Jenda

Jeden a půl týden plný filmů zvaný Rakkautta & Anarkiaa 2019 skončil a na řadě je stručné shrnutí toho, co se událo. Festival během 472 představení nabídl 160 feature filmů a 191 krátkometrážních filmů, které navštívilo přes 57 tisíc diváků. Hlasování o nejlepší film podle diváků vyhrála rakouská režisérka Jessica Hausner za svůj film Little Joe.

 
Mezi další vrcholy festivalu budou určitě patřit předpremiéry ve Finsku distribuovaných filmů jako And then we Danced, The Lighthouse nebo francouzský Portrait de la jeune fille en feu. Nejnavštěvovanějšími představeními byly High Life od Claire Denis, Mid90's Jonaha Hilla, Souvenir od Joanny Hogg, Deerskin Quentina Dupieuxe a Scheinertův The Death of Dick Long. Mezi dokument kraloval Hail Satan?. Značnou pozornost upoutala taktéž Masterclass Lone Scherfig.

Díky akreditaci limitované na 3 filmy denně jsem měl možnost shlédnout celkem 36 festivalových filmů. Mezi tři nejoblíbenější filmy, které jsem měl možnost vidět já, bych zařadil překvapivě dobré Võta või jäta od Liiny Triškiny-Vanhatalo a Bacurau, Koirat eivät käytä housuja JP Valkeapääho a příjemnou romantickou komedii Aurora Miiy Tervo. Na druhou stranu zklamáním pro mě byla představení filmů Jesus Shows You the Way to the Highway, Sibyl nebo Lo que arde Olivera Laxe.

Festival také vyhlásil cenu o nejlepší domácí krátkometrážní počin. Tuto cenu zvanou R&A Lift a peněžitou odměnu vyhrál mezi 30 zúčastněnými filmy režisér Jussi Sandhu a film 27 ensimmäistä vuotta, ve kterém popisuje stěhování svého nemocného bratra Samiho do komunitního domova. Ze zúčastněných filmů, které jsem viděl byl tento opravdu nejlepší, tudíž s recipientem ceny souhlasím :) Speciální zmínku poroty si pak odnesla Kirsikka Saari s filmem Super Comfort.

 
Zajímalo mě také, jak pohodlné jsou místní promítací sály. Neměl jsem čas zavítat do všech - vynechal jsem kina Korjaamo, Orion a Regina. Za vítěze považuji kino Maxim, které je v obou útulných renovovaných sálech vybaveno pohodlnými domácími křesílky se stolečky na kávu. Jako bych vstoupil do babiččina obývacího pokoje. Druhý velice příjemný zážitek byl zrenovovaný sál 2 v Kinopalatsi, který se pyšní prostornými sedačkami a značným místem kam složit dlouhé nohy. Naopak zklamání pro mě byl festivalový štáb kina Rex, který má, zdá se, nejen nedostatečnou audiotechniku, ale i nepohodlné sedačky bez prostoru na kolena. Kino postavené v roce 1938 je sice kontinuálně renovováno, ale připomíná spíše lepší vysokoškolskou posluchárnu s o něco lepšími sedačkami. Škoda, jelikož se do něj vejde cca 500 lidí, ale celkový dojem je spíše jako sezení v letadle.

Příští ročník se koná 17.-27.9.2020.
Nähdään ensi vuonna!

Režisér Kaur Kokk film rozpracoval jako krátkometrážní drama na základě zadání natočit dobový film v rámci posledního ročníku filmové školy. Po jeho uvedení mu producentka nabídla natočit celovečerní film, na kterém pracoval téměř osm let. Natáčení probíhalo v březnu a dubnu v oblasti národního parku, který pravidelně zahořívá a dostává tak punc neúnosné depresivní krajiny. V národním parku se také nachází dřevěná vila, kterou museli filmaři pro film dovybavit dobovými interierovými prvky. Vnitrozemské natáčení tedy probíhalo téměř na jednom místě přibližně 40 dnů. Záběry pláže, na které je hlavní hrdina nalezen pak byly natočený na ostrově Saaremaa. Jelikož chtěl režisér docílit patřičného efektu zmrzlé holé země, natáčení proběhlo na jaře a efekt deště byl vytvořen uměle, což bylo při reálné teplotě počasí okolo bodu mrazu velice nepříjemné pro herce.

První festivalový zářez proběhl již před začátkem festivalu. S akreditací dorazila i možnost podívat se na některé filmy online, tudíž jsem shlédl re-make dánského filmu Swinger, od herečky a v poslední době stále častěji i režisérky Pamely Tola - Swingers. Co na tom, že film už dávno vyšel na DVD. Zvláštní je, že film není ani součástí programu festivalu, přesto byl k vidění.

Dnes proběhne na festivalu Opening Gala, doprovozené filmem BLINDED BY THE LIGHT a po něm následuje finský Koirat eivät käytä housuja od JP Valkeapää, který byl uveden v Cannes. A zítra už se Láska a Anarchie rozběhne do světa ve 14 kinech. Už teď z toho mám FOMO pocity, tedy říkam si, co prošvihnu... A já nikdy nic prošvihnout nechci...

Letos se naše výprava zúčastní "nejlepšího a nejsledovanějšího" filmového festivalu ve Finsku - festivalu filmové lásky a anarchie, jehož 32. ročník proběhne tento a příští týden v Helsinkách.

Historie

Festival byl poprvé uspořádán jako filmový týden již v březnu roku 1988. Název Rakkautta ja Anarkiaa pochází z názvu na Oscara nominovaného italského filmu Felliniho pomocné režisérky Liny Wertmüller "Film d'amore e d'anarchia, ovvero 'stamattina alle 10 in via dei Fiori nella nota casa di tolleranza...'", který byl v v roce 1988 jedním z uváděných filmů. Celý program se tehdy vešel do jediného kina - dnes již neexistujícícho Bio Illusion v Novém domě vysokoškolých studentů na Mannerheimově třídě. Přišlo přibližně 2000 diváků, což bylo pro pořadatele překvapující. Dnes je kin pro zajímavost 13 a promítacích sálů ještě více.

Již další ročník filmvého týdne byl přeununt na tradiční zářijový termín, ve kterém je festival pořádan i dnes. Došlo i k prvnímu uvedení světové premiéry. V rámci filmového týdne byla zcela poprvé uveden film Akiho Kaurismäkiho Paperitähti. Od roku 1991 pak lze o filmovém týdnu mluvit jako o festivalu, jelikož bylo zaregistrováno jméno Helsinki International Film Festival. Promítaní se přesunulo na prestižní adresu kina Maxim a v případě jednoho filmu i na samotné náměstí před Helsinksou katedrálou, kam v roce 1992 přišlo na projekci Kaurismäkiho Leningrad Cowboys 25000 diváků.

S rostoucím repretoárem festivalu roste i návštěvnost. Například v roce 2014 bylo na festivalu uvedeno již 150 filmů a počet diváků, jenž během let neustále rostl, překonal hranici 60 tisíc diváků a na tomto počtu se víceméně drží.

Kina
Hlavní "štáb" festivalu se letos nachází v rekonstruovaném kině BioRex v Lasipalatsi (Skleněný palác), nad novou expozicí oblíbeného muzea Amos Rex. Nejvíce sálů mají multiplexy společnosti Finnkino v budově Kinopalatsi, Itis a Tennispalatsi (v multiplex přestavěné tenisové kurty pro Olympijské hry v Helsinkách v roce 1952), Atmosférou oplývají starší renovovaná kina v centru města - Maxim, Engel a Orion. Ale shlédnout festivalové filmy lze i v kině Korjaamo, kde ještě nedávno parkovaly helsinské tramvaje, nebo ve zbrusu nové a architektonické ceny vyhrávající budově městské knihovny - Oodi, ve které sídlí kino Regina.