Pethushka

Bullet Train se u mě zapíše jako film, který minimálně na chvíli rozbil moje přesvědčení, že Hollywood už prostě není pro mě, a že kvalitní filmy se točí už jen jinde. Bylo fakt krásný jít domů plně uspokojena touhle akční jízdou, u které jsem se navíc nečekaně zasmála. Přestože miluju šinkansen, zcela dobrovolně přiznávám, že po zhlédnutí traileru jsem se k návštěvě kina nechala dlouze přemlouvat a ještě u koupě lístku jsem se pokusila volbu filmu změnit. Jé, jak já jsem ráda, že můj doprovod trval na svém. Svižný, vtipný, charismatický, napínavý, oku lahodící film. A ještě i na samuraje došlo... víc nepotřebuji.

Ani zdaleka dokonalé, ani zdaleka uvěřitelné, ale stejně bylo hezký se zasnít a ke konci jsem brečela jak želva. Na politikaření si zas tak neujíždím, ale v tomhle případě mě docela bavilo. I když je pravda, jak se zmiňují i ostatní, že příběh vyžadoval ze začátku velkou soustředěnost, aby se člověk zorientoval. Jung Woo-sungovi role sedla (ostatně skoro jako vždycky) a jeho herecký i akční výkony pro mě byly středobodem celého filmu. Hvězdičku proto přihazuji za jeho účast.

Seriál má dobrou myšlenku, pere se s aktuálně velmi častým problémem, ale mně bohužel nebyla příliš sympatická hlavní hrdinka a její ulhaná povaha. Díky níž se z toho stává zamotané a celkem stresující drama, u kterého je skoro jasné, že to nemůžu dopadnout dobře. Protože i kdyby jo, dobře by to nebylo. Stejně se mi ale svým způsobem líbí, že všechno nemusí být tak jednoznačný... 3,5*

Pro mě asi nejočekávanější seriál letošního roku dopadl ještě líp, než bych si přála. Absolutní herecká špička prožívá svoje příběhy v prostředí tržiště, které je podle mě atmosférou naprosto autentické. V téhle sestavě je skoro nemožné kohokoliv vypíchnout, protože jsou skvělí úplně všichni. Bavil mě formát, kdy se z hlavních postav v některých epizodách stávají vedlejší nebo dokonce jen křoví, aby pak jejich příběh zase dostal víc prostoru. A klidně bych si o každé z dvojic užila celou sérii. Skvost, 5*

Nemám moc velký přehled o aktuálním dění ve světě českých seriálů, ale Jitřní záře mě potěšila. Příběhem, očividnou snahou o objektivitu i hereckými výkony. A taky tím, jak mě přinutila přemýšlet a spekulovat a ztrácet se v tom, komu fandím, a kdo je tu ten největší zloduch nebo oběť. Občas to na mě bylo trochu moc, občas jsem pro ně měla naopak plné pochopení. Ať už pro postavy z jedné či druhé strany.

Když v něčem hraje Son Ye-jin, nemůže mě to minout. Když je to navíc seriál, platí to dvojnásob, protože tuhle holku si chci užít vždycky v co největší míře. Ani tentokrát mě svým výběrem role nezklamala. A to, že dostala za parťačku "nově objevený talent" Jeon Mi-do mě potěšilo ještě víc. Ty dvě mezi sebou měly fantastickou chemii a nejedou se jim podařilo mě rozbrečet. Příště ale prosím něco o trochu veselejšího. Seriál pro mě byl od začátku až do konce čtyřhvězdičkovou záležitostí...

Téma tak křehké, že si ho netroufám v aktuálním rozpoložení komentovat. Seriál ale rozhodně patří k hrstce nejlepších věcí, co jsem od Netflixu viděla a i kdybych musela, nevím jedinou věc, kterou bych Chalífátu vytkla. Možná bych si mohla stěžovat, že mě několikrát dostal emočně za hranu, ale s tím jsem do toho asi šla. Po všech stránkách neskutečný seriál.

Kdyby to šlo bez moderátorů, koukala bych na to mnohem raději. Nicméně talent stavitelů pro mě byl natolik zajímavý, že jsem to zvládla i s tím trapasem kolem. Občas to teda bolelo dost, ale znám vítěze bez toho, aniž bych musela přetáčet.

Výkon naprosto neskutečný a pro mě naprosto nepředstavitelný, nadlidský. Jeho zfilmování je ale bohužel přinejlepším průměrné. Myslím, že by si to zasloužilo jít víc pod povrch, víc prostoru věnovat přípravám i jednotlivým výstupům. Osobně bych naopak ubrala na povídání o rodině (nemůžu uvěřit, že zrovna já tohle říkám) a neustálém opakování toho, jak těžké to Nepálci ve světě mají. Respekt by přišel i bez toho. Ač věřím, že ty city jsou opravdové, působilo to na mě trochu nuceně.

Kdybych si mohla vybrat osobnost, se kterou bych chtěla zajít na večeři, už pár let by to byla scénáristka Lee Woo-jeong a režisér Shin Won-ho. Poslední ze tří sérií Reply je asi ještě propracovanější, než předešlé dvě a já si nedokážu ani představit, kolikrát práce muselo dát dát tohle všechno dohromady. Ti dva mají absolutně nevídaný cit pro detail a zachycení emocí. Přátelství v každém věku, vztah mezi sourozenci, vztah mezi dítětem a rodičem, i ten mezi mužem a ženou... pochybuji, že jde tohle všechno zachytit lépe a reálněji, než jak se to podařilo tvůrcům. Vidíme tu všechny bolesti i radosti, které mohla tahle doba přinášet. A taky množství narážek na tabuizovaná témata. Pravděpodobně nevypálím plný počet hvězdiček, protože mě děj nevtáhl tolik, jako třeba první řada nebo další seriály autorů, ale maximálně oceňuji práci, která byla na seriálu odvedena. Moje hodnocení je tedy subjektivní a značně ho ovlivňuje to, že osudy některých nešly tak úplně podle mých představ. Herecky je to ale zahrané na výbornou, jak jinak.