Slasher

O něco slabší francouzská "nová vlna". Nasáklé depresí to je, drsné a kruté v pár chvilkách také (nekorektní podřezání krků rodince), ale jinak až moc hloupé, celkově k neuvěření a o překvapení pravděpodobně přijdete díky tušení. Takže středně působivý thriller, který se do mě příliš nezapsal.

Zlý zjev Mike Tyson rekapituluje a otevírá se se svými pocity tak, že vám to spolehlivě vyvrátí představu, že se jedná o vymeteného ušížravého šílence.

Mozkovej výmrd v tom smyslu, že to nedává žádný smysl, až mě to úplně otrávilo a druhou polovinu jsem si připadal jako když se dívám do zdi. Dialogy nic nikam neposunují a chápete je jen částečně, záhada se neodkrývá, na logiku se nehraje, časově je to všelijak. Ve filmu jsou tři postavy, každá každou miluje a každá pořád všechno opakuje, dohromady vykouří spoustu cigaret, domyslete si to jak chcete. Někdo si takhle očividně hraje rád, ale já na to prostě nemám, takže na to házím ignorantský "nasrat!".

Zombíci se trmácejí Londýnem a největší looser (teda, druhý největší…) jim tváří v tvář nachází své hrdinské já. Po letech jsem dal téhle fanouškovsky oblíbené komedii ještě jednu šanci a nelituji - alespoň jsem si ty 3* konečně potvrdil. Začíná to dobře a docela svěže a i když to není úplně k popukání, vtípky tak nějak vycházejí. Jenže odchod z Peteova domu znamená náhlou ztrátu dechu a zbývající dvě třetiny filmu jsou, co se zábavnosti týče, vyloženým průměrem. I tak ale relativně vyvedená buddy komedie/ hororová sranda/ zombícká parodie, s hrstkou dnes již kultovních gagů.

Je mladá a hezká, ale jako duševně nemocná, osamělá a ztrápená zůstane sama doma. Tak předně mi to přišlo jako dobrý Polanskiho tréning na ROSEMARY’s BABY. Ta izolovanost a do ticha se nesoucí zvuky - bzučení much na tlejícím králičím mase, tikání hodin, odkápávání vody, hra na klavír a hlasy z jiných bytu v domě… to vše jako dobrý základ. Ale přesto ta atmosféra působila jaksi nedotaženě a nestále a celý film vyšel jako taková marná snaha o přesvědčivé psycho. Pocit zhnusení - minimální. Možná to úplně nedopadlo i díky obsazení a výkonu hlavní hrdinky, které jsem to úplně nevěřil a která jako "hezká tvářička" nevyužila úplného potenciálu své role. A úvod sice uvádí do obrazu, ale jinak je nepříjemně přetažený. Tak bohužel, přes nesporné kvality tu je příliš závažných chyb na kráse.

Geniální nebo vypočítavé, já v tom nenašel žádnou špičkovost. Je pravda, že Aronofsky zajímavě zapracoval se stresem hlavní hrdinky, proměnou, s kontrastem křehké krásy a temného neznáma. A je to jeho gala představení, stejně jako Natalie Portman. Sám jsem po celou dobu vydržel v zájmu, chvílemi i napjatý, závěrečné Labutí jezero bylo slušně intenzivní. Ale ve výsledku se to obešlo bez emocí a ten film mi přišel přesně takový, jakou byla jeho hlavní hrdinka, tedy profesionálně precizní, ale jinak zoufale vášní prostý. Wrestling mi byl bližší. (P.S. Uznávám, že DVDscreener nebyl nejlepším zdrojem, ale nemyslím, že by nějak ovlivnil počet hvězd.)

Znamenitá netradiční detektivka, mysteriózní thriller, "folk horror", v němž vzorně křesťansky smýšlející pevninský strážník objevuje tajemství zmizelé dívky a nemravnosti pohanského ostrova. Výsadní předností tohoto filmu je opravdu výtečná atmosféra, navozená jednak skotskou přímořskou krajinou, jednak lidovou hudbou a jednak všudypřítomnou pohanskou esencí. Bůh Slunce a kult Matky, falické symboly, obětní rituály, neomalená nahota, souznění s přírodou, proutěný muž… Z toho všeho při návštěvě policisty pánbíčkáře přímo sálá provokativní kontrast nevázané předkřesťanské přirozenosti a křesťanské upjatosti. V silném závěru snímku, při obětních oslavách Prvního Máje, si náš hrdina potvrdí, jak jsou na tomto místě veškeré jeho misionářské tendence marné. Ještě poznámka: WICKER MAN je pro mě opravdu hororem, jelikož k tomu nepostrádá potřebné atmosféry, děsivosti a ani nějaké té morbidnosti. Ale označit ho výhradně touto žánrovou nálepkou tak úplně nejde a docela chápu i názory, že se o horor nejedná.

Chilský dokument o dvou ukrajinských vrazích (stále ještě klucích), kteří prosluli tím, že si některé z brutálních vražd nahrávali na mobil a velmi dobře se u toho bavili. Zda to bylo pouze pro jejich pobavení a úchylný suvenýrek, nebo pro prachy, to se bohužel neví. A v jejich případě se najde řada nesrovnalostí, takže tím spíše by mě zajímalo jak to celé bylo. Jako dokument to není žádný odvaz, nicméně přichází i s nějakým dosud nezveřejněným materiálem a vůbec, jak jsem tomu případu předtím nevěnoval moc pozornosti, jsem rád, že jsem se teď mohl dostat trošku do obrazu. Na těch parchantech je prostě zajímavý, jak byli zdá se prosti klasických motivací a zabíjeli klidně i venku za denního světla, prostě jen tak pro srandu. A strašidelný mi přijde už jen onen kontrast bývalého komunistického a dnešního zápaďácky konzumního světa, v kombinaci se zaostalými a zkorumpovanými ukrajinskými poměry.

Duchařský čajíček, jaký můžete celkem bez výčitek pustit i malému dítěti a snad až na jednu scénu by to na něj nemělo mít výraznější negativní dopady… Přijde mi docela vtipný uvědomit si, jak Hooper ani ne 10 let po ultra děsivém Texaském masakru přišel s něčím takovýmhle, tedy ’rodinným’ hororem vyloženě bez koulí. V současnosti už to nemá šanci postrašit, když je ten (nový!) dům pořád plný lidí a dochází výhradně jen k prostému hýbání věcí a světélkování, (OK, klaun, megalebka a nebožtíci budiž výjimkou). Zastaralé efekty, tak to je další věc, plus celková hloupost… Dobře ale, zase ne že by to byla nějaká katastrofa. Oceňuji absenci takového toho osmdesátkového teen balastu a ne, není to přímo špatný horor. Chcete-li se dneska postrašit a má to být haunted house, koukněte třeba na PARANORMAL ACTIVITY nebo HOUSE OF THE DEVIL, a tohle si nechte až budete jednou chtít postrašit svoje zlobivý fakany. Snad je to zabaví lépe než mě.

Skutečností inspirovaný příběh blízkého vztahu mladíka Jasona Mosse a jednoho z vůbec nejprofláklejších sériových vrahů (33 young boys), který se odehrával pár měsíců předcházejících Gacyho popravě. Není to film, který by zachytával takový to temný morbidno kolem vrahů. Jedná se spíše o psychologicky zajímavý kousek, který téměř nesonduje do nějakých vražd a ohavností, nýbrž soustředí se na studenta Mosse a Gacyho samotného, na mysl dominantního sadistického manipulátora. Až na pár krátkých flashbacků je to jen o poklidné vězeňské činnosti, korespondenci, telefonické konverzaci, Mossova upadání do nenormálu a finálním dramatickém face-to-face setkání. Na konci mi bylo Johna až trochu líto, jak ho ten hajzlík vlastně využil (mimochodem ve skutečnosti nejen jeho, ale i další známé vrahy) k seminárce… S minimem akce stojí DEAR MR. GACY především na velmi dobrých hereckých výkonech. Tedy, Jesse Moss byl ucházející a William Forsythe snad přímo výborný. On v sobě to něco prostě má, a i když se reálnému Gacymu moc nepodobá, vůbec nevadí. Takže… Jasný tip pro všechny ’fanoušky’ sériových vrahů, ale celkem i pro příznivce psychologických krimi thrillerů obecně. Je to překvapivě dobrý. "No, if I’m guilty of anything, it’s operating a funeral home without a license."