Slasher

Body za to, že Shyamalan nedá chvilku na vypnutí a nutí šrotit od začátku do konce, McAvoy sází ksichty v další střelený roli co by jen tak někdo nezmákl, ale s psychologickými thrillery jsem to měl vždycky na háku a DID mě nijak nefascinuje, takže za mě pořád jenom "celkem dobrý". Většinou mi narušený divnolidi sednou jen když někoho przní nebo vraždí v masce mačetou :) Přes 100M za dva týdny ale velezázrak a v záplavě samých nudných a těžce neorigo temnějších filmů za poslední roky v kině SPLIT vyniká s přehledem.

Nejsem nejistá 16 ani 17-letá holka, drtivá většina těch starostí je vlastně banálních a není to teenagerská komedie o nadávkách a prcání, ale stejně mi to něco připomnělo, plyne s lehkostí, Hailee bavila a Woody v menší, ale podstatný a kouzelný roli kam pasoval až geniálně. O životě.

Spolu s loňským úmrtím hned několika legend současníků a renesanční deskou "Post Pop Depression" je teď Iggy nebývale v kursu a tento dokument o The Stooges stojí taky za pozornost. Mapuje všechen ten underground, dekadenci, šílenství, neopakovatelnost, tvůrčí odvázanost i sebedestrukci "zakladatelů punku". Natočené je to pěkně, tak "rozházeně" ruku v ruce s muzikou i zběsilým svíjením se a tanečky. Často pobaví různé ilustrační záběry vytažené někde všude možně z archivu. Přes náročnější látku a dojem jisté zmatečnosti je to jeden z lepších hudebních dokumentů. P.S. další na téma Iggy račte třeba k AMERICAN VALHALLA.

Není můj typ filmu, což jsem ale předem věděl. Dvě hodiny se díváte na postavu, která se není schopná vymáčknout a normálně bavit, tváří se otráveně, občas někomu zanadává nebo vrazí pěstí. Přičemž jí je ten mladší a nudnější z bratří Afflecků, který mi přijde podobně nezajímavý herec kdekoli jsem ho kdy viděl (a hele Oscar). Na pozadí všeho děsivá tragédie a jasně, od diváka se čeká nebýt primitiv, "číst mezi řádky" a užívat dlouhý záběry do ničeho, podložený občas vážnou muzikou, to podstatný se odehrává subtilně až pod povrchem. Nejsem ten divák a buď dám 3 objektivně, nebo 2* sám za sebe. S*ru na objektivně - takový to prázdný "o něčem", mám rád jiskru.

Nejsem nějaký spaghetti znalec nebo nadšenec a dostal jsem se sem vyloženě náhodou, líbil se mi tón srovnání se s koncem války a cesta k vykoupení hlavního hrdiny, měl jsem ale problém udržet pozornost hned v několika pasážích - taková úvodní půlhodina sice hezky ukazuje právě situaci vojáků konfederace, ale dějově tápe. Nějak jsem se přes to pak už nedostal.

Uvolněný starý "muzikál" s Elvisem, kde hraje zlatýho synka playboye, co se právě vrátil z vojny a chce se postavit na vlastní nohy. Songy moc fajn, dívá se na to hezky, ale stejně bych ten infantilní děj třeba o 15m zkrátil a dal tomu malinko spád. Hlavní ženská role má být z původní havaj rodiny a přitom je to klasická kalifornská krasotinka, tak to mi přišlo trochu nefér. Na to zašít se před dnešním světem, anebo jen šedým počasím venku, je Blue Hawaii každopádně ideál :)

Založeno na legendární fotografii, je tohle překvapivě dobrá retro komedie, kde první polovinu táhne neodolatelně podivínský Shannon a samotné absurdní setkání už je vyloženým bonbónkem a radostí - alespoň s nějakou znalostí dějinného kontextu a postavy 37. prezidenta USA. Notování si v opovržení Beatles nebo karate posunky, Nixon a to ego jak si Elvis získává jeho přízeň, jo... malý film pro dobrou náladu :)

Filmařská orgie nad nepřejícností, závistí, prchavostí, prázdnotou, prokletím a vůbec hnusem co je spojený s krásou. Refn zůstává věrný svému vyzrálému hypnostylu, jen se bohužel po vězení, Valhalle a nočních ulicích LA, což mi všechno sedlo, Bangkok nikoli, opřel do světa modelek což je mi taky cizí. Ten film vlastně znásilňuje "krásu" jako průmysl, celý to povrchní pojetí, připomná to starý artový euro-horory a je to celkem silně abstraktní, posedlý samo sebou, soundtrack opět klíčem. Mno, NWR je prostě výjimečný tvůrce, ale poslední dva filmy se míjíme. "And so I said I want to make a movie about the insanity of beauty."

I kdyby to bylo jen o tom, jak je Hardy díl od dílu dobitější, nepředvidatelnější, zarputilejší a s výrazem ještě většího šílenství, i tak je to asi skvělý. Ale vzhledem k tomu, že je tam i spousta silných postav (žlutohnědý zuby, olezlý špinavý ksichty, ty nejnekalejší úmysly) kolem a fajn kupředu jdoucí příběh plný pletich... ("ukecaný"? :D)

Znepokojivý, na druhou stranu nijak moc překvapující odhalení - v době, kdy žijeme napůl digitálně s mobily v kapse, je naivní očekávat svatý soukromí. Podle mě si Snowden zaslouží obojí obdiv i vězení (čehož si byl sám vědom), dokumentárně je tohle na velmi fajn úrovni, získaný materiál je původní a obdivuhodný, je to věcný a ve stylu ledový sprchy. Ach jo, co všechno já už za život vpustil někam do internetu... :D