TroiMae

Christmas feast.

Dokument o životě transgender žen a gentrifikaci. Když se Giuliani a následně Bloomberg stali starosty New Yorku, jejich takzvané "iniciativy za kvalitu života" a „zastrav a prohledej“ zvýšily policejní dohled a aktivisté z bohatých čtvrtí dokázali vytlačit ženy z Meatpacking District. Nyní samy vyprávějí svůj příběh, zatímco z Gulianiho se definitivně stal kašpar, který za pomluvu má zaplatit skoro 150 milionů dolarů, a Bloomberg projel v roce 2020 (kdy jeho zákon byl označen za protiústavní) prezidentskou kampaň za půl miliardy (myslel si, že mu prezidenství a hlasy zajistí jeho peníze). Spojenectví žen z ulice, které kromě komunity neměly nic, ale vydrželo a naopak díky nim se zlepšila kvalita života queer lidí. Nyní některé pracují na ulici, jako terénní pracovnice apod.

Jedna záhada je, že si někdo myslí, že Kohák je vtipný, nová záhada je, že si někdo myslí, že Kozub není trapný (tak moc, že se občas i ostatní lidé z poroty ozvou, nebo obrátí oči v sloup) a může do televizního vysílání.

Jeden z mých nejoblíbenějších, vánočních, filmů. Nezařaditelný žánr absurdní černé romantické rodinné komedie o zvolených rodinách, traumatech a tragédiích na vánoční čas. Magnolie. Psychoterapeutický film. O tom, jak traumatickým růstem lze dospět k psychoterapii.

Třetím dílem je znát, že tahle řada je vypečenější než první a než celé A jak to bylo dál, které je jen takovým seniorským ramínkem na šaty snažící se jít dobou a plnit domácí úkoly, natož Pozlacený věk, což je Sex ve městě před 150 lety a kde druhá řada je jen o šatech. Kostýmy miluju, ale nelze si nevšimnout, že děj je naprosto rozvařený. Druhou řadou Julia zraje jako francouzský sýr a zosobňuje ducha skutečné Julie Child a jejího manželství. Je zábavná a na pozadí food porn představuje feministickým způsobem společenská a historická, ale i osobní témata (I wanna have what they, Julia and Paul, have). Sedmá epizoda z Bílého domu je pak crème de la crème. Nejlepší epizoda z obou řad.

Ono to bylo vždy přepálené, ale tahle řada už vaří z vody. A byť ke konci značně přihořívat, stejně to je převařený čaj. A romantická zápletka mezi hlavními postavami to celé sráží. Tak doufám, že tomu nová krev zatnula tipec.

Seriál autenticky zobrazuje můj obor „manželského poradenství“ v 90. letech a osobní témata lidí. Oproti české Terapii s Karlem Rodenem, či „Hezké chvilky bez záruky“ od Chýlkové (které byly natáčeny v „naší“ poradně, než jsem tam nastoupil) obojí zobrazuje autenticky. Jak díky autentickým hereckým výkonům, tak díky tomu, že odborného poradce dělal PhDr. Zdeněk Rieger. Scénář pak feministickým šmrncem nezapře Alexandru Berkovou. Jediné, co nevidíme, je párové poradenství – uvidíme jen rodičovské dohody rozvádějících se rodičů. Jinak uvidíme individuální a skupinovou práci a výživné osudy lidí.

How to Have Sex broke my heart: it shows that consent is still a hazy concept. This must-see film about youthful hedonism reveals how far we haven’t come. To be clear: your daughters and sons (all young people) need to see this film, and so do you. The film tells a fundamental devastating truth: that, however much sexual consent is theorised, debated and culturally disinfected, “out in the field”, where it matters, where the real girls and boys are, it remains a slippery concept, and too often a non-existent one. Sexual opportunists and outright predators have found new hacks into the system. How, in the moment, it may be hard for a young person, male or female, to advocate for themselves: to not be rushed or pushed. How they could feel embarrassed, uncool, anxious they’re killing the vibe. They could also not realise that the other person may be an evolved manipulator who’s learned how to parrot the consent narrative (ask the question, bank the reply) but is effectively ambiguity-proof; who doesn’t much care if the eyes say “No”, so long as the mouth says “Yes”. And afterwards, yet more pressure of the postcoital variety: don’t overreact, don’t make a fuss.   All this is important because when sexual inarticulacy strikes, it can obfuscate the red lines of consent. How consent should happen before sex, not during or after. That true consent is given/received cleanly, not swathed in grey areas and remorse. That consent can’t be given when a person is incapacitated (asleep, drunk). It is a right (the law), not some folksy courtesy that can be dispensed with when it’s inconvenient. That sex without consent is rape. Sometimes, it’s a “special” kind of rape: rape no one wants to call rape; (to be fair) rape that some people still don’t realise is rape. But it’s rape nonetheless, not the “sexual bad manners” of yesteryear.

Možná že The Gilded Age potká to, co Downton Abbey, telenovelizování, a ze Sexu ve městě před 150 lety zůstane jen to pozlátko. Druhá řada je stejná jako první, ale to je spíš na škodu. Opět hlavním dějovým obloukem je snaha o společenskou změna Berthy Russell (když nemůžete stoupat po zažitém společenském žebříčku, vytvořte nový), tentokrát otevřením Metropolitní opery. Ta je vedle Brooklynského mostu (o tom ještě později), jednou z reálií New Yorku, který je, podobně jako v Sexu ve městě, kulisou seriálu. Bohužel kulisou nutně papundeklovou (vypulírovanou ve studiu). Což platí i pro charaktery a osudy postav. Ty jsou jen ramínky na okázalé kostýmy, které, podobně jako v Sexu ve městě, si zaslouží přinejmenším jednu hvězdičku. Jejich osudy se ale podobají postavičkám v SimCity. Přestože se seriál dotýká historických, společenských a osobních ožehavých témat, jako by byl zapnutý bezpečností protokol ve startrekovském simulátoru. Po pár dílech zjistíte, že se nikomu nemůže doopravdy nic stát. Vše zlé se děje jiným, jindy, jinak, mimo záběr. Veškerá příkoří a nepohoda je většinou do konce toho samého dílu vyřešena! Na šťastný konec si stačí počkat nejdéle do druhého dílu. Nicméně jedním ze zvyků aktuálních dobových seriál (Julia), jsou historické postavy. V jednom díle poznáme poněkud nejapného Oscara Wilda, ale památečný je díl (a dějová linka), kde zjistíme, že brooklynský most postavila Emily Warren Roebling. Je to podobně překvapivé historické zjištění, jako když ve Watchmenech zjistíme minulost Tulsy… A přitom jsem feminista, který po tom mostě dokonce šel. Neméně překvapivé je (a seriál se toho v zásadě drží), že inženýrka samouk Roeblign doznala uznání již za svého života, během otevřením mostu, což je v historii netradiční.

Prolomit vlny.... (Jinak ta anotace od CinemArt je dost mimo, jako by byla napsaná po pěti letech od shlédnutí filmu, kdy si člověk zhruba vybavuje, o čem to bylo.)