Ratlin

Tři hodiny téměř bez děje, hromada podivných ksichtů, názvů a jmen... kde to jsme? Na cestě... na cestě k vodopádům přece. K vodopádům, kde musí být takový kravál, že neslyšíte vlastního slova a přesto se tam všem děsně líbí. Banda trpaslíků vedená nesympatickým Thorinem pořád někam padá a kutálí se, ale nakonec stejně všichni vyváznou zdraví, čistí a nerozcuchaní neb je Mr. Gandalf ze všeho vyseká. A digitální zvířata běhající ve vyprahlé trávě mě taky moc nedojmou. Nečekal jsem nic extra, ale takovouhle natahovanou CGI ultranudu tedy také ne. Nechci být zlý, jen nemám rád, když se příběh a tradiční filmařina (či jak to nazvat) odsouvá do pozadí a atmosféru má obstarávat jen práce maskérů a trikového studia. No abych jen nehanil, musím zmínit skvělého Freemana a povedenou trpasličí píseň. Jinak dost bída. Jediné pozitivum, které jsem si z kina odnesl, je, že Dolby ATMOS je parádní vychytávka.

Aneb jak poslat do kytek slušně rozjetý film... Oč úzkostlivěji se tvůrci v první polovině vyhýbají veškerým nelogičnostem a klišé, o to více nám jich servírují v poslední třetině stopáže. Skoro jako kdyby se na vzniku podílely dva odlišné štáby.

Po čtyřech dílech pro mě tak trochu seriálové zjevení. A to nejsem zrovna velký fanoušek sci-fi. Příběh tu už není jen tak „mimochodem“ a v kombinaci s audio(!)vizuálem tvoří výjimečný celek. Neutuchající akce s množstvím vytříbených nápadů je přesně to, co mi k tomuto výtvarnému pojetí sedí. Mnohem lepší než oba související filmy.