DaViD´82

"It´s not how much you do that counts, it´s what you get done." Mannova pilotní epizoda dělá seriálu medvědí službu, jelikož nabízí něco jiného a jinak než zbytek série. Neříkám, zda lépe či hůře, ale diametrálně se liší. Jednak je na první pohled přesně v jeho typickém vizuálním stylu "ruční digitální kamery" a poté se to ilustrativně zuby nehty slovo od slova drží předlohy jak přisáté klíště. Což je paradoxní, protož zbytek seriálu razí jiný vizuální styl a předlohu využívá pouze jako podpůrnou kostru, na které se nebojí stavět vlastní příběhy a osudy postav. Každopádně platí, že z předlohy zůstal investigativní pohled za oponu odvrácené tváře (nejen) Tokia na přelomu milénií, na "odžitím odpozorovaných" detailech střetu západního a východního myšlení, sociálně-politická témata, prorůstání korupce do státní moci, detailní rozbory "jak to chodí v praxi" apod. Naopak přibyla vynikající jakuzácká linie pohledem jednoho z menších klanů, která je v podstatě nejlepší možnou adaptací kultovní videoherní série "Yakuza/Like a Dragon", a některé z postav, které v knize mají minimální prostor, zde patří k tahounům a nosným kamenům série. Byť je to kriminálně-reportážní zástupce žánru, tak to není tak úplně kriminálka. Osudy, postavy, kulturní specifika a neonový genius loci alkoholem rozevlátého nočního tokijského Kabukiča tu hrají jasný prim před zločiny a vyšetřováním. Výsledkem je zprvu poněkud odtažitě chladná, postupně vynikající a postavami k srdci se plíživě k srdci přivinující, a v druhé řadě opakovaně mnohdy přímo fenomenální, série, která vyžaduje, aby do ní divák investoval čas, šel jí v mnohém naproti a nejlépe ji dal vcelku jako jeden film. Hrdě tak kráčí v nezaměnitelném "it´s not TV, it´s HBO quality slow TV" odkazu a umí splatit onen nemalý divákův vklad i s úroky. | S1: 4/5 | S2: 5/5 |

Když je koncept nejsilnější devizou, stejně jako největší přítěží. Co si budeme, "dvacet soutěžících, mezi nimi tři čtyři zrádci hrající s nimi proti nim, zrádci každý večer jednou mohou vyřadit kohokoli chtějí, a ti nevinní každý večer vyhazují jednoho ze všech soutěžících, o kom jsou přesvědčeni, že je zrádce", to je nosné jak hovado. Problém je, že to není dotažené a promyšlené... Předně klasické "Survival" soutěže týmu o peníze jsou tu bez nápadu a tenze, nejsou nikterak napojeny na koncept "zrádce/věrní mezi námi" a působí jako táborové soutěže. Zajímavost celé soutěže stojí a padá na kvalitě a schopnostech zrádců, výhradně oni tvoří hru, ostatní tančí dle jejich not. Pokud nejsou tupci (což většinou nejsou), zvolí strategii "vraždy si necháme na schopné protivníky, kteří by měli schopnost/strategii našeho odhalení" a ty "méně schopné" necháme povyřazovat sebe sama směsící paranoi, kafkovských obvinění, citů, aliancí a emocí. Dochází tedy k tomu, že nejzajímavější pasáž je prostředek série, kdy je ve hře ještě i pár schopných hráčů a je radost sledovat, jaký přístup a strategii volí zrádci pro přežití. Pokud uspějí, v podstatě se to jen antiklimaticky dohrává do finále, kdy je to o tom, zda se náhodou i na blbce neusměje štěstí. Může totiž dojít k situaci že ti/ten/ta, co to oddřeli, mají houby a vítězství bez přičinění spadne do rukou cannon folderu, jehož jediným přínosem bylo, že jsou neschopní, důvěřiví, lehce ovlivnitelní a v podstatě leklé ryby bez přínosu a proto vydrželi tak dlouho. Nespornou silnou stránkou je Claudia, která se necpe do popředí; ví že to není o ní (oproti americké verzi a Cummingovi). Plně chápu, proč zrovna tato reality show vzbudila takové haló, proč vzniká jedna národní variace vedle druhé, proč je to všude hit, a že ti co na ní nezískají licenci, připravují vlastní variace téhož. A právě z nich nevyhnutelně bude nějaká lepší, protože podchytí ony nedostatky. Ostatně, už kdyby se pouze nakombinovalo toto s The Mole, tak by to byla absolutní pecka. | S1: 4/5 | S2: 4/5 |

Devadesátkový katastrofický "jsme v letadle a jsme v háji" snímek zpožděný o dvě dekády. Každopádně na vrcholu pomyslného seznamu pocovidových filmů "rozhodně nechci vidět za letu, zatímco vedle mě někdo pokašlává". Vynecháme-li aktuálnost, tak zbývá poctivá žánrová práce. Navzdory přepálené stopáži to šlape, umí to být adrenalinové (volný pád), stejně jako jímavé (nepřistaneme), občas sympaticky nekompromisní a byť se to nebojí za své přijmout nejedno klišé, tak se to v rámci mezí drží ve vodách uvěřitelnosti.

Již předloha dojíždí na to, že se autor sice nosně vyžívá v hard sci-fi, problémech, otázkách, disputacích, procedurálnosti, analytických postupech... Což to činí zajímavým, odlišujícím se od žánrových souputníků, ale neumí to zaobalit do děje (osnova funguje, detaily ne), výstavby (opakovaně se hřeší na "teď ti polopatě vysvětlím dopodrobna své spletité plány"), vybudovat živoucí charaktery (jsou spíše nositeli myšlenek, charakterových rysů či jednání než postavami z masa a kostí). Je to nesporně zajímavé, ale nikoli zábavné. Nejblíže to má k Tedu Chiangovi, tomu ale nechybí i nějaký ten literární talent. Když tedy Problém tří těles zadaptujete způsobem, který upozaďuje disputace nad problémy, který se nevyžívá v procedurálních postupech a byrokracii, "pozápadňuje to", tak je až s podivem, že se to nerozpadlo jak domeček z karet. Ano, je to místy tupé, naivní a s jednorozměrnými postavami (což platí i o předloze), ne nezachraňují to podnětné úvahy a řešení velkých problémů včerejška/dneška/zítřka (jako v předloze), ale "háv velké výpravné sci-fi" to šikovně dokáže zakrýt. Natolik, že i navzdory pozvolnému tempu a všemu výše vyřčenému, to ani chvíli nenudí. A v nejlepších momentech (velká odhalení "We See All the People", krájení tankerů apod.), kterých nakonec není až tak málo, to umí i nadchnout. | S1: 4/5 |

"This is a village matter, we´ll settle it internallly." Když je toto v podstatě jednomyslný názor vesnice v případě hromadného znásilnění, ublížení a výhružek smrti nezletilé v rámci širší rodiny, tak by jeden čekal, že vezmou věc do vlastních rukou a dotyčným "domluví pěstmi". No, ne, řešení by bylo jednoho z násilníků provdat za znásilněnou, hlavně ať se chlapcům nic nestane, stejně si za to ona může sama a kdo by jí nyní chtěl, ještě na celou komunitu padne špatné světlo... Zoufalý boj rodičů, kteří se vzepřou zvyklostem a chtějí docílit spravedlnosti pro svou dceru, zatáhnou do řešení polici, soudy a dožadují se spravedlnosti. Jenže na to není připravena ani komunita, ani státní moc, a ostatně ani oni sami. Nejvíc woke, gender a neziskovkami prolezlý dokument široko daleko. A je to tak dobře. Z mnoha scén mrazí, vypovídající zoufalý pohled otce ve scénách jako "návštěva advokáta souběžně řešícího několik set kauz". Působivé, angažované, potřebné, přínosné.

Happy Tree Friends: The Movie meets O človíčkovi. S bobry; stovkami chundelatých bobrů. Svébytná, hravá, nápaditá (a především mrtě vtipná) ujetina pracující s poetikou němých grotesek. Autorům se se daří neustrnout na místě, videoherně gradují a neustále posouvají koncept i jeden každý vtípek.🎵La La La La La🎵

„Asi jinej gang, co?“ Zdráhám se to označit za dokument, dejme tomu nezajímavá epizoda podcastu s obrázky, kterak se australská parta při online hraní Red Dead Redemption 2 dostala za hranice mapy/jsoucna.

Karel Zeman pro 21. století aneb emancipace Frankensteinovy nevěsty skrze originální "pornosatiru", která umí znovu a znovu tnout do živého; někdy i doslova. Emma Stone podává natolik suverénní výkon, že být jejím manželem, nebyl bych si dvakrát jist, zda tomu nepřidává i doma.

Jakože špageťák z dánských neútěšných vřesovišť meets červená knihovna při čekání na Godota (zde v podobě vyklíčení bramborové natě). Charismaticky slizký záporák jako životní pravdy do tváře metající hlavnímu "pro stromy nevidím les" klaďasovi, který zase takový klaďas není. Je to přímočaré, žánrové škatulky bezezbytku naplňující, kolem poloviny poněkud rozvleklé, především v první polovině sympaticky nekompromisní, dobře zahrané a... A to je tak vše. Což však není zase až tak málo.

Politika appeasementu pohledem (ne)romance, kde vilné pohledy, věty vzájemné náklonosti či jakékoli přiznání citů nepřichází v úvahu. Veškerá pnutí vytvářející smyslnost se skrývá v prostých osloveních "pane/slečno" a distingovaných poklonách dobře odvedené práce. O co lépe napsaná, o to lépe zahraná charakterová studie jedince zdánlivě bez názorů, emocí a osobního života. Jedince, jehož osobností je "jsem tu, abych sloužil". Scénář lepší předlohy; byť i ta je nesporně vynikající, tak je vyprávěna Stevensem čili se ztrácí aura fasády nepřístupnosti ústřední postavy. Sofistikovaný a utlumený "jen tak mimoděk" pohled na velká životní i historická témata. Navzdory zdánlivé chladnosti (či díky ní?) je to předně o živoucích postavách a vroucích emocích. A to, paradoxně, bez jakýchkoli emocí; natož vroucích.