a dalo se u něj navíc zasmát a pobavit. 5*